01.12.2015 22:34


Těhotenství bych dnes určitě neodkládala, říká žena, která podstoupila umělé oplodnění

Autor: Havelková Lenka | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Asistovaná reprodukce byla pro Renatu poslední možnost, jak otěhotnět. Ani ta se však neobešla bez problémů. Šestatřicetiletá žena z Brna přiznává, že o mnohých komplikacích spojených s umělým oplodněním neměla dříve ani tušení. Po téměř třech letech se její úsilí vyplatilo a stala se matkou.

Neplodnost patří k nejzávažnějším společenským problémům dneška. Mezi její hlavní příčiny u žen patří podle lékařů odkládání doby početí prvního dítěte. Průměrný věk prvorodiček v České republice stoupl tento rok na třicet a půl roku, přestože ideální doba pro početí je do dvaceti pěti let. Své o tom ví i Renata, která musela využít umělého oplodnění - metody IVF (in vitro fertilizace), aby se svých třiceti šesti letech stala matkou vytouženého syna Tadeáše.

Kdy a jak jste se dozvěděla, že nemůže s partnerem počít dítě přirozenou cestou?

Bylo to před třemi lety, kdy jsme se s manželem začali bavit o miminku. To mi bylo třicet tři let. Samozřejmě, že mě napadlo, jestli už není pozdě, ale věřila jsem, že se nám to nakonec podaří. Když uplynul rok a já stále nebyla „v tom“, zašla jsem na gynekologii a začala to řešit s lékařem.

Můžete popsat jak takové „řešení“ probíhá?

Podstoupila jsem všechna běžná vyšetření na gynekologii. Poté my byla diagnostikována neplodnost. Mým problémem bylo onemocnění zvané endometrióza.  To byl zároveň moment, kdy mi gynekolog oznámil, že metoda IVF – in vitro fertilizace je pro mě jedinou možností, jak otěhotnět. Dostala jsem tedy doporučení na pohovor a vyšetření do reprodukčního centra.

Neplodnost.

Jak to nesl váš manžel?

Když jsem mu to oznámila, vzal to dobře. O miminko jsme se snažili více jak rok, takže jsme tuto možnost oba uvítali. Asi to bylo i tím, že jsme netušili, co všechno bude třeba podstoupit.

Můžete popsat, jak tento proces probíhá?

Vybrala jsem si jedno z brněnských reprodukčních center a objednala se. Nejdříve jsme museli spolu s manželem absolvovat pohovor s primářem. Poté následoval embryologický pohovor, kde jsem byla seznámena s celým procesem umělého oplodnění. Potom následoval odběr vajíček - takzvaná punkce.

Jak taková punkce probíhá?

Po dobu čtrnácti dní jsem si musela sama do podbřišku píchat injekce. Jde o stimulaci vaječníku pomocí hormonů, aby v něm dozrálo více vajíček najednou.  Potom jsem šla znovu na vyšetření a proběhl samotný odběr. Pamatuji si, že mi odebrali patnáct vajíček. V ten stejný moment bylo potřeba dodat spermie. Manžel si tedy udělal ve vedlejší místnosti „hezkou chvilku“.

Co následuje potom?

Potom už je po všem a další proces se děje v laboratoři. Je to velmi rychlé, vše probíhalo ještě ten den. Embryologové pod mikroskopem spojili spermii s vajíčkem. Potom bylo oplodněné vajíčko uložené po dobu šest dní v nějakém typu inkubátoru, kde ho uměle vyživovali. Je to proto, aby se nahradilo prostředí ženské dělohy. Po dobu těchto dní jsem nespala a hodně jsem doma brečela. Pořád jsem myslela na to, aby vše dobře dopadlo. Pět dní poté jsem přišla na kliniku, kde mi zavedli embryo.

Potom už vaše těhotenství probíhalo přirozeně?

Bohužel ne. Po dvou týdnech jsem sice byla těhotná, což se mi potvrdilo těhotenským testem. Byly jsme s manželem nesmírně šťastní, že to celé máme za sebou. Objevila se ale komplikace, která, jak jsem se dozvěděla od primáře, postihuje velké množství žen po třicítce. Miminko se v děloze sice vyvíjelo, ale bez srdíčka. Musela jsem tedy na potrat.

Opravdu byl potrat nevyhnutelný?

Ano, v mém případě to byla podle lékaře nutnost. Tělo by takovýto plod stejně vyloučilo později samo. Došlo by tedy ke spontánnímu potratu.

Jak jste se s tím vyrovnávala?

Velmi těžce. Byla to pro mne obrovská rána. Nejhorší byl fakt, že budu muset celý proces asistované reprodukce podstoupit znova. Samozřejmě manžel taky. Bylo to pro nás velmi bolestivé období.

Za jak dlouhou dobu jste nabrala síly na nový proces?

Já jsem si to moc nepřipouštěla. Snažila jsem se myslet pozitivně. Hodně mi pomohl manžel. Zhruba za tři čtvrtě roku jsme šli do reprodukčního centra znovu. Pro moje tělo i psychiku to byl obrovský šok. Je však pravda, že mě před touto variantou lékař upozornil již při úvodních vyšetřeních. Problém je v tom, že čím je žena starší, tím se toto riziko vyskytuje častěji. To jsem samozřejmě před tím vůbec netušila.

Nyní ale máte zdravého desetiměsíčního syna. Můžete popsat váš pocit, když se vám vytoužené miminko narodilo?

Když jsem Tadeáška v porodnici uviděla, brečela jsem radostí. Nechci, aby to vyznělo moc sentimentálně, ale neumíte si představit, jaké štěstí jsme s manželem prožívali. Druhé těhotenství proběhlo naštěstí bez problému a děťátko se po celou dobu vyvíjelo zdravě. Dnes vím, že kdybych něco mohla ve svém životě udělat jinak, tak bych určitě mateřství neodkládala. Když se mi Tadeáš narodil, bylo mi už třicet pět let.

Klíčová slova: neplodnost, umělé oplodnění, reprodukce

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.

Přehled komentářů

Aneta | 01. 12. 2015, 23:03
Díky za velmi působivý rozhovor. Doporučila bych jej přečíst všem ženám, které si myslí, že mají stále na všechno dost času...