20.05.2017 09:56


Teď se držím mezi nejlepšími, říká třináctiletý motocyklový závodník

Autor: Daniela Ottová | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Když šel devítiletý Patrik Carda se svou rodinou na brněnské výstaviště navštívit výstavní akci Motosalon 2013, měli v plánu se jen podívat a užít si atmosféru. Místo toho si Patrik našel nový koníček. A možná i povolání. Nyní se podle svých slov drží mezi nejlepšími jezdci své kategorie.

Patrik Carda si prohlíží motorku Karla Abraháma na Motosalonu 2017. Foto: Daniela Ottová

Brno – Patrik začal s ježděním na minibicích poté, co si si jízdu vyzkoušel na výstavišti v Brně u stánku Mal Minibike Akademie Brno. „Do té doby jsem hrál ping pong, ale minibiky mě zaujaly víc,“ komentoval Patrik. Nebylo to však Patrikovo první setkání s motorkami. Jeho rodina bydlí blízko Masarykova okruhu v Brně a jeho otec Pavel Carda jednu dobu také závodil. Proto rozumí tomu, jak to ve světě závodění chodí.

Patrik začínal na minibicích, ale časem se přeorientoval na větší stroje. Nejdřív jezdil s Hondou a teď má motorku KTM 390, se kterou dosáhne rychlosti až 180 kilometrů v hodině. Ačkoliv je to velká rychlost, Patrik se nebojí. Bál se prý ve chvíli, kdy přecházel z malých motorek na větší. Jeho otec Pavel se o Patrika bojí téměř pokaždé. „Někdy jsem v klidu a říkám si, že už jsem si zvyknul. A jindy je mi z toho stresu až špatně. Asi si nikdy nezvyknu,“ pokrčil Pavel rameny.

Ze začátku sezóny byly jeho výkony spíše průměrné. Patrik se však zlepšil a teď patří k nejlepším. „Trénuju asi dvakrát týdně, někdy je to hodně únavné. Záleží, jak se snažím,“ vysvětlil Patrik s lehkým smíchem. Tréninky jsou prý náročné. Navíc svoje závodění musí zkombinovat se školou. Přesto, že se věnuje tréninkům a často odjíždí do zahraničí, si zvládá udržet samé jedničky. Uznává však, že mu škola vychází hodně vstříc. „Učitelé jsou ohromně ochotní. Bez jejich pomoci by to Patrik nezvládal tak dobře, jako teď,“ uvedl Pavel.

V Mal Minibike Akademii Brno je s ním více dětí, podle Patrika spolu všichni dobře vychází, jen občas se najdou menší neshody. Rivalitu si však nechávají na závodiště. „Spíš si všichni pomáháme,“ pokrčil rameny. Vzhledem k tomu, že je v Brně poměrně malé zázemí  pro malé závodníky, rodiny se znají a vypomáhají si. „Vzájemně si prodáváme některé vybavení, když z něho naše děti vyrostou. Patrik má teď třeba motorku po jednom klukovi. Ale nemůžeme brát všechno, zrovna helmu má novou. Na bezpečí se šetřit nedá,“ doplnil Pavel.

Po finanční stránce je motocyklové závodění poměrně náročné. Podle Patrika je to jeden z nejdražších koníčků. Sponzoři jsou tedy naprostou nutností. „Protože jezdíme za Mal Minibike Akademii, hodně nám pomáhají. Máme přístup na dráhu okruhu i k nějakému vybavení. Moji kamarádi z Německa Patrikovi dávají sponzorské dary,“ vysvětlil Pavel.

Patrik má navíc štěstí, že jeho otec pracuje v autodopravě a spolupracuje i s Masarykovým okruhem. Je pro něj tedy poměrně snadné naplánovat trasy tak, aby mohl Patrika vozit na závody. „Závodím různě po Evropě. Španělsko, nejradši mám Valencii. Pak Holandsko, Německo i Maďarsko. Za pár víkendů pojedu do Rakouska,“ řekl Patrik s tím, že opět zamešká školu. Přesto si on i jeho rodina myslí, že jim to za to stojí a že má Patrik v tomto oboru budoucnost.

V závodění není nic jisté, a tak musí Patrik hodně trénovat a snažit se, aby se dostal mezi velké jezdce a známá jména. „Když to jde, tak ve Španělsku trénuju s Filipem Salačem (jezdec za Red Bull Moto GP Rookies Cup – pozn. redakce). Ten teď patří k nejlepším mladým jezdcům, co se snaží dostat do světa,“ doplnil Patrik.

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.