31.03.2019 22:25


Tání sněhu umožňuje sjíždět i netradiční řeky

Autor: Jiří Černý | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Hučení jezu, vůně rumu a šplouchání peřejí. Obrázek léta? Omyl! Některé toky v Česku jsou sjízdné pouze při tání sněhu. Krupou, první větší přítok řeky Moravy, mohou vodáci sjíždět pouze zkraje jara.

Vodáci na Krupé zdolávají i vysoký jez. Foto: Jiří Černý

Kralický sněžník na nás mává, když kousek pod Starým Městem plníme gumové čluny čerstvým jarním vzduchem. Začíná závod s cílovou páskou nad Hanušovicemi. Budeme dříve ve vodách Moravy my, pomocí rychle tekoucí říčky Krupé, nebo kapička vody, která právě rozčeřila hladinu studánky na Sněžníku? Uzavíráme sázky, chopte se pádel a Ahoj! 

Období tání je časem loučení se s běžkařením, sjezdovkami a mrazem. Horské svahy jsou podmáčené, potůčky křižují krajinu a zimní boty s kožíškem lidé mění za pohorky. Pro české vodácké srdce je ale březen vyhlíženým milníkem kvůli dostatku vody. Člověk už totiž nezmrzne, když se mu podaří cvaknout svoji bárku. A to se většině lidí na Krupé téměř jistě povede.Stín stromů prořezává ostré jarní slunce. „Počasí jako na objednávku, to se naší vedoucí povedlo naplánovat,“ radostně komentuje Jakub Žižka povětrnostní podmínky, když spouští svůj člun na hladinu. Vesty utažené, helmy nasazené, loďáky zapnuté. Jdeme na to!

Prvních pár metrů lovím v paměti, jak se vlastně v lodi sedí a jak se loď ovládá. I zkušenému vodákovi to chvíli trvá. Po několika ponořeních listu pádla jsem si vzpomněl, pádlo chytám níž, zabírám pak silněji. Jakub na postu zadáka už také chytá grif, tudíž nás zvedající peřej spíše pohoupá, než rozhodí. Hřeben peřeje si však našel cestu přes okraj lodi, a tak se seznamuji s teplotou vody doslova na vlastní kůži. Pět stupňů celsia. A je to překvapivě příjemné!

Neoprenem obalení kolegové se na mě jen zubí. „Vypadáš v tom termoprádle a kraťasech spíš jako cyklista. Silnice je přes řeku,“ směje se mi vodák David Hobler. Jen počkejte! V neoprenovém obleku není po pár hodinách na sluníčku zrovna nejlépe. Sportovně však uznávám, že ochladit se je snazší, než se v promočeném oblečení zahřát. Zvláště pak, když milovníkům vodní turistiky zákon zakazuje byť jen kapku alkoholu.

Co by to ale bylo za vodácký výlet bez rumu. „Na lodích si dáváme pozor, abychom, jak se říká, nepřebrali. Nicméně i na vodě je placatka v akci. Kontrolu jsme naštěstí nikdy nepotkali,“ vysvětluje Hobler. Krupá by opilého vodáka těžce ztrestala. Kamenité koryto s větvemi zasahujícími do ideální cesty je náročné na koordinaci i komunikaci. A to jsem střízlivý. Chvilka nepozornosti, nedodržení rozestupů mezi loděmi a už se koupu v chladném proudu. Kotníky tupě bolí z náhlé změny teploty. Přesto mě neopouští úsměv. Dokud je řeka zalitá sluncem, drkotání zubů mi nehrozí.

Vodní stav na stanici Habartice ukazuje 65 centimetrů. Pohybujeme se již na hranici sjízdnosti. O důvod více si vychutnat příležitost ke splutí. Chvílemi si mezi kameny připadáme jako vodní slalomáři, peřeje jsou na spodním toku všudypřítomné. Nic pro začínající vodáky. Když se nad Hanušovicemi stéká Krupá s Moravou, známější řeka vypadá menší i slabší. Hanušovický jez pak ukončuje putování po krásné jesenické řece. A kdo vyhrál závod? Kdo ví. „A není to vlastně jedno? Vyhrál každý, kdo dnes sedl do lodi,“ shrnuje výlet Žižka.

V Česku je více než sto dvacet řek a říček. Pokud nebereme v potaz odpouštění velkých nádrží, je právě jaro nejlepším obdobím pro svižnější jízdu bez rizika dlouhého přenášení lodí. Český hydrometeorologický úřad momentálně neeviduje tok, který by byl pod hranicí sucha. Každý tak může najít nejbližší vodní tok a spustit se po proudu dolů.

Klíčová slova: Krupá, řeka, vodáctví, voda

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.