03.03.2015 19:35


Studium, práce, zájmy. Jak to všechno stihnout?

Autor: Křivánková Andrea | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Aktivní lidé to mají na světě těžké. Je tolik věcí, co by chtěli vyzkoušet, probrat, stihnout, ale člověk nemůže mít všechno. Studium, práce, zájmy, zkombinovat vše tak, abychom nepromrhali jedinou chvíli, dá zabrat. Není nad to si vytvořit časový harmonogram.

Doporučuji vám si zařídit diář, časem se vám bude jistojistě hodit. Když jsem se naposledy dívala do toho svého, zářil všemi možnými barvami a dokonce i těmi, které bych nedokázala ani pojmenovat. Workoholismus se tomu říká, upozornil mě kamarád. Údajně je to i nebezpečné. Ovšem otázkou je, jak se ze spirály vedoucí jednoznačně k vytvoření žaludečních vředů vymanit.Andrea Křivánková

Šlo to hezky postupně; zpočátku jsem si zapisovala všechny úkoly, které jsem daný den musela stihnout. Je zajímavé, jak velmi rádi používáme slovo muset; musím umýt nádobí, musím jít cvičit, musím jít na přednášku, musím do práce. Lidé vlastně vůbec nic nemusí, jenom umřít a jak říkávám já, ani to ne, pokud vytvoří kámen mudrců. Můžeme se rozhodnout na všechno se vykašlat, být chudí jak myši a být spokojení s tím, co máme. To je sen! Asi budu bezdomovec! Nebudu mít ani nádobí, ani práci, prostě žádné povinnosti. Jenže takového člověka já neznám. Jak mi kdysi řekl jeden kamarád psycholog, lidé se automaticky snaží udržet minimálně v sociální třídě, ve které vyrostli, což obsahuje svůj určitý podíl práce a zájmů. Já mám ráda přehlednost, o čemž vypovídá i má tendence značit si povinnosti v diáři odlišnými barvičkami, a tento podíl bych si znázornila křivkou. Proč křivku? Další zbytečnou záležitost, která mi krade čas, co tak neúprosně tiká? Jednou se mě na to ptal zákazník v kavárně, kde pracuji, a já mu odpověděla dost jednoduše: když mám tabulky, mám klid, protože vím, co všechno nestíhám.

Každopádně má křivka by měla podobu záporné paraboly. Řekla bych, že tady se projevilo mé matematické vzdělání od mých matfyz-kamarádů. V první polovině čím vyšší sociální status chceme, tím více povinností máme. Úměrně s rostoucím postavením musíme věnovat více času vydělávání peněz a rozšiřování vlastních zájmů. Naše koníčky se tak stávají jednou z našich povinností, ale čert to vem, když nás to baví, překonáme všechno; i vysávání, které třeba konkrétně mě vyloženě odpuzuje, ale když si k tomu pustím dobrou hudbu, vysávací hadice se najednou stane docela dobrým tanečním partnerem.

V polovině se křivka láme. Jakmile jsme dostatečně finančně zajištění, musíme méně pracovat, což nám dává několik hodin volna navíc. K čemu to povede? Více volného času umožní rozdělit si ostatní úkoly a nový nezaplněný prostor bude opět možné zaplnit dalšími povinnostmi, které jsme vždy chtěli stihnout, ale nikdy nám na to nezbýval čas. Takže je to fakticky zamotaný kruh!

Kéž by měl den čtyřicet osm hodin! Tyto vzdechy slýchávám téměř na každém rohu. A víte co? Představte si, že bychom měli z těch osmačtyřiceti hodin dvacet pracovat a dalších dvacet věnovat činnostem, které si vybereme. Bože, chraň!

Postupně jsem přešla do fáze, kdy jsem si své činnosti musela očíslovat. Hezkou jedničku si vysloužilo studium, to proto, aby ze mě jednou byl šikovný novinář, a práce, jelikož samostatnost je opojná; a také nechci bydlet u rodičů až do svých pětatřiceti let. Dvojka značí povinně volitelné aktivity jako zkoušky sboru, už zaplacený kurz tance či jiné sportovní vyžití. Trojka a čtyřka jsou čísla proměnlivá, závisí na tom, jak silná je v danou chvíli vůle pracovat. Skrývají pod sebou povinnosti typu plánování akcí, které se konají následující víkend a které jsem samozřejmě ještě nezačala organizovat, domácí výuku cizích jazyků, ale například i nutnost uklidit ložnici, která se od posledního úklidu už stačila proměnit ve skládku. A pětka? Ta vystihuje jenom to nejlepší, a to stoprocentně čistokrevné zbytečnosti.

Smutné je, že po vší té práci s tabulkováním vypadá diář asi jako ta ložnice před úklidem. Takže nastupuje fáze třetí. Barevné fixky. Zní to jako teleshopping: kupte si barvičky! S našimi produkty se váš diář za chvíli promění v zářivý a rozmanitý výběr širší, než má malířská paleta! Kupte sadu základních barev a zdarma vám zašleme rozšiřující balení dalších dvaceti odstínů!

Tahle fáze je ve skutečnosti ještě dobrá. Jenže ony se ty barvičky za chvíli začnou překrývat a míchat, takže z toho všeho nakonec vznikne pěkně barevný guláš, ze kterého sem tam vykoukne nějaké to slovo, aby nás upozornilo, že jde ještě stále hlavně o napsaný text, který jde pod nánosem barvy sotva přečíst.

Za jediný večer tři akce, tak to vypadá ve čtvrté fázi. Přejít z práce na trénink, pak domů, po cestě rychle dopsat školní projekt, doma se upravit, jít na hodinu hlídat malé sourozence, zastavit se na kamarádově oslavě narozenin. Já to zvládnu, já to zvládnu! Jenom to chce najmout asistentku. Jenže na tu nejsou finanční prostředky. Tak vynalézt teleport. Teoreticky podle mého kamaráda fyzika při teleportaci přestáváme existovat. Tělo se rozloží na nejmenší částice a následně se zase poskládá dohromady jako puzzle. To bych raději neriskovala, co kdyby se mi nějaké ty puzzlíky prohodily a já bych místo nosu měla ruku?

Jak to mám tedy všechno stihnout? Asi to budu muset zvládnout po staru. Vytvořím si časový plán. A koupím si nový diář; ten větší, aby se mi tam vešly všechny poznámky o všech mých denních povinnostech.

Klíčová slova: stres, čas, harmonogram, diář, fejeton

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.