10.11.2018 23:41


Studenti, novináři a hvězda Instagramu pod jednou střechou. Multimediální den oslavil desáté narozeniny

Autor: Anna Absolonová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Univerzita

Současní i budoucí žurnalisté se sjeli z celé republiky, aby si vyměnili zkušenosti, dojmy i naděje na Multimediálním dni Fakulty sociálních studií. Při zahájení akce se dává do řeči sympatický pán za mikrofonem: „Jmenuji se Jakub Macek, jsem vedoucí katedry mediálních studií a žurnalistiky a jsem tady loutka, nastrčený dopředu, abych vás uvítal. Většinu práce na této akci totiž odvedli jiní,“ říká dobrácky ke svému publiku. V něm se mísí žáci základních škol, studenti fakulty, ale také aktivní redaktoři. 

Multimediální den na FSS

Macek dále pokračuje a spolu se svým předchůdcem a kolegou Rudolfem Burgrem představují program celého Multimediálního dne, který se koná v pátek 9. listopadu po celé fakultě. Jeho prvním bodem je ocenění studentů mediálních studií a žurnalistiky za nejlepší produktové bakalářské práce. Část diváků šnečím tempem opouští sál, aby se rozešli po jednotlivých workshopech, které budova na Joštově ulici rovněž hostí. V aule je následně vyznamenáno cenou Arnošta Heinricha šest studentů. Tři za psanou a tři za audiovizuální nejlepší bakalářskou práci. Studenti jsou odměněni bouřlivým potleskem a desetitisícovým stipendiem.

V aule program pokračuje hlavní debatou dne, poeticky nazvanou: „Televize po televizi“. Moderátor diskuze Macek se svých odborných hostů ptá, jak vnímají vývoj médií v České republice. Hovoří mimo jiné o tom, jak se postupně proměňuje role televize, zatímco diváci hltají jejich slovní výměny. „Prvních deset let internetu v České republice přineslo velký tlak na rychlost ve zpravodajství. To vedlo k úměrnému zhoršení kvality, což se dnes již napravuje. Novináři dnes často bojují s tím, že potřebují mít něco první. Velkou výzvou je, aby se to příliš nepodepsalo na kvalitě,“ říká Jan Unger, vedoucí Seznam zprávy. Postupně své názory přidávají i Jan Rozkošný, vedoucí DVTV a Petr Szczepanik, docent katedry filmových studií Univerzity Karlovy. Debata končí bez jednoznačného závěru, což nic nemění na tom, že všichni zúčastnění příjemně polechtali své mozkové závity.

V knihovně, kde si jindy studenti lámou hlavy nad obsahem knih, se dnes pět týmů pokouší odhalit nejprolhanějšího kandidáta budoucích prezidentských voleb. Tedy alespoň v rámci únikové hry FakeScape, kterou vymysleli studenti fakulty. „Hra se odehrává v roce 2028 před prezidentskými volbami. Týmy, které pracují jako redakce novin, se snaží rozluštit, který kandidát nejvíce lže a manipuluje. Není to typická únikovka, ale spíše šifrovačka, protože hráči celou dobu sedí a snaží se rozluštit určité úkoly,“ vysvětluje princip hry jedna z autorek Julie Vinklová. Knihovna je plná kabelů, stativů a kamer. O hře dnes přijel natáčet reportáž i štáb Newsroomu České televize. O tom, že má hra potenciál, svědčí i zájem ze strany škol. „Ozvalo se nám už přes čtyřicet škol, že by o hru měly zájem, takže vůbec nestíháme. Od rána do večera nám zvoní telefon,“ usmívá se Julie.

Mezitím se už zaplnilo atrium fakulty, ve kterém se dnes návštěvníkům představují přední česká média. Nad stoly se tyčí poutače s nápisem „Deník,“ příchozí se mohou u jednotlivých stolů seznámit s prací České televize nebo České tiskové kanceláře. Nejvíce návštěvníků se tlačí u stolu Českého rozhlasu. Jeho zástupci se rozhodli přizpůsobit prezentaci tohoto rozhlasového média převážně mladším ročníkům, a tak dělají vědomostní soutěž o upomínkové předměty.

Veřejnosti se však dnes prezentují i univerzitní média. Do Radia R se přišla podívat skupinka dětí z ostravského gymnázia. Děti zajímá hlavně radiová technika, nespočet tlačítek, mikrofony a přednastavené zvukové efekty. „Tak co, zkusíme si jít do živého vysílání?“ ptá se dětí student Mira Šafár. „Né! Já nevím, co mám říkat,“ odpovídá hnědovlasá dívka. „Můžeme se bavit o čem chcete. Můžeme udělat rozhovor, můžete říci, odkud jste, můžeme se bavit o počítačových hrách. Do těch já jsem velký fanda,“ prozrazuje Mira. Za chvíli už Mira hlásí do mikrofonu: „Tak vás vítám do živého vysílání Rádia R. Dnes jsou tu se mnou z gymnázia z Ostravy. Vítejte. Už jste někdy byli v rádiu?“ Hnědovlasá dívka odpovídá, že v rádiu je poprvé. „Líbí se ti tady? Je to něco, co bys třeba někdy chtěla dělat?“ ptá se Miro. „To ještě nevím, ale vypadá to jako zajímavá práce,“ odpovídá dívka.

Účastníci Multimediálního dne mohou také v reálném čase sledovat práci studentské televize STUDEX, která celý slavností den monitoruje. Studio, kde v průběhu dne jeho členové zpovídají bezpočet osobností, je veřejně přístupné. Návštěvníci tak například mohou ve stejný okamžik sledovat organizátora akce doktora Čuříka naživo před zeleným plátnem a zároveň na svém chytrém telefonu i s grafikou pořadu.

Počítačová učebna ve druhém patře dnes připomíná newsroom redakce. Studenti mají možnost si sami vyzkoušet, jak se dělají noviny. Z počátku jsou ve třídě jen dva lidé. Zbytek je v terénu a shání podklady pro své články. Postupně se však místa u počítačů zaplňují, na stolech se objevují fotoaparáty, sluchátka a paměťové karty. Studenti začínají zpracovávat materiály, které před pár okamžiky nasbírali. Pro mnohé je to první zkušenost s psaním novinového článku. Nejen od odborníků, ale od sebe navzájem se dnes učí žáci základních a středních škol. Při diskusi s názvem Jak na školní časopis si žáci navzájem představují své školní noviny. Někteří berou prezentaci opravdu vážně. Často jsou k vidění sladěná redakční trička prezentujících a propracované plakáty s informacemi o jednotlivých novinách. Inspirovat se tvorbou ostatních nepřišli jen samotní žáci, ale i učitelé, kteří teď sami sedí v lavicích a při dotazu na prezentující žáky se hlásí jako v klasické škole.

Ti, kteří chtějí posunout svůj školní časopis ještě dál, se přihlásili na workshop, při kterém se učí pracovat s programem School Press Club. Ten zefektivňuje tvorbu školních časopisů a ročenek. I sem se přišli dozvědět něco nového nejenom žáci základních škol, ale i jejich učitelky, většinou češtinářky, které mají školní časopisy na starost. Výuka je především ve formě praxe a každý sám pracuje na svém počítači. „Kliknete si na šablonu, která vám ukazuje, jak bude vypadat hlavní stránka. Šablona může být pokaždé jiná. Pokud přejdete do hlavního článku, otevře se vám editační okno, ve kterém máte možnost přidělit článek konkrétnímu redaktorovi,“ vysvětluje studentovi Markovi práci s aplikací lektor Jakub Hardt.

Starší studenty zaujala především online debata s novinářkou DVTV Danielou Drtinovou. V místnosti, kde se na velkém plátně promítá po Skypu přenos s Drtinovou, obsadili příchozí téměř všechna volná místa. Počítač s přední kamerou je otočen k divákům, kteří novinářce pokládají otázky. Příchozí neodrazuje ani opakovaný výpadek spojení, kvůli kterému nastávají drobné pauzy. Diváky zajímá například způsob výběru hostů do pořadu DVTV, délka přípravy na rozhovory nebo i to, s kým by chtěla Drtinová dělat rozhovor, ale ještě k tomu neměla příležitost. „Vždycky jsem chtěla udělat rozhovor s bývalým prezidentem Václavem Klausem, ale to bohužel nikdy nevyšlo. Osobně jsem s ním ale mluvila několikrát,“ odpovídá novinářka.

Konec i začátek tohoto jubilejního dne je lemován oceněním vynikajících studentů – ráno těch, kteří svou cestu Masarykovou univerzitou dokončili a nyní těch, kteří se na ni možná teprve připravují. V posluchárně Vladimíra Čermáka již sedí finalisté Soutěže školních časopisů. Do té se letos přihlásily rekordní čtyři stovky škol. Slavnostní vyhlášení je plné očekávání a potlesku. Malí budoucí žurnalisté si důstojně chodí pro ceny, které jim Asociace středoškolských klubů v čele s Petrem Kantorem přisoudila, aby se o několik chvil později začali se svými spoluredaktory ze školních novin radovat „jako malí“. 

Nastává čas na vrchol dnešního programu. Tomáš Břínek, známý jako „Ten, co dělá koláže se Zemanem,“ sestupuje po schodech amfiteátru a ukládá smartphone do kapsy. Na chvíli. Je zde hostem V centru, který zakončuje program desátého ročníku Multimediálního dne. Přijímá židli ještě zahřátou od předešlého hosta, blogerky Zuzany Špačkové a začíná se pro něj typicky lehce uculovat.

Nepřekvapené publikum, mezi kterým posledních patnáct minut sám seděl, na něj upírá zrak. „Co se ti honilo hlavou, když jsi viděl reakci prezidenta Zemana na jednu z tvých koláží,“ otevírá debatu zpříma moderátorka Anita Baselová. „To, co se mi vždycky honí hlavou, že na to musím vymyslet nějakou koláž,“ usmívá se Břínek. Osvětlovači moderátorku televize Seznam nijak nešetří a ta i s hostem nyní září jako kdyby místo v Brně byli na Ibize. „Právě prezident je velmi často objektem tvých koláží. Co bys bez něj vlastně dělal,“ pokračuje moderátorka. Břínek se hluboce zamýšlí a následně rozbijí ticho, které v Atriu na vteřinu zavládlo: „To nevím, asi někde ve fast-foodu.“ Více než stovka přihlížejících včetně obou kameramanů se dává do smíchu.

V podobném duchu se host proplétá i ostatními otázkami. Houf přihlížejících pomalu roste, zatímco přicházejí další návštěvníci Multimediálního dne, kterým právě skončil workshop. Baselová se energicky prokousává veskrze krátkými a ironickými odpověďmi hosta, který svým osobitým stylem zajišťuje, že hosté budou dnes odcházet nejen s jedinečnou zkušeností, ale také úsměvem na tváři.

Poslední fanoušci se fotí s Tomášem Břinkem a masa lidí se opět dává do pohybu a odchází, tentokrát natrvalo – alespoň pro dnešek. Nedlouho po čtrnácté hodině odpolední připomíná ještě před chvílí živá budova fakulty horskou chatu mimo sezónu, jen místy zbytek organizátorů poklízí. Tak zase příští rok.

Autoři: Anna Absolonová a Petr Hodina 

Klíčová slova: multimediální den, fakulta sociálních studií, mediální studia, žurnalistika

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.