25.10.2017 22:17


Strýček věří na fake news, aneb zakažte mu internet

Autor: Kristýna Klazarová | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Fake news - pojem skrývající v sobě bezprostřední nebezpečí pro všechny. Pro ty, kteří jim uvěří, i pro ty, kteří se s těmito lidmi musí následně potýkat. Já patřím k té druhé skupině. Můj strýc věří snad každé nepravdivé informaci, která se na internetu objeví.

Srážka s Fake news člověka občas i pobaví. Foto: Kristýna Klazarová

Můj strýc a internet je nebezpečná kombinace. Jakákoli nepravdivá informace, kterou neznámý zdroj na internetu zveřejní, je pro mého strýčka automaticky absolutní pravdou. Důvod? Prý nám oficiální média zamlčují pravdu. Tahle zamlčovaná pravda je ale pokaždé jiná a v těch jeho pravdách se už přestávám orientovat. Například tuhle mě vyrušil ze čtení napínavé části románu rozčileným drmolením. Když jsem čtení konečně vzdala a zaposlouchala se, spadla mi brada. Mimozemšťané žijí mezi námi!

Ne, tak to opravdu není. Ale můj strýc na to věří, nebo alespoň nějakou dobu věřil. Prý jsou ti mimozemšťané neviditelní, chodí mezi námi a živí se naší negativní energií – proto jsou na sebe lidé zlí. No samozřejmě. A ty peníze, co sis půjčil a nevrátil, ukradli oni, viď? Do toho se objeví strýček číslo dvě a k diskuzi přispěje poznámkami o odtajněných amerických dokumentech, které dokazují, že s mimozemšťany americká vláda už léta spolupracuje. Nic proti, strýčku, každý má právo na názor, ale pamatuji si, jak jsme s kamarády zpochybnili pravost jednoho z videí už v páté třídě. Telefony v době údajného vzniku videa ještě neexistovaly, víš?

Samozřejmě, ne všechny „falešné zprávy“, „pomluvy“, „hoaxy“ či jiná synonyma výrazu fake news jsou tak průhledná jako pitva mimozemšťana. Většina se ale dá vyvrátit na základě objektivních faktů. Pár týdnů před referendem o skotské nezávislosti jsem v této zemi měsíc strávila. Často jsem na ulici oslovovala náhodné lidi a ptala se na jejich názory na hlasování. Polovina byla pro, druhá proti. Tuto situaci dokazovaly i nálepky na oknech s „yes“ a „no“ a další propagační materiály rozeseté po všech částech země.

Po návratu a velmi těsném hlasování jsem svého strýčka opět potkala. Tvrdil mi, že celé Skotsko chtělo být nezávislé, ale hlasování britská vláda zfalšovala. Na mé objasnění, že jsem tam byla a skutečně to jednoznačné nebylo, mi bylo řečeno, že za tak krátkou dobu jsem nemohla potkat moc lidí. Tuhle jeho odpověď mám nejraději, hned po „to máš z tý svý školy, určitě ti tam vymyli mozek“ a „jsi moc mladá na to, abys tomu rozuměla.“ Svůj názor si nenechal vymluvit a odkazoval se na internetové stránky, o kterých jsem v životě neslyšela.

Je těžké hádat se s člověkem, který je přesvědčený o své pravdě, i přesto, že fakta jsou na mé straně. A co teprve, když fakta nemám? Co když mi uprostřed debaty vpálí do očí, že celou Evropu vede tajná skupina několika Židů a já nemám důkaz o tom, že to tak není? Co pak? Uvěřit mu? Začít pátrat na netu? Vydat se s diktafonem do vlády a ptát se, zda je ten či onen Žid? Co když má strýček tentokrát pravdu?!

Zjistila jsem, že na přívržence fake news ve jménu zachování nervů funguje jen jedna věc. Vlastně dvě. Špunty do uší.

Klíčová slova: Fake news, pomluva, falešná zpráva, hoax

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.