14.12.2020 20:02


Stres je zabiják všeho, říká lektorka jógy

Autor: Veronika Franková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

V pětadvaceti letech se živí jako lektorka jógy. Po střední škole nevěděla, co chce dělat, tak odjela pracovat do Anglie. Ani tam ale nebyla spokojená se svým životem, necítila se šťastná. Kvůli zdravotním problémům začala cvičit jógu. Jak našla smysl svého života, popisuje Lenka Kutláková.

Lenka Kutláková v joga pozici. Autor: Archiv Lenky Kutlákové

Jeseník – Poprvé zkusila jógu na střední škole, nebavilo ji to. Říkala si, že už to nikdy dělat nebude. Poté kvůli namáhavé práci spojené se spoustou stresu skončila na měsíc upoutaná na postel. V karavanu na farmě v Anglii, daleko od všech blízkých. „Nevěděla jsem, co se svým životem, byla jsem v depresích," říká Lenka Kutláková.

Jak to, že jste v jednadvaceti letech skončila na měsíc na lůžku?

Pracovala jsem v Anglii jako servírka. Často přesčas a spoustu hodin, bylo to fyzicky náročné. K tomu jsem byla ve stresu, protože mě to nebavilo a nenaplňovalo. Po práci jsem přišla domů a brečela jsem. Věděla jsem, že pro mě musí být něco lepšího. Nevěděla jsem co. Až jednou jsem si zablokovala záda a měsíc jsem jen ležela. Po čase mi kamarádka doporučila chiropraktika a ten mi s bolestí pomohl. I tak jsem ale nemohla nic moc dělat. Tak jsem zkusila jógu.

Byla to vaše první zkušenost s jógou?

Ne, když mi bylo šestnáct, tak jsme s kamarádkou šly na nějakou lekci. Nebavilo mě to. Říkala jsem si, že to asi nebude nic pro mě, protože potřebuju něco, u čeho se pořádně zapotím.

Ale po druhé vás to chytlo. Zkoušela jste i meditovat?

Ano, snažila jsem se to naučit. Odpoledne jsem si šla sednout do lesa a jenom jsem se soustředila na dýchání. Pozorovala jsem okolí a poslouchala šum lesa. Taky jsem si občas pustila na internetu vedenou meditaci. Byla jsem do toho hodně zapálená. Zkoušela jsem to každý den. Učila jsem se soustředit na přítomný okamžik. Nejde to hned, člověk si nemůže sednout a najednou být v zenu. Tak to nefunguje. Já se to naučila ale poměrně rychle, protože jsem trénovala opravdu každý den. A jakmile jsem na to přišla, tak jsem byla sjednocená se vším.

V dnešním světě se každý za něčím žene a všechno chce ihned.

Přesně, jóga mě naučila hlavně trpělivosti.  Vyrůstala jsem v prostředí, kde mě vedli k tomu, že peníze jsou nejdůležitější. Že musím dělat jen pro peníze. Ale já chtěla zjistit, co je to život. A hlavně život s láskou, protože to mi chybělo. I sebeláska. Do té doby jsem svoji hodnotu vůbec neznala. Když jsem dospívala, tak jsem si připadala nedostatečná. Už od mala jsem držela různé diety. Stresovala jsem kvůli své váze, školním výsledkům, v podstatě kvůli všemu. Stres je zabiják všeho. Nyní jsem se naučila, jak se uklidnit. 

Jak?

Naučila jsem se vnímat své pocity a hlavně to, proč se tak cítím. Neříkám, že se nestresuju, ale už s tím umím pracovat.  A taky si nedělám hlavu ze zbytečností.

Kurz jógy jste dělala v Indii v Řišikéši. Proč zrovna tam?

Protože to je to srdce jógy. Chtěla jsem tam jet už, když jsem s tím začala. Ale netlačila jsem na pilu, říkala jsem si, že tam pojedu, až přijde ten správný čas. Poté mi náhle zemřel taťka. Našla jsem si na internetu kurz a za pět měsíců odjela.

Jaké byly vaše první pocity?

Byl to šok. Měla jsem štěstí, že si vedle mě v letadle sedl Ind. Pomohl mi dostat se z letiště na autobus, zaplatil mi taxík, nesl mi kufry a dal mi hotspot. Neměla jsem, jak napsat domů, že jsem v pořádku. Nefungoval mi tam signál. Nebýt něj tak nevím, co bych dělala. Po dvou dnech cestování jsem dorazila na místo a začala měsíční kurz. Každý den od pěti od rána.

Co byl váš intenzivnější zážitek za ten měsíc?

To bylo celé jeden velký intenzivní zážitek. Seznámila jsem se tam s lidmi z celého světa. Všechno bylo skvělé. Nejintenzivnější zážitek byl nejspíš, když jsme všichni zpívali matry. Seděli jsme v meditační pozici a já jsem se cítila úplně v euforii. Tekly mi slzy. Bylo to něco nepopsatelného. Nic víc jsem v té chvíli nepotřebovala.

Vrátila jste se z Indie do Česka a začala učit jógu. Bylo to těžké?

Naštěstí ne. Postupně začínalo chodit více a více lidí. Samozřejmě jsem se ze začátku bála, že mě to neuživí, ale celý život jsem se jen nechávala udupávat obavami. Dělala jsem to, co mě nenaplňovalo, jenom proto, že se to ode mě očekávalo. S tím byl konec. 

Na jaře jste kvůli první vlně koronaviru musela zrušit všechny lekce. Jak jste tuto překážku překonala?

Ze začátku jsem nevěděla moc, co dělat. Poté jsem ale začala dělat online lekce, které si každý může koupit a zacvičit doma. Díky pandemii jsem dostala tuto příležitost. Baví mě to. 

Měla jste s natáčením online lekcí předchozí zkušenosti?

Ne, sama nechápu, jak jsem to zvládla. Musela jsem se všechno naučit a taky do toho hodně investovat. Je to mnohem složitější, než normální hodina. Člověk to musí nachystat, natočit, sestříhat, namluvit. Už se mi i stalo, že se mi dvouhodinové lekce smazaly. Nešlo to po másle.

Plánujete teď něco nového?

Dokončuju teď online kurz, který se bude jmenovat Čtyři elementy k sebelásce. Jeho smyslem je mimo jiné najít trpělivost k sobě samé. Dohromady obsahuje deset lekcí a mé povídání.

Máte nějakou vizi, kam byste se chtěla posunout s jógou?

Určitě bych chtěla mít jednou jóga studio. Nevím, jestli tady v Jeseníku nebo někde jinde. Ale hlavně bych se chtěla posouvat dál, jak v józe, tak ve spokojeném životě.

Klíčová slova: Joga, lekce, sebeláska, sebepoznání

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.