11.05.2017 14:43


Strávil měsíc na cestách po Asii. Po návratu vyměnil kancelářskou práci za nomádský životní styl

Autor: Dominika Vrbecká | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Rok šetřil peníze, aby mohl čtyři týdny poznávat jihovýchodní Asii. To, co zprvu vypadalo jako příjemná dovolená, se záhy obrátilo v jeden z klíčových momentů jeho života. Po návratu do Čech už Jakubovi Grmolenskému z Olomouce nestačil konformní život a práce v nadnárodní společnosti. Opustil zaměstnání i republiku a vydal se s batohem na zádech kočovat po světě.

Jakub Grmolenský (druhý zleva) spolu s ostatními turisty. Foto: Jakub Grmolenský, soukromý archiv
Olomouc, Rotterdam
- Jako by měl cestování odjakživa v krvi. Ve dvanácti letech odletěl na výměnný pobyt do Spojeného království, o čtyři roky později strávil měsíc v Japonsku a na prahu dospělosti se vydal s batohem na zádech procestovat stopem křížem krážem celou Evropu. V jednatřiceti letech má Jakub Grmolenský na kontě přes dvacet navštívených států na třech kontinentech. A další budou přibývat

Když se mu na začátku roku 2016 naskytla příležitost k cestě do Asie, neváhal ani minutu. „Impulsem byla pozvánka do Barmy od kamarádky Japonky, která učí angličtinu v tamější klášterní škole,“ popisuje Olomoučan. Aby na cestu našetřil dostatek peněz, našel si ke stálému zaměstnání navíc brigádu. Pracovní týden trávil jako výrobní koordinátor ve firmě, která se zabývá leteckým strojirenstvím, a o víkendu navlékl montérky, aby si přivydělal v jedné z olomouckých lakoven.

V červnu si s předstihem pořídil zpáteční letenku do thajského Bangkoku. „Další letenky a dopravu vůbec jsem se rozhodl řešit až na místě. Jsem v tomhle dost spontánní,“ směje se. Únava ze dvou zaměstnání a nedostatek odpočinku se ale podepsaly na jeho zdraví. Před odletem prodělal v plném pracovním nasazení chřipku a několik viróz, aniž by si mohl dovolit pár dní volna. „Potřeboval jsem ušetřit každý den dovolené, abych mohl po Asii cestovat celý měsíc. V práci kupodivu neměli nic proti, naopak se jim asi hodilo, že jsem tam v době letních prázdnin byl denně,“ míní.

Do letadla nasedl ve středu 16. listopadu. Po čtrnáctihodinovém letu s mezipřistáním v čínské Šanghaji dorazil do Thajska, kde se k němu pro další dva týdny připojila kamarádka, která už několik let žije v Londýně. „Den dva jsme zůstali v Bangkoku a procházeli jsme se po památkách, plavili se po kanálech. Navštívili jsme královský palác, chrám Wat Saket na Zlaté hoře, čínskou čtvrť a večer si přiťukli drinky na populární Khao san road,“ vyjmenovává.

Na cestách obdivoval i zdobenou architekturu. Foto: Jakub Grmolenský, soukromý archiv

Poté se přesunuli na jih do města Krabi, které leží téměř u hranic s Malajsií. „Bydleli jsme vedle mešity. Každý den nás v pět ráno budilo svolávání k modlitbě z obřího tlampače. Poprvé jsem se hrozně vylekal, bylo to šíleně hlasité. Kam se hrabe české hlášení z obecního úřadu,“ vtipkuje. První den si pouze užívali moře a písečných pláží, následně se vydali lodí k Ao nang beach. Místo slibované nejkrásnější thajské pláže s bělostným pískem a azurovou vodou je však podle jeho slov čekal jen přehršel turistů, špína a zápach, proto raději odložili bedekr a trávili čas výlety do džungle.

Kromě kilometrových pochodů si nenechali ujít ani návštěvu malých odlehlejších ostrůvků a šnorchlování u korálových útesů. Tamní lokality v okolí ostrova Koh Lanta cestovatelé považují za jedny z nejkrásnějších zatím ne příliš dotčených míst k potápění na světě. „Ty barvy skoro ani nelze popsat. Připadal jsem si jako ve filmu Hledá se Nemo,“ přirovnává.

Konec dovolené, začátek toulání

Po téměř povinných návštěvách nejpopulárnějších turistických atrakcí jako ostrova Ko phi phi, kde se před bezmála dvaceti lety natáčel film Pláž s Leonardem DiCapriem, se Grmolenský vrátil i s kamarádkou zpět do Bangkoku, kde se rozloučili. „Pak teprve skončila dovolená a začalo dobrodružství, které jsem si s ní po boku nemohl dovolit,“ tvrdí.

Prakticky ze dne na den se rozhodl překročit hranice a pokračovat do Vietnamu. „Víza a zvací dopis jsem potřeboval vyřídit do dvanácti hodin a díky hodnému pánovi na vietnamské ambasádě a podstrčené dvacetidolarovce se to povedlo," říká. Namířeno měl do Ho čin Minova města neboli Saigonu, kde ho podle jeho slov čekal kulturní šok. „Chtěl jsem přespat v hotelu. Cestou mě místní pozvali, ať k nim přisednu ke stolku na ulici, nabízeli mi cigarety a pivo. Nejstarší Vietnamec dlouze studoval adresu v telefonu a nakonec mi oznámil, že ten hotel neexistuje. Pověřil svou dceru či manželku, aby mě posadila k sobě na skútr a jela se mnou sehnat ubytování. Držel jsem se jí jako klíště a s hrůzou v očích sledoval, jak se proplétá tamní chaotickou dopravou,“ vypráví.

Několik dní se pěšky procházel ulicemi největšího vietnamského města, denně ušel okolo třiceti čtyřiceti kilometrů. Stravoval se téměř výhradně jenom rýží z pouličních stánků. „Vietnam je neuvěřitelně levná země. V restauraci se člověk dobře nají v přepočtu za 80 korun, na ulici klidně i za polovinu. Českou tisícovku vymění za milion dongů, takže ze mě byl na pár dní milionář,“ pochvaluje si.

Ruch osmimilionového Saigonu nechal za zády a vydal se do o něco klidnějšího města Da Lat, které je svou velikostí srovnatelné například s Brnem. „Je to mezi turisty docela profláklé místo v horách, přezdívá se mu Vietnamská Paříž. To byla moje základna, odkud jsem vyrážel na horské túry a objížděl na kole buddhistické svatyně v okolí,“ doplňuje. Usmyslel si pěšky dojít až k Tygřímu vodopádu v horách, ačkoliv ho dalatští od samostatné cesty odrazovali. „Tvrdili mi, že bez průvodce to sám nedám. Když jsem se vrátil a ukázal jim fotku, uznale mi zatleskali a koupili mi pivo,“ líčí.

Snímek, který mu vyhrál pivo. Foto: Jakub Grmolenský, soukromý archiv

Se známou z Japonska, jejíž pozvání podnítilo cestu do Asie, se ale nakonec nesetkal. Měsíc uplynul, na cestu do Barmy mu už nezbýval čas a musel se vrátit zpět do Česka. „Letadlo z Šanghaje kvůli špatnému počasí neodletělo, takže jsem si stejně musel vzít třídenní neplacené volno, protože jsem uvízl v Číně,“ podotýká.

Příští zastávka: Rotterdam

Po návratu do Olomouce učinil další impulsivní rozhodnutí a podal výpověď. „Uvědomil jsem si, že se teď místo sezení v korporátní firmě potřebuju trochu toulat. Okolí mi víceméně fandilo a někteří možná i trochu záviděli, že se zbavím závazků, můžu vzít batoh a vypadnout,“ říká.

Kancelářskou práci v Česku vyměnil za manuální dřinu v Nizozemí, aby si vydělal na další cestování. Na otázku, proč si kvůli tomu zvolil nekvalifikovanou práci v cizině, odpovídá s úsměvem. „V Rotterdamu to půjde rychleji. Zůstanu tam pár měsíců, dám do kupy nějaké peníze a poletím do Kalifornie,“ naznačuje svůj záměr.

Seznam míst, která by si přál navštívit se netenčí, nýbrž neustále rozrůstá. Hovoří o návratu do Asie a plánech procestovat Laos, Kambodžu a Indii. „Chci taky do Afriky, do Jižní Ameriky, láká mě i Austrálie a Nový Zéland. Čím víc člověk ze světa vidí, tím víc si uvědomuje, jak malou část z něj zná. A najednou se mu zachce poznat ho úplně celý,“ uzavírá.

Klíčová slova: cestování, Vietnam, Thajsko, Bangkok

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.