04.12.2011 16:36


Stop genocidě? Ano, ale s rozumem, prosím vás

Autor: Jana Tomalová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Občanské sdružení Stop genocidě protestovalo na začátku tohoto týdne před Fakultou sociálních studií Masarykovy univerzity proti umělým potratům. Aktivisté na ulici vystavovali informační panely s fotkami zmrzačených lidských plodů a mrtvých dětí. Je takováto forma protestu v pořádku?

Na začátku tohoto týdne byly před budovou Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity vystaveny informační panely občanského  sdružení Stop genocidě. Akce měla upozornit na velké množství umělých potratů. Tak velké, že je co do počtu mrtvých srovnatelné s genocidou. Týden předtím se konala stejná akce před  budovou právnické fakulty v Brně. Při pohledu na vystavované fotografie jsem se musela ptát sama sebe, jestli jsou takto vyjadřované projevy nesouhlasu v pořádku a jestli mají nějaký pozitivní dopad.

Autorka názorového článku Jana Tomalová. Foto: Tomáš SirýNebylo to poprvé, co jsem se s výstavou setkala. Přesto mnou znovu otřásly obrázky zmrzačených dětských tělíček a utrhaných hlaviček. Vypadá to jako cynicky realizované poslední verše Erbenova Vodníka. Jako studentka žurnalistiky se nejednou setkávám s otázkou etiky fotografií. Mezi tato pravidla pro zajímavost patří, že detail na cyklistu, kterého právě přejelo auto, nemá na stránkách novin co dělat. Je to neetické. Takové scény se fotí zdálky, aby nebylo nic násilného vidět. Co je tedy etického na nechutně zmrzačených detailech dětských těl? Snad v tomto případě světí prostředky svůj účel? Obávám se, že naprosto ne. A to není všechno.

Fotografie by měly být vystavovány pouze před školami. Znám ale případ, kdy žena s rizikovým těhotenstvím a s hrozícím potratem ležela v nemocničním pokoji a přímo z okna měla výhled na tyto obrázky. Smůla, náhodou tam stála škola. To musel být opravdu intenzivní zážitek, že ano. Je mi líto takové matky.

Autoři informačních panelů chtějí bojovat proti umělým potratům, které jsou často zbytečné a kvůli nimž jen v České republice umírá v průměru sedmdesát dětí denně. To je víc než dvě naplněné třídy základní školy. S tímto záměrem tvůrců nemůžu nesouhlasit. Dosáhnou ale takto svého cíle?

Ženy, které jsou z vlastního přesvědčení jednoznačně proti umělým potratům, takové kampaně nepotřebují. „Myslím, že osobně investuji nemalé peníze ročně do jiných metod, jak zabránit těhotenství, když se necítím na to být mámou. Kdyby se to ale dneska  stalo, už bych si miminko určitě nechala. Nechápu, proč zrovna já, která o potratu ani neuvažuji, mám být vyloženě obtěžována tak strašně agresivní kampaní. Normálně se mi o tom i zdálo, je to podle mě fakt moc," komentovala výstavu jedna ze studentek fakulty sociálních studií.

Druhá skupina žen, které potrat podstoupily, musí při pohledu na takové obrázky trpět. Věřím, že výčitky svědomí za něco, co už se nedá změnit, musí být hrozné. Pak je tu třetí skupina žen, které s potraty souhlasí, proklamují výsadní právo ženy na své tělo nebo nepovažují dítě v břiše za člověka. Poslední argument považuji za vratký. Pokud vím, podle českého právního systému může ještě nenarozené dítě dědit. Zároveň by nemělo být člověkem? Nechápu. Takové ženy mají samozřejmě na svůj názor právo. Osloví je však tyto tabule plné násilí, pomohou k přehodnocení jejich postojů?

Postupem času si víc a víc zvykáme na násilí zobrazované v televizi a jiných komunikačních kanálech, nejrůznější druhy výstav nevyjímaje. Násilí na operačním stole ale ještě pořád zůstávalo tabu. Nemohlo by jím zůstat i dál? Jsou přece i etičtější cesty, jak na škodlivost umělých potratů upozornit. Pochody pro život, přednášky, svědectví žen ze všech názorových táborů, vyjádření lékařů a ostatních lidí, kteří se v prostředí péče o těhotné ženy i ženy po potratu pohybují. A to nabízím jen některé z možností. Fungují i aktivity, které provokují, ale neobtěžují. Připadá mi jako hrozný protimluv obhajovat život tak násilnou cestou.

 

Související články:

Interrupce nejsou vraždy nevinných dětí

Co takhle se nenarodit

V Brně se opět pořádají pochody pro život

Klíčová slova: Jana Tomalová, potrat, stop genocidě, násilí

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.

Přehled komentářů

Magdaléna Jírová | 16. 02. 2012, 10:26
Dříve jsem si nebyla jistá touto formou vyjádření odpru k potratu právě kvůli ženám, které toto podstoupili. Dnes t vidím jinak. Mnohé ženy zavraždili své děti ze sobeckosti, některé z nátlaku lékařů a lidí kolem sebe, některé z nedostatku odvahy. Ale všechno to byly reálné vraždy. Myslím, že taková výstava je uvede do plné pravdy. Osobně bych ji doplnila o panel s konkrétní pomocí těm, kteří už pochopili, že se staly vražedkyněmi.
Miroslav Kratochvíl | 06. 12. 2011, 22:51
Myslím, že rozdíl mezi přejetým cyklistou a potraceným dítětem je ten, že většina lidí ví, že cyklisté se přejíždět nemají, kdežto o potratech si myslí, že jsou v pořádku. Na str. 12, v článku "Spor o brutální fotografie", se filosof Lukáš Novák pěkně vyjadřuje k tématu zobrazování potracených lidí: http://prolife.cz/download/obeznik/obeznik-2011_02.pdf