28.02.2021 09:32


„Štítili se mě a nadávali do buřtů,“ říká muž s nemocí štítné žlázy

Autor: Mikuláš Stoklasa | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Ačkoliv je porucha štítné žlázy častá nemoc, mnozí se setkávají s nepochopením. Onemocnění člověku přitom může razantně změnit život.

Při koronavirové pandemii se o své zdraví nebojí jen starší lidé, ale také ti nemocní. Patří k nim Radim Babinec. Dvacetiletý mladík trpí hypotyreózou, což je onemocnění štítné žlázy, kdy se neprodukuje dostatečné množství hormonů. Ačkoliv je toto onemocnění veřejnosti známé, málokdy se Radim setkal s pochopením.

Radim trpí hypertyreózou už od narození. Potýká se s depresemi, jeho tělo má popraskanou kůži a částečně mu vypadávají i vlasy. Jeho jedinou možností je brát chybějící hormony. „Popravdě si ani nevzpomínám na to, kdy jsem se poprvé dozvěděl, že mám nějaké onemocnění. Maminka vždycky říkala, že mám oproti jiným dětem ojedinělé schopnosti, za které se nemusím stydět. Dnes už chápu, že se snažila zmírnit ten určitý smutek, který jsem cítil,“ říká Radim.

Okolí kolem Radima nebylo vždy tolerantní, především pak v době, kdy docházel na základní školu. Jeho tělo přibralo na váze, na krku se mu vytvořila struma, tedy velká nepříjemná boule, a po těle měl spousty ekzémů. „Základní škola pro mě byla docela těžká. To víte, děti umí být kruté. Kamarády jsem neměl vlastně žádné. Kvůli mým ekzémům se mě nikdo z dětí pomalu nechtěl ani dotknout. Častokrát mi nadávali, kvůli mé váze a celkovému vzhledu. Samozřejmě rodiče dětí, ale i paní učitelka mým spolužákům domlouvala. Nemůžete ovšem někomu nakázat, aby vás měl rád,“ vysvětluje Radim. Jeho matka pochopila, že Radim se necítí být šťastný, a právě v té době se rozhodla, že její syn bude chodit k psychologovi.

Kromě psychologa musel také chodit na radioterapii a brát hormony. „Pravidelně jsem chodíval na vyšetření. Pan doktor mi vždycky štítnou žlázu nahmatal a zjistil velikost. Podle toho mi pak předepsal další dávku hormonů. Občas mě poslali na ultrazvuk. Ze začátku jsem k doktorovi vlastně docházel skoro stejně pravidelně jako do školy.“

Jeho snem bylo stát se zemědělcem. Miloval traktory a rád se spolu se svým otcem projížděl po polích. Místo chození na fotbal s kamarády, hraní si na vojáky, či pobíhání za holkami, se staral o dobytek, obdělávání polí a opravy zemědělských strojů. Když se blížil poslední ročník na základní škole, rozhodl se jít na střední zemědělskou školu, avšak tentokrát mnohem dál od domova.

Sen se mu splnil. Radim odešel na střední zemědělskou školu, ale i tam se setkal s nepochopením a netolerancí. Ta se přitom objevila také u dospělých lidí. „Tehdy jsem šel na střední školu úplně v jiném kraji, než bylo moje rodná obec. Byl jsem tedy na intru a nikoho neznal. Skutečně mě překvapilo, jak se ke mně stavěli i někteří dospělí. Při cestě do obchodu mi nadávali a posmívali se. Vůbec jsem to nechápal,“ vzpomíná Radim.

Přesto všechno si na střední škole našel kamarády, a dokonce i první lásku. „Všichni samozřejmě nebyli tak vlídní a přátelští, ale pár přátel jsem si zde našel. Za ty jsem neuvěřitelně vděčný a jsme přáteli dodnes. A vděčný jsem i za svou přítelkyni, kterou jsem poznal právě na střední škole. Dřív bych tomu nevěřil, ale jsem skutečně rád, že jsem našel lidi, kteří mě mají skutečně rádi,“ říká.

Ačkoliv i nadále musel brát hormony, jeho zdravotní stav se postupně zlepšoval. Struma na krku zmizela, vlasy přestaly vypadávat a získaly na síle, dokonce výskyt ekzémů se začal snižovat. Skoro to vypadalo na normální život, který tak dlouho toužil mít.

Jenže pak přišla další rána, a to koronavirová pandemie. „Docela se bojím o své zdraví. Mám strach, že pokud se koronavirem nakazím, bude to mít spolu s mým onemocněním vážné následky.“

Jak se ovšem ukázalo, někteří lidé jsou i nadále netolerantní a odsuzovační. „S možnostmi internetu a sociálních sítí se to už neděje tak, že by mi někdo nadával z očí do očí. Tentokrát mi píšou třeba zprávy o tom, že kvůli takovým lidem jako jsem já, teď musíme být všichni zavření doma. Místo mého jména mi řeknou ‚špeku‘ nebo ‚buřte‘. Přitom ani neví, že za svůj tělesný stav třeba nemůžu. Lidé snadno odsuzují podle vzhledu, a to je podle mě špatně,“ vysvětluje Radim.

Pracuje teď jako zemědělec, má přítelkyni a plánuje vytvořit organizaci pro pomoc lidem s onemocněním štítné žlázy. „Dle mého je největší problém tohoto onemocnění to, že se o něm dostatečně nemluví. Lidé si pak udělají prvotní názor podle vašeho vzhledu a jen těžko ho pak dokážete změnit. Doufám, že s tím pomůžu podobným lidem, jako jsem já.“

Klíčová slova: štítná žláza, onemocnění, hypotyreóza

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.