29.10.2020 21:56


Stisk doporučuje: Knižní tipy na podzim

Autor: Vojtěch Štěpán | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Redakce Stisku přináší tipy na tři knihy, které můžete číst během dlouhých podzimních večerů.

Autor: Vojtěch Štěpán

Tomáš Čada – Spodní patra

Prvním tipem je kniha Spodní patra od Tomáše Čady. Je to velmi zdařilá kniha básní.  Čada je ve svých básních upřímný. Jeho lyrický subjekt bloudí městem, prochází vietnamskou večerkou, opíjí se v hospodě či z balkonu poslouchá hádající se sousedy. Lyrický subjekt na své pouti potkává a popisuje bezejmenné ztracence - lidi, pro které, ač s nimi zřejmě cítí, nemůže téměř nic udělat. Stejně tak se vztahuje i k sobě, ale nejde jen o pouhou sebelítost. Spíše než sebelítost je totiž leitmotivem sbírky zvláštní křehká beznaděj.

 

Isaak Bashevis Singer – Stará láska

Kniha Singerových povídek se rozpíná mezi dvěma polohami. První z nich je podivná mystická atmosféra předválečného polského venkova dvacátých a třicátých let. Povídky jsou často psány z pohledu mladého chasidy, jehož prostřednictvím Singer vzpomíná na svého otce rabína, na studia Talmudu či na dívku, se kterou chtěl utéct do Varšavy. Autor však nechává promluvit i další postavy – seznamujeme se tak například s Altele, která po chudobincích a synagogách hledá svého ztraceného manžela, s Hankou Ohnivkou, nad kterou shoří každý dům, ve kterém kdy žije, či s chasidou Mordechajem Mejrem, který poznává svého vnuka, mladého sionistu.  Druhou polohou jsou pak příběhy vyprávěné optikou židovského imigranta v Americe – příběhy oscilují od popisu pocitů vykořeněnosti v nové zemi k popisům existenční úzkosti, která přetrvává i poté, co autor, nyní jako starší muž, už žije pohodlný, zajištěný život, z něhož ho vytrhne například telefonát od jeho dvacet let mrtvé milenky. Každá povídka je tak velmi dobře vystavěná, každé vyprávění je malým portrétem s ostrou, často smutnou, pointou. 

 

Sergej Jesenin - Slaměný měsíc

Kniha je průřezem básní, které Jesenin napsal mezi lety 1910 až 1924. První polovina sbírky nás zavádí na ruský venkov, do lesů, polí, pod cínové nebe, do krajiny prodchnuté melancholií. Do krajiny, v níž Jesenin promlouvá sám k sobě: „Jarní déšť dotančil po krajině/ bouře šla už spát/ Smutné je, Sergeji Jesenine,/ s tebou poklekat“. Druhá polovina sbírky je též poznamenána melancholií, jde však o jiný druh melancholie. Je to stesk, který si Jesenin, nyní už žijící ve městě, pokouší z hlavy vyhnat vodkou, vidinou lásky či nočními tahy po moskevských hospodách. Jesenin se snaží hrát si na cynika, vysmívá se marxismu, opíjí se, ale vše stejně nakonec prostupuje onen stesk, úzkost, melancholie. Tyto pocity pak skvěle vynikají v Jeseninových krátkých, pravidelných verších.

Klíčová slova: Knižní tipy, čtení

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.