19.05.2014 13:03


Staré dobré harampádí

Autor: Bureš Michal | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Určitě jste se setkali se stížnostmi, že nové výrobky dnes nestojí za nic a dlouho nevydrží. Žárovky, ledničky, televizory, bavlněné trenýrky. To je jen zlomek ze seznamu věcí, které jsou terčem kritiky za svou jepičí životnost. Ze své zkušenosti mohu říct, že většina výrobků se skutečně stala spotřebním zbožím, které vydrží asi tolik, co baterka ve smartphonu. To naštěstí neplatí o věcech, které používaly generace před námi.

Dlouhá životnost a výdrž se příliš nenosí. Je to vidět téměř všude. Jistě, u levného zboží východního původu nic jiného čekat nemůžeme. Zdá se však, že ani u špičkových výrobků to není moc slavné. Jako příklad můžou posloužit vozy Formule 1 a jejich pneumatiky. Dříve bylo běžné, že vydržely bez problémů celý závod. Během let se technologie vyvíjely tak, že životnost musela jít trochu stranou a uvolnit místo dokonalým vlastnostem gumy, která téměř porušovala fyzikální zákony. Budiž. Kde jsme ale dnes? Pneumatiky jsou v F1 dělané účelově tak, aby vydržely sotva pár desítek minut a bylo třeba je měnit. Údajně kvůli dramatičnosti závodu.

Michal Bureš. Foto: Alice Krejsová

Stejné to je v cyklistice. Myslíte si, že když si koupíte horské kolo za sto tisíc, tak vydrží více než základní model za deset? Nebo že přehazovačky, vidlice, ráfky a další nesmysly není třeba tolik udržovat, když za každý z nich člověk utratí více než za nový iPhone? Omyl. Před pár lety jsem potřeboval vyměnit vytahaný řetěz na svém bicyklu. Ptal jsem se muže za pultem, jak dlouho mi bude sloužit ten pěkný kousek vystavený v regálu. Odpověď zněla, že zvládne tak 2 000 kilometrů. Na to mu říkám, že můj starý vydržel dvakrát tolik a jeho nákup ani zdaleka nezatížil mou peněženku jako onen nový kus. Prý co bych chtěl po závodním řetězu. Ať si koupím nějaký obyčejný, pokud mi jde o výdrž. A tak jsem udělal. Kilometrů zvládl pět tisíc, časově rok a půl.

Připadalo mi to celkem hodně, dokud jsem se jednou na zahradě nezeptal babičky, jak dlouho už máme doma to prastaré kolo, na kterém jezdí na nákup. Odložila motyku, zamyslela se a řekla, že když byla malá, tak na něm už můj praděda dávno jezdil. Čelist mi spadla až na záhon. Jenže ten pravý šok přišel, až když jsem se podíval na řetěz. Byl původní a napnutý jak kšandy.

A tak jsem po dohodě začal obdivuhodný bicykl užívat i já, člen již čtvrté generace držící se jeho řídítek. Pokud se nejedu projet na výlet, ale chci se někam prostě jen přemístit, beru to kolo vždy. Třeba na cestu do elektra pro nové žárovky, kam jezdím asi nejčastěji. Stejně dobře jako kolo funguje ale i naše třicetileté rádio, téměř čtyřicetiletá vzduchová puška objevená v prachu pod střechou, dědův pravěký hřeben ze zázračného plastu, který je ohebnější než pryž, a ve vynikajícím stavu je i nářadí v dílně, které se tam válí skoro půl století.  

Jestli tedy plánujete něco koupit, a není to zrovna nejnovější elektronika, není špatné nejprve prošmejdit půdu, sklep nebo staré skříně. Kromě tuny prachu a pavouků tam můžete najít mnoho potřebného a ve většině případů také raritního harampádí. Nejen že to budete mít zadarmo, ale člověk onu zaprášenou muzejní rekvizitu ocení rovněž jako příjemné překvapení. A především si můžete být jisti, že jestli věc naleznete funkční, tak je pravděpodobné, že funkční taky zůstane. Třeba dalších dvacet let.  

Klíčová slova: staré věci, kolo, kvalita

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.