01.05.2019 10:11


Stále vyčnívám z davu. Ladislava Blažková o bezbariérovém studiu

Autor: Barbora Uhlová | Kurz: On-line žurnalistika | Kategorie: MUNI bez překážek

Ladislava Blažková se ze studentky žurnalistiky a sociální politiky Masarykovy univerzity stala tiskovou mluvčí Ligy vozíčkářů. „Propojila jsem tu oba obory a jsem za to moc ráda,“ říká Ladislava, žena přímo nabitá pozitivní energií. Kvůli dětské mozkové obrně je částečně upoutána na invalidní vozík. „Po rozhovoru půjdeme cvičit, tam si mě vyfotíte,“ navrhuje. „Já už jsem dnes jednou cvičila, ale aspoň budu mít natrénováno.“

Autor: Barbora Uhlová

Žurnalistika představovala pro Ladislavu vysněný obor. Od mládí ji velmi baví psaní a jednou by ráda vydala vlastní knihu. „Je to egoistické, ale bylo by to o mně – prostě autobiografie,“ popisuje svůj sen. 
Již při studiích se ale Ladislava potýkala s překážkami, které každodenní novinařina staví vozíčkářům do cesty. „Žurnalistika je hodně o pohybu, musíte jít na rozhovory, na tiskové konference, a to se úplně neslučuje s tím, že jste na vozíku. Jako vozíčkář potřebujete vědět věci dopředu. Já se ráno neprobudím a neřeknu si, že pojedu odpoledne do Prahy, protože prostě nepojedu. Například České dráhy mají čtyřiadvacet hodin na to, aby přepravily vozíčkáře. A podobně to funguje v každodenním životě,“ vysvětluje.
Povinnou praxi, kterou Ladislava zčásti absolvovala v MF DNES, nakonec dokončila na svém dnešním pracovišti – v Lize vozíčkářů. „Oslovila jsem je s tím, že potřebuji splnit limit pro praxi a oni mi to umožnili. Dříve tu fungoval časopis Vozíčkář, tak jsem publikovala v něm. Dnes už provozujeme jen jeho webovou mutaci,“ říká Blažková.

Bezbariérové záchody i myšlení 

Na svá studijní léta vzpomíná ráda. „Vysoká škola pro mě byla velmi dobrým obdobím. Utvořili jsme si partu super lidí, chodili jsme spolu na pivo. Často jsme navštěvovali hospodu Mandragora na Křence. Já totiž blízko Křenové bydlím. A čím blíž se dostanete k místu, kde chcete spát, tak o to větší máte šanci, že tam pak spát budete,“ směje se Ladislava.
Se svým kamarádem Martinem Bartkovským se jednou vsadili a z obyčejné sázky se nakonec vyvinul online projekt s vlastní doménou chodimvole.cz. „Martin mě jednou viděl, jak chodím o berlích, a říkal: Ty úplně chodíš, vole! A tak jsme se domluvili, že já se budu učit chodit a on se naučí vařit. Časem náš projekt ustal, protože já mám takovou línou povahu, ale pár metrů jsem ušla a Martin pár jídel taky uvařil,“ vzpomíná.
Fakulta sociálních studií, kde Ladislava Blažková studovala, je pro potřeby vozíčkářů dobře vybavená. „Já jsem naši fakultu měla moc ráda, protože prostředí je tam bezbariérové, hezké. Je super, že skoro v každém patře jsou bezbariérové záchody, to je geniální,“ říká Ladislava. „Navíc většina lidí, co tam studuje, je svým stylem myšlení nastavená tak, že handicap ostatních nevnímá,“ poukazuje Ladislava na jiné bariéry, se kterými se občas setkává.
„Na úvod do mediálních studií chodilo asi šedesát lidí. Ale někdy to bylo spíš tak, že s těmi 59 chodil jeden vozíčkář. Někteří mi říkali, že se orientovali podle toho, jestli tam jsem, nebo nejsem. Podle toho poznali, jestli jsou na správné přednášce. Prostě se neschováte. Nejen ve škole, ale ani v normálním životě,“ popisuje Ladislava. S podobnými situacemi se už ale v životě naučila pracovat.

Když někomu přejedeš nohu, tak ho pak musíš pozvat na kafe

Nejtěžším momentem celého studia bylo pro Ladislavu napsání bakalářské práce. Jak sama říká, nezvolila si příliš šťastné téma, Ladislava si ale přála, aby zde název práce zazněl celý. Tak tedy: Mediální reprezentace válečného invalidy v sociálně zaměřeném časopise první republiky – Diskurzivní analýza textů z časopisu Válečný poškozenec. I když říká, že diskurzivní analýza jí moc nešla, titul si u druhé obhajoby vybojovala.
Díky studiu na univerzitě potkala mnoho přátel, se kterými pravidelně udržuje kontakt. Nové přátele získává různě, v práci, při cestování, ale i prostřednictvím invalidního vozíku. „Když někomu přejedeš nohu, tak ho pak musíš pozvat na kafe, a pak z něj může být tvůj kámoš. Vozík je dobrý komunikační prostředek,“ říká.
Dříve ji však napadaly i opačné myšlenky. „Já jsem často bojovala s tím, jestli se náhodou se mnou lidé nebaví jen proto, že jsem na vozíku, jestli tohle na mně není to, čím jsem zajímavá. Ale teď už je mi to asi jedno,“ zamýšlí se. 
Na otázku, jestli si někdy v životě říkala: Proč zrovna já? odpovídá s jistotou: „Ne. Mně to přijde úplně v pohodě. Já žiju šťastný život, mám skvělé rodiče, skvělou práci, skvělé kamarády. To, že nechodím, to tak prostě je. Ale nechci, aby to vyznívalo, že je všechno zalité sluncem. Samozřejmě, někdy si říkám, proč mně všechno trvá čtyřikrát déle, než někomu dalšímu, ale nezbývá, než se s tím vyrovnat. Nikdy jsem to nevnímala tak, že mám těžší život. Naopak, někdy mi to přijde zajímavé.“

Tedx si pouštím místo večerníčku

To, co je podle Ladislavy pro lidi s handicapem opravdu důležité, je najít svůj vnitřní klid. Ona sama ho už našla. „A taky je důležité vědět, že má smysl někam směřovat a zlepšovat se. My tady v Lize provádíme rehabilitaci. Každý týden sem chodí student fyzioterapie a pomáhá nám se protahovat. Myslím, že to je dobrý krok k tomu, jak se odpoutat od svého handicapu – být pohyblivější, a tím samostatnější,“ dodává.
Cvičení, jež Ladislava za chvíli absolvuje, není jedinou výzvou, které se chopila. Před rokem a půl vjela na prkna, které pro někoho znamenají svět, přednášela na brněnské konferenci TEDx. A přestože ji nejdříve přemohla nervozita, nakonec si svou řeč užila.
„Přednášení na TEDxu pro mě byla velká výzva. Měla jsem z toho respekt, protože já si ty videa pouštím místo večerníčku. Koukám na to pořád a mám to na pomyslném piedestalu – ten, kdo se dostane na TEDx, je pro mě frajer. Tak teď už jsem asi frajerka i já,“ směje se.
Od stolu, kde vedeme náš rozhovor, se přesunujeme do tělocvičny. Tam už čeká student Jakub z Masarykovy univerzity. S Ladislavou tvoří sehraný tým. Na konci rehabilitace Ladislava přebírá od Jakuba berle a jde s nimi až do své kanceláře. Po cestě potkává kolegyni, která se na ni upřeně zahledí: „Ladi, to je poprvé, co tě vidím chodit.“

Klíčová slova: Ladislava Blažková, vozíčkáři, bezbariérové studium, žurnalistika

Fotogalerie



">


">


">


">

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.