13.04.2020 20:50


Sportovní psychologie může být silnou zbraní. V Česku se ale příliš nevyužívá, říká psycholožka Jana Březinová

Autor: František Trojan | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Jana Březinová působí jako sportovní psycholožka, která se zaměřuje na rozvoj osobnosti sportovce a radí jim s problémy psychologického rázu, které často zabraňují zlepšení jejich výkonnosti. Spolupracuje také s rodinami talentovaných dětí a pomáhá jim řešit problémy, které může jejich nadání přinést. 

 

Dětský sport

Z jakého směru nejčastěji přichází tlak na sportovce? 

Důležitou roli hraje věk. Když se jedná o mladého sportovce, tlak přichází především od rodičů a trenérů. Čím je starší, tím více pod vlivem zkušeností a výchovy tlačí sám na sebe. Když mluvím s dospělým sportovcem, vytváří si na sebe tlak sám, ale takové chování muselo někde vzniknout.  

Co je v tomto směru ve vztahu dítěte a rodičů nejvíce problematické? 

Lidé, kteří za mnou chodí, často říkají, že mají ukradené dětství. Dítě musí nejdříve přijít na to, v čem je dobré a co ho baví. Rodičům se může zdát, že dítě neví, co chce, a rozhodnou se vybrat sport za něj. Málokteré dítě ale v pěti letech přesně ví, jakému sportu se chce věnovat. Rádo běhá, dělá kontrmelce, chce být nejrychlejší, ale rozhodování o konkrétním sportu je pro něj spíše abstraktní. 

Pak přichází takoví ti rodiče, kteří na dítě přenáší své ambice? 

Ano. Rodiče si najednou uvědomí, že jejich dítě může dokázat něco, co oni z různých důvodů dokázat nemohli. Když se pak podíváme na zápasy, kde takový rodič sedí, uvědomíme si, že zápas nehraje hráč, ale jeho rodič. Časté křičení na samotné dítě, na rozhodčího nebo na trenéry. Hráč se pak nesoustředí na hru, ale spíše na to, jak na nějakou situaci jejich rodič zareaguje. 

Proč to ti rodiče dělají? 

Rodiče si takto skrze děti plní své sny a děti jsou jejich rukojmí. Lze to pozorovat i na změně mluvy. Když se dítěti něco podaří, řekne rodič: „My jsme to dokázali,“ nebo „Nám se něco povedlo.“

Je sportovec v tak útlém věku schopen svým rodičům říct, aby zvolnili? 

Většinou to nedokáže v tom smyslu, že by za nimi přišel a řekl to napřímo. Stává se ale, že to říká sekundárně, tedy tím, že odmítá chodit na tréninky, zlobí ve škole nebo je často nemocný a zraněný. Pokud jsou nadějní sportovci často zranění, může to znamenat, že v jejich hlavách není něco v pořádku. 

Není výsledkem přehnaného tlaku na hráče to, že nakonec uspějí ti, kteří tlak ustojí, a ne ti nejtalentovanější?

To je velká slabina českého sportu. Tlak na hráče přichází z více směrů. Když vezmeme v úvahu, jakou má klub vůči hráčům nastavenou politiku, kolik peněz je v daném sportu a v dané kategorii, je pak velice pravděpodobné, že je hodně talentovaných sportovců přehlíženo a nedostanou prostor zlepšovat se. Ve zvládání tlaku hraje velkou roli rodinné zázemí. Děti, které jsou talentované, ale nemají se komu svěřit, jsou oproti dětem z lepších rodinných poměrů znevýhodněné.

Často posloucháme příběhy o tom, jak byl sportovec ve dvaceti letech nadaný a měl být budoucnost daného sportu, ale nakonec nenaplnil svůj potenciál. Co bývá příčinou takových případů?

To je hodně spojené s komfortní zónou, kterou máme všichni. Některým hráčům stačí, že byli na mládežnickém mistrovství světa nejlepší, a dál se rozvíjet nechtějí. Málokdo má osobnost na to, aby si po úspěšné mládežnické kariéře řekl, že mu to nestačí.

A pro tyto případy by kluby měly mít sportovního psychologa, který s hráčem bude pracovat.

Přesně tak. Úspěch tkví v pravidelné práci dítěte s psychologem. V ideálním případě by si hráč měl v sobě motivaci hledat sám. Tomu ale předchází právě práce s jeho osobností.

 

Dnešní děti budou mít problém uvědomit si, že úspěch nepřichází hned 

 

Přicházejí k k vám spíše sportovci , kteří jsou na pokraji zhroucení, nebo ti, kteří začínájí vnímat problém a chtějí ho řešit v zárodku? 

Spíše ten druhý případ. Když už lidé chodí s problémem, tak například kvůli tomu, že si rodina něčeho všimne. 

Funguje to v jiných státech tak, že lidé naopak chodí ke sportovnímu psychologovi proto, aby se zlepšili?

V některých státech je to nastavené přesně takhle. V zahraničí je naprosto normální, že sportovci psychologa využívají. Hokejové farmy v NHL mají své psychology, kteří neřeší jen problémy hráče, ale jeho osobnost obecně. Manažeři týmů pak vědí, jak se daný hráč může zachovat v různých situacích a jaké má slabé stránky, na kterých se dá pracovat. Sportovní psychologie tam není jen obrana, ale také účinná zbraň. 

A v Česku to tedy takto nefunguje?

U nás je takový přístup v plenkách. Sportovci, kteří ke mně chodí, obvykle říkají, že ve svých klubech nic jako stálého psychologa nemají. Hlavní důvod jsou peníze. Kluby raději zaplatí fyzioterapeuta než psychologa. A přestože se situace u nás zlepšuje, mělo by se s psychologií ve sportu pracovat daleko více. Pokud máme talentované dítě, je nejprve důležité začít pracovat s jeho rodinou. Připravit ji na to, co ji čeká. Také na to, že se nakonec úspěch nemusí dostavit. Říct rodině, že je občas lepší poslat dítě do kina, aby ve dvaceti nevyhořelo. Je třeba nastavit režim, ve kterém dítě ví, že si může i odpočinout a trochu se odreagovat, aby pak znovu přešlo do plné zátěže. Jak fyzické, tak psychické. To je vzorec, který je podle mě správný.  

Co bude největším problémem, který budou sportovní psychologové muset řešit v blízké budoucnosti?

V dnešní době je obrovský problém děti něčím opravdu zaujmout, protože mají velké množství podnětů. V digitálním světě mají navíc všechno hned hotové. Pokud je něco nebaví, pustí si jiné video nebo si zahrají jinou hru. Když si ale tento vzorec přenesou do reálného světa, jsou překvapené, že všechno nejde hned. 

Takže talentované děti odchází od sportu, protože si neumí představit, že by se pustili do dlouhodobé práce? 

Ano. Z digitálního světa mají naučené, že úspěch přijde hned a podle toho poté hodnotí svět reálný. Stává se, že dítě přechází z jednoho sportu do druhého a pokaždé čeká rychlý úspěch, jelikož si zkrátka neumí představit, že pro něj musí něco udělat. 

Klíčová slova: Sportovní psychologie, výchova dětí, sport

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.