24.03.2016 08:01


Spojili jsme lásku ke kočkám a kávě s prací, říkají majitelé umisťovací kočičí kavárny

Autor: Markéta Weinlichová | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Už několik měsíců jsou v Brně otevřeny dvě kočičí kavárny. Zanedlouho k nim přibude třetí, přesto však první svého formátu v České republice. Michal Fojt a Kateřina Obrtelová se rozhodli zrealizovat první umisťovací kočičí kavárnu s názvem Pelíšek. Lišit od ostatních se bude možností adopce jednotlivých koček.

Brno – Kavárna Pelíšek bude první umisťovací kavárnou nejen v Brně, ale zároveň v celé České republice. Zatímco v již fungujících kočičích kavárnách mají návštěvníci možnost s kočkou strávit příjemné odpoledne, poté se s ní ale musí rozloučit, Pelíšek nabízí možnost adopce. Pokud se tedy některému z hostů kavárny bude kočka líbit natolik, že by si ji chtěl odnést domů, dostane možnost. „Našim cílem je, aby co nejvíc kočiček našlo pěkný domov,“ říká Kateřina Obrtelová.

Kateřina Obrtelová a Michal Fojt na fotce v den, kdy točili své video na server Hithit

Kdy nápad na založení kavárny vznikl?

Kateřina: Bylo to loni v létě, když jsme se vraceli z dovolené v Tatrách a přemýšleli, co budeme dělat do budoucna. Michal skončil se školou a hledal si práci, založení kavárny nám tedy přišlo jako dobrý nápad. Já mám odjakživa ráda kočky, Michal zase kávu, chtěli jsme spojit naše záliby s prací.

Michal: Viděli jsme kočičí kavárny v zahraničí a došlo nám, že u nás nic podobného není, což je škoda. Původně jsme si mysleli, že kočičí kavárny u nás fungují stejně jako v zahraničí, tedy s adopcí, až později jsme zjistili, že to tak není.

Co bylo impulzem k realizaci nápadu založit si kočičí kavárnu?

Michal: Impulzem byla hlavně škola, skončil jsem v ní a měl jen brigádu, která mě nebavila. Zároveň jsem věděl, že nechci pracovat nikde na směny. Založení kavárny jsme brali jako příležitost, zároveň jsme si říkali, kdy jindy než teď.

K vybrání části peněz jste využili server Hithit, který podporuje spolupráci obchodníků s klienty, čekali jste tak obrovský zájem lidí?

Kateřina: Tak velký zájem jsme rozhodně nečekali. Nejdřív jsme si vůbec nedokázali představit, jak velký zájem o náš projekt bude, a právě v tom jsou crowdfundingové servery skvělé, člověk zpočátku nemusí vynaložit moc sil, jen představí svůj projekt a sleduje, jaký je zájem lidí. Když se hned první den po zveřejnění částka zvyšovala, tak jsme byli poměrně dost překvapení.

Michal: Původně jsme se báli, jestli se námi požadovaná částka vůbec vybere. Zatímco v zahraničí je tato suma jedna z nižších, tak v českém prostředí naopak představuje jakýsi finanční strop. Jen asi u dvaceti projektů v Česku se kdy podařilo vybrat víc peněz.

Jak dlouho trvalo vybrat prostory pro kavárnu?

Michal: Vhodné prostory jsme hledali asi měsíc. Absolvovali jsme několik prohlídek, věděli jsme, že v kavárně musíme vytvořit taky místnost pro kočky, spousta prostorů proto neodpovídala našim představám a požadavkům. Nakonec jsme ale našli a jsme spokojení. 

Kateřina: Stalo se nám taky, že jsme objevili prostory, které se nám líbily, ale majitel si nepřál, aby v nich byly kočky, proto jsme se nakonec nedomluvili.

Jaké povolení od úřadů bylo potřeba získat?

Michal: Co se týče povolení, tak jsme měli vše ztížené tím, že v prostorách, které jsme si pro kavárnu vybrali, byla dříve počítačová firma. Kdyby v nich byla už dříve kavárna, tak si změníme jen logo na ceduli a oznámíme otevření veterinární správě. Museli jsme ale realizovat určité stavební úpravy, potřebovali jsme proto povolení od hasičů, veterinární správy, hygieny, stavebního úřadu a nakonec památkářů, protože se jedná o sto třicet let starý dům.

Jak náročné je v kočičí kavárně ošetřit otázku hygieny?

Kateřina: Na to se ptá spousta lidí, ale ve skutečnosti to nějak zvlášť náročné není. Musíme dodržet pravidla, jenž platí pro všechny, kteří provozují kavárny se zvířaty. Kupříkladu, že kočky nesmí do kuchyně, za bar, musejí mít svou vlastní místnost a podobně.

Budou mít návštěvníci k dispozici pravidla, jak se v kavárně chovat?

Michal: Určitě budou, kromě provozního řádu, budou existovat taky pravidla určená zejména lidem, kteří nejsou na kočky zvyklí a nevědí, jak se k nim chovat. Lidé, kteří přicházejí do styku s kočkami pravidelně, vědí kupříkladu to, že jim nemají dávat své jídlo nebo, že když kočka nemá náladu hrát si, tak ji nikdo nedonutí. Pravidla budou jak na každém ze stolů v kavárně, tak na našich internetových stránkách.

V kavárně nebude dětský koutek, na druhou stranu budete organizovat víkendové „školičky“ pro děti, jak konkrétně budou lekce vypadat?

Michal: Konkrétní podobu ještě vytvořenou nemáme, ale představa je taková, že přijde deset až dvacet dětí, pozveme si odborníka, který dětem řekne o kočkách pár slov a stejně tak někoho, kdo se specializuje na práci s dětmi. 

Kateřina: Našim cílem je především celou "školičku" pojmout zábavnou formou. Ne, aby se děti cítily jako ve škole, ale aby si užily den, dozvěděly se co nejvíc informací o kočkách a pohrály si.

Kde nabíráte inspiraci při tvorbě kavárny?

Kateřina: Inspiraci čerpáme převážně z kočičích kaváren v zahraničí.

Navštívili jste osobně nějakou z těchto kaváren?

Michal: Bohužel ne, největším problémem je především to, že takové kavárny jsou například ve Washingtonu, ve Vancouveru a nejbližší je tuším v Londýně, takže cestovat tam je finančně náročné. V Bratislavě je sice umisťovací kočičí kavárna taky, ale tam se doposud setkali jen s jednou adopcí, takže od nich nemůžeme odkoukat tolik věcí jako od těch vzdálenějších kaváren.

A české kočičí kavárny, přestože nejsou umisťovací, jste navštívili?

Michal: Navštívili jsme dvě takové kavárny v Praze, jednu Brně a naši kamarádi byli v Olomouci, takže se s námi podělili o své dojmy.

Před nedávnem vznikla v Brně kočičí kavárna Envi Café, vnímáte ji jako konkurenci?

Michal: Jako konkurenci ji, ani ostatní kavárny podobného charakteru, nevnímáme. Každý z nás chce kočkám nějakým způsobem pomáhat, ale každý jde svou cestou. Někdy se setkáváme s tím, že majitelé kočičích kaváren nepodporují adopci koček z kaváren. Adopci a s ní spojené přechody z útulku do kavárny, a poté k novým majitelům, vnímají jako stres pro danou kočku. My jsme ale toho názoru, že pokud má kočka absolvovat dvě stěhování, aby poté našla svůj stálý domov, tak za to ty přesuny určitě stojí.

V jedné ze zahraničních umisťovacích kočičích kaváren se podařilo po krátké době umístit všechny kočky a majitelé ji museli dočasně uzavřít, počítáte s touto variantou?

Michal: Spolupracujeme s depozitem Opuštěné kočičí tlapky. Tím, že my budeme jednotlivé kočky odebírat, mohou oni přibírat další, protože v tuto chvíli mají plno. Než nám je ale předají, musejí se o ně nějakou dobu starat, kočky musí projít vakcinací, být vykastrované a podobně. Ve chvíli, kdy by byl enormní zájem v rychlém časovém sledu, byla by tato otázka problematická. Určitě bychom ale nezavřeli, v takovém případě bychom se pokusili jednat s jinými útulky.  

Čím mohou návštěvníci pomoci?

Kateřina: Časem budeme pořádat materiální sbírky pro útulky, proto je možnost pomoci v rámci těchto sbírek. Co se týče například krmiva, navázali jsme spolupráci s jedním ze sponzorů, který nám jej bude dodávat, a proto krmivo, které nám poskytnou návštěvníci jako dar, budeme poskytovat kočičím útulkům.

Bude možné adoptovat všechny kočky v kavárně?

Kateřina: Všechny kočky, které v kavárně budeme mít, budou k adopci. Chceme co největšímu počtu kočiček pomoci získat nový domov, proto není našim záměrem mít tu některé z nich natrvalo.

Budou všechny kočky v kavárně pojmenované, nebo si je budou moci lidé po adopci pojmenovat sami?

Michal: To, jak budou lidi po adopci kočkám říkat, je čistě na nich a my to nijak neovlivníme. Často ale útulky dávají kočkám jména například podle toho, jak je najdou. My se budeme snažit jména přizpůsobit tomu, aby byly nějakým způsobem rozeznatelné. Jednu kočku pak pojmenuje pán, který si pojmenování zaplatil na Hithitu.

Bude nabídka vašich produktů tematicky provázaná se zaměřením kavárny?

Michal: Takové provázání jsme sice mockrát viděli právě u zahraničních kaváren, v češtině ale udělat něco takového není vůbec jednoduché, proto zůstaneme u tradičních názvů a budeme se spíše snažit pracovat na rozsahu naší nabídky.

Dezerty a zákusky si budete péct sami nebo odebírat od dodavatelů?

Kateřina: Část dezertů budu péct já, protože mě pečení moc baví, stejně jako vymýšlení nových receptů a kombinací. Na druhou stranu si netroufám na úplně všechny druhy dezertů, proto budeme veganské a raw dorty kupovat od našich oblíbených brněnských dodavatelů.

Co na projekt říkají vaši blízcí?

Kateřina: Rodina i kamarádi nás moc podporují. Přispěli nám finančně a mnozí z nich nám teď pomáhají i při zařizování kavárny samotné. Za podporu z našeho okolí jsme moc vděční.

Klíčová slova: kočičí kavárna, pelíšek, kočka, brno, káva

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.