04.11.2017 19:28


Spartan Race není jen o plazení v bahně, důležitá je také závodníkova psychika, říká běžec Jan Pokorný

Autor: Andrea Šebelová | Kurz: Stisk | Kategorie: Sport

Závod v pěti stupních pod nulou i v polední výhni uprostřed července. Nošení pytlů se štěrkem nebo plazení pod ostnatým drátem. I takhle může vypadat jeden z nejpopulárnějších běžeckých závodů Spartan RaceBěhem jednoho závodu se sejde až tři a půl tisíce nadšenců, kteří si chtějí vyzkoušet jeden z nejnáročnějších světových běhů.

Brno – Vyběhnout sjezdovku, poté přelézt přes kamennou zeď a nakonec přebrodit ledovou řeku. Běžec Jan Pokorný již několik let závodí v jednom z nejznámějších, ale také nejnáročnějších běžeckých závodů na světě. „Spartan Race si většina lidí jde hlavně vyzkoušet. Chtějí jej úspěšně dokončit a mít tak ze svého výkonu dobrý pocit,“ říká závodník. 

Co je to Spartan Race?

Spartan Race je vytrvalostní překážkový závod, který se běhá někde v přírodě. Jeho délka se liší podle obtížnosti, ten nejlehčí má 5 kilometrů. Každý ze závodů obsahuje minimálně dvacet překážek. Cílem závodu je překonat všechny překážky. Pokud závodník překážku nepřekoná, musí jako penále udělat třicet angličáků. Je celosvětový, což znamená, že jednotlivé závody mohu splnit kdekoliv na světě; nejlehčí obtížnost si můžu zaběhnout třeba v Americe, nejtěžší zase v Evropě. 

Jaké jsou jednotlivé obtížnosti?

První obtížnost se nazývá Sprint, ta má pět kilometrů a dvacet překážek. Potom je Super, která má dvanáct a více kilometrů a 25 a více překážek. Ta se většinou běží už v náročnějších a prudších terénech. Další kategorií je Beast, což je půlmaratón s minimálně třiceti překážkami. Střídají se v něm rovinky i sjezdovky.

Co za překážky musí závodník překonat?

Většinou jde o přelézání různých zdí, ručkování, přenášení pytlů s pískem, se štěrkem a tak podobně. Dále třeba plazení pod ostnatým drátem ve vodě, v bahně. Člověk se většinou hodně ušpiní. 

Jak moc je potřeba na jednotlivé závody trénovat?

Na nejkratší Sprint není potřeba moc trénovat. Jestli účastník dělal někdy nějaký sport a je schopný trochu běhat, tak by to podle mého názoru měl zvládnout. Na ostatní obtížnosti už je potřeba více běhat, zkusit si nějaké angličáky a případně se podívat na konkrétní překážky, které mají na závodě být. Když jsem se na Super a Beast závody chystal já, uběhl jsem v rámci přípravy takových sto kilometrů za měsíc. Většina lidí si ale Spartana jde vyzkoušet hlavně ze zvědavosti, zkusit si, jaké to je. Preferují hlavně Sprint a když je to chytne, tak pak jdou i na náročnější běhy. 

Jak jste se dostal k běhání Spartan Race?

Spoustu let jsem dělal atletiku, ale před třemi roky jsem s atletikou jako takovou skončil. Sport mi začal chybět. Naštěstí v té době za mnou přišel kamarád s nabídkou zaběhnout si závod Army Run, který se běhá tady v Česku a je svým zaměřením hodně podobný Spartanu. O rok později jsem přešel na Spartan Race. Když sem běžel svůj první sprint, snažil jsem se jej zaběhnout co nejrychleji. Ze tří a půl tisíc běžců jsem byl dvoustý, což jsem si řekl, že není úplně špatný výsledek. 

Jaká atmosféra panuje mezi závodníky na tak náročném závodu? Dodržují se pravidla fair-play hry?

Elitní závodníci si mezi sebou nemohou pomáhat, protože závodní proti sobě, ale všechny ostatní kategorie mají volnější pravidla. Například přelézání zdi. To je překážka, kterou tak polovina závodníků nedá z vlastních sil. Většinou se na každé překážce potká více lidí, a tím pádem si pomůžeme navzájem: druhý pomůže prvnímu, třetí druhému a tak dále. U některých překážek se dá pomáhat, ale u většiny ne.

Jaký závod byl pro vás za celou Spartan kariéru nejtěžší?

Nejtěžší byl určitě Ultra Beast. První část 47 kilometrové trati jsem musel uběhnout za šest hodin, v cíli jsem musel být nejpozději za dvanáct hodin. Snažil jsem se běžet v kuse, ale na trati byla nachystaná i odpočinková zóna, takže jsem si tam po každé etapě tak na tři čtvrtě hodiny odpočinul. Nejhorší bylo to celé vydržet. Běžel jsem deset a půl hodiny, byla půlka července, sedm set metrů převýšení a na trati byly některé překážky fakt odrovnávací. 

Jak velkou roli hraje při závodu účastníkova psychika?

Rozhodně velkou. U mě se její vliv projevil právě na Ultra Beastu, kde mě asi na dvacátém kilometru začalo být strašně špatně a několikrát jsem byl připravený to vzdát. To se mi předtím u žádného závodu nestalo. Bylo to poprvé, co jsem běžel tolik kilometrů v kuse – no, spíš šel, než běžel. Naštěstí jsem závod absolvoval ještě s kamarádem, takže jsme se během našich krizí podporovali navzájem. Kdybych tam byl sám, tak to určitě vzdám. 

Plánujete si v nejbližší době zaběhnout nějaký další závod?

Teď mě čeká zimní Sprint v Liberci. Nejen kvůli tomu, že jsem jej ještě neběžel, ale také proto, že tento závod byl pro mě vůbec prvním Spartan Racem, na kterém jsem byl ještě jako pořadatel-dobrovolník, takže se na něj moc těším.

 

Jan Pokorný (20) je studentem Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně, kde studuje obor Animátor sportovních aktivit. Jeho druhým zaměřením je matematika na Pedagogické fakultě. Závody Spartan Race běhá přes tři roky. Je držitelem spartanské medaile Trifecta (medaile získaná po úspěšném absolvování všech tří obtížností závodu, pozn. autora).

Klíčová slova: Spartan Race, běh, Jan Pokorný, závody

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Nový komentář