25.10.2016 21:39


Socha básníka Jana Skácela, tvořená ocelovými trubkami, se odhalila návštěvníkům

Autor: Marek Bartík | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Zástupci města Brna v úterý v parku pod Špilberkem slavnostně představili sochu věnovanou významnému českému básníku Janu Skácelovi. Instalace spadá do projektu „Sochy pro Brno“ a přidá se tak k sochám věnovaným Mozartovi nebo Edisonovi.

Odhalení sochy Jana Skácela

Brno – Socha Jana Skácela, významného básníka se silným vztahem k Moravě, se po několika týdnech pod neprůhlednou plachtou v úterý poprvé odhalila Brňanům. Instalaci tvoří básníkův portrét, který se skládá z 3600 nerezových trubek a na výšku měří přes dva metry. Podstavec po vzoru moderních trendů obsahuje QR kód, jehož naskenování umožní vstup na stránku s informacemi o básníkově životě a nabízí také možnost akustické recitace z jeho díla.

Autorem instalace je akademický sochař Jiří Sobotka, který ze čtyřiačtyřiceti účastníků výtvarné soutěže svým návrhem nejvíce oslovil porotu. Pojetí díla ovlivnila současná estetika 3D modelování. „Realizace projektu pro mě byla takový průzkum bojem, protože s podobnou technikou jsem doposud nepracoval,“ prozrazuje okolnosti vzniku díla Sobotka. Návrh získal od poroty nejvyšší počet bodů a Rada města ho následně na doporučení poroty schválila. Struktura povrchu kopíruje rysy básníkova obličeje a zároveň umožňuje prohlédnout skrz jednotlivé komponenty, což způsobuje živou interakci objektu s okolím. „Socha poskytuje neotřelý interpretační rámec, kdy návštěvník parku vnímá okolní realitu z pohledu básníka,” popisuje vedoucí Odboru kultury města Brna Viera Rusinková.

Poezie Jana Skácela je charakteristická důslednou symbolikou motivů, které variují základní básníkova témata: dětství, ticho, krajinu a smrt. Na každé straně kamenného čtyřhranného soklu je vytesáno jedno slovo, které vyjadřuje tato čtyři témata. „Úcta, která Skácelovi náleží, nespočívá jen v obdivu a respektu k jeho literárnímu dílu, ale i k jeho mimořádné životní integritě a autenticitě,“ podotýká básník, publicista a laureát Ceny Jana Skácela Martin Stöhr.

Realizaci sochy financovalo město Brno, cena se pohybuje kolem dvou a půl milionu korun.  Socha vznikla v rámci projektu Sochy pro Brno, jehož cílem je kultivace a ozvláštnění veřejného prostoru v centru Brna osazením sochařských děl předních českých a zahraničních autorů. Původním záměrem bylo připomenout výrazné osobnosti, které jsou spojené s Brnem. „Sochy měly být umisťovány do vhodných lokalit na základě přímé vazby k objektům nebo historickým souvislostem,“ objasňuje Rusinková.

Ocelový Skácel pod Špilberkem není první básníkovou připomínkou, na kterou mohou návštěvníci při procházce Brnem narazit. V roce 2006 vznikla kašna na náměstí Svobody nesoucí verše z básníkova díla. „Je to čistá, zdařilá práce, ale z jeho veršů se tam stala jen jakási přízdoba, ornament. A to není asi úplně šťastné,“ vysvětluje Stöhr.

Socha slavného jihomoravského básníka není poslední instalací, která ozvláštní veřejný prostor v centru města. „Radě města bude k projednání předložen návrh na pokračování projektu,“ uzavírá Rusinková.

Básník a publicista literární revue Host Martin Stöhr: Socha provokuje, ale nechce se prvoplánově zavděčit

Kdo byl Jan Skácel?

Byl to velký moderní básník, velmi často básník města a jeho zcizených osudů. Jeho vidění je ostré, přesné, konflikty jeho básní existenciální.  Ve svých textech je úžasný nejen v tom, co s bravurou předvádí, ale i v tom, co není zjevně přítomno. Jednoduše řečeno: byl to vzdělanec znalý moderní literatury ale i myšlení.

Je poezie Jana Skácela stále aktuální?

Od kolegů z nakladatelství, které Skácela vydává, vím, že se jeho sbírky setrvale a „potichu“ prodávají řádově v tisících kusech. A to v kulturní veřejnosti vládne přesvědčení, že poezie je dnes žánr sotva pro desítky či stovky čtenářů. Je to dobrá poezie, a proto je stále aktuální. Slavné romány, které vznikly před šedesáti lety, jsou dnes v drtivé většině jen němé dokumenty doby. Dobrá báseň je však stále živá, duchovně vyzařuje a dokáže se dotknout srdce člověka. To Skácel umí dokonale, i dlouho po své smrti.

Jak se vám socha líbí?

Považuji ji za zdařilou realizaci, naplňuje pro mne jednu z mnoha možností, jak k takovému úkolu přistoupit a zároveň se vyhnout archaickému pojetí pomníku, nějakému tomu více či méně líbeznému „panákovi“.

Není však zbytečně kontroverzní?    

Socha mne příjemně provokuje, nechce se prvoplánově zavděčit.  Je jistě dráždivá v mnoha ohledech. Je to svého druhu monument, ale dynamický, průhledný a i při své velikosti a „hmotě“ působí velmi křehce. A má také svoji neviditelnou rovinu, příběh.

Jaký příběh?

Reliéf z ocelových trubek Jiří Sobotka pasoval na původní „ztracenou formu“ v reálném měřítku objektu. Laicky řečeno - na realistický, sádrový portrét, který zůstal v jeho ateliéru. Jedna ze sbírek Jana Skácela se jmenuje Odlévání do ztraceného vosku. Tento básnický princip v soše obsažený se mi velmi líbí.

Jak podle vás instalaci přijme široká veřejnost?             

Žádné sochařské dílo ve veřejném prostoru to nemá lehké. Podobně jako netuctová architektura se stává snadnou kořistí laiků, kteří s chutí trousí své agresivní emoce. Je ovšem známo, že práce, které po svém uvedení vyvolávaly právě tyto bouře, se postupem času staly kultovními. Vše je zde lepší než lhostejnost.

Klíčová slova: Skácel, Jan, básník, socha, Špilberk

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.