14.05.2017 19:55


Sobotka ukazuje, že i zajíc zahnaný do kouta bude bojovat jako lev

Autor: Jiří Král | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

V posledních týdnech je předním politickým tématem v naší zemi vládní krize. Ta se točí především kolem tří osob – premiéra Bohuslava Sobotky, ministra financí Andreje Babiše a prezidenta Miloše Zemana. Tato trojice tvoří dohromady Bermundský trojúhelník, uprostřed kterého je hluboko ztracená pravda. Díky vyhrocené situaci poznáváme nové tváře nejen Zemana a Babiše, ale i do této chvíle pasivního předsedy vlády.

Premiér Bohuslav Sobotka je člověkem, který disponuje největší politickou mocí v zemi. Je leadrem nejsilnější parlamentní strany a je předsedou vlády. Přesto je obtížné najít politika, kolem kterého by byla nahromaděná taková koncentrace veřejného despektu. Je hodnocen jako slabý, necharismatický, neschopný. Pravdou je, že pro Čechy, kteří si u sociálních demokratů zvykli na Paroubkovy plány galaktické koalice s Marťany a vajíčkové války, je Sobotka opravdu nudný. Je však opravdu slabý? Těžko. Nikdo se neudrží šest let v čele největší strany, která je proslulá vnitřními pletichami a kariérními politiky, bez toho, aby měl ostré lokty. Sobotka však tyto lokty schovává v drahém obleku a za neutrálním až nesmělým výrazem mladíka, který si jde poprvé koupit balíček prezervativů. Poprvé začal být doopravdy slyšet až v kontextu vládní krize. Proč tomu však předcházely tři roky pasivity?

Jiří Král

Spíš než že by byl slabý, měl svázané ruce a spoustu práce okolo. Jeho strana sice vyhrála poslední volby, preference jí však stále klesaly. Musel navíc řešit vnitřní puč ve straně, kdy se ho křídlo reprezentované bývalými hejtmany Jiřím Zimolou a Michalem Haškem snažilo sesadit. Na rozdíl od ANO, musela ČSSD řešit také vlastní finanční problémy, jako stamiliónové dluhy Zdeňku Altnerovi. Udělal tedy to, co se zpětně ukazuje jako dost nemoudré řešení. Rozhodl se řešit koaliční spory poklidně – tedy spíš neřešit je vůbec.

Ale ejhle. Stalo se mu to, co zná každý, kdo byl někdy studentem. Tak dlouho odkládáte řešení nepříjemných problémů, které jsme mohli relativně hladce vyřešit dlouhou dobu předtím, až si jednoho dne uvědomíte, že ony už hladce řešit nejdou. Zatímco Sobotka hybernoval, Babiš sílil. A silný Babiš přestal cítit jakoukoli potřebu zodpovídat se premiérovi. Tehdy si předseda vlády začal jistě uvědomovat, že čekal moc dlouho. Začal pracovat na přechodu do ofenzivy. Nejdříve pozvolna. Začal stupňovat nátlak na ministra financí, aby vysvětlil původ svého majetku a způsob čerpání dotací. Poté přitvrdil v rétorice. Pravděpodobně na popud svých PR poradců použil slovní spojení „Babiš ojebal stát“, což bylo nejspíše první sprosté slovo, které po desetiletích použil. V závěru dal svému vicepremiérovi šibeniční termín, do kterého může původ svého majetku vysvětlit, jinak bude odvolán. Přechod z obrany do útoku byl pozvolný, ale stále se stupňoval.

Nedivím se jeho zimnímu spánku. V kontextu situace dával smysl. Zakročit otevřeně proti Babišovi znamenalo obrovský risk s nejistým výsledkem. Nikdo navíc nemohl předpovídat chování Zemana, dost možná ani Zeman sám. Neslušné chování prezidenta spojené s pochybným výkladem Ústavy a nepřímou podporou Babiše ve výsledku vyústila v to, že se Sobotka stal pro mnohé hrdinou. To je však dost smutný úkaz. Jediné, co totiž vlastně udělal, je to, že ukázal, že je schopný dodržovat Ústavu a elementární pravidla slušného chování. To je však v kontextu jeho oponentů dostatečným důvodem, aby byl glorifikován. Ale i jednooký je mezi slepými králem. Zajímal by mě však průzkum, kolik z těch, kdo jej v jeho tažení proti Zemanovi s Babišem podporují, jsou voliči sociální demokracie.

Zatím to vypadá, že tuhle šachovou partii premiér vyhrává, ale jen za cenu velké nejistoty a mnoha ústupků. Celá kauza navíc není pořád u konce. To, jak Sobotka zvládne dotáhnout vládní krizi do konce, rozhodne o budoucnosti sociální demokracie. Buď se mu podaří zastavit klesající preference a získat svým vystupováním zpět své příznivce, nebo to bude znamenat naprostou popravu jedné z historicky nejstarších českých stran. Dokonce i když vládní krizi vyhraje, je velmi pravděpodobné, že volby ukážou, že právě on je hlavním poraženým.

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.