15.04.2020 09:37


Šimpanz je jedno z nejnebezpečnějších zvířat vůbec, říká ošetřovatel Vojtěch Smolík

Autor: Anežka Schreibová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Jeho svěřenci jsou roztomilí, inteligentní, ohromně silní, ale i výbušní a nepředvídatelní. Právě chování primátů, jejich intelekt a osobitost jsou pro ošetřovatele z plzeňské zoo Vojtěcha Smolíka nejvíce fascinující. Podobnost našeho a šimpanzího chování je v některých ohledech dechberoucí,“ tvrdí student Veterinární a farmaceutické univerzity.

Ošetřovatel šimpanzů Vojtěch Smolík. Foto: Irena Smolíková

Plzeň/Brno – Jako sezónní ošetřovatel v plzeňské zoologické a botanické zahradě začal Vojtěch Smolík pracovat během svých let na gymnáziu. Nyní v Brně studuje obor Ochrana zvířat a welfare a chodí vypomáhat i do místní zoo. O svých zkušenostech s primáty už přednášel pro veřejnost, na své mateřské univerzitě i v televizi. Největším úspěchem je pro něj ovšem vzájemná důvěra mezi ním a zvířetem.

Co přesně je náplní vaší práce v zoo?
Aby byl člověk dobrým ošetřovatelem, musí být kombinací dobré uklízečky, kuchaře, chůvy a zvířecího psychologa. Vesměs je mým úkolem kontrolovat zdravotní stav zvířat, připravovat krmení, uklízet a zařizovat expozice. Velmi důležité je také pozorování změn a dalšího dění ve skupině.

Jak jste se k ošetřovatelství dostal?
Od malička jsem tíhnul ke zvířatům. A ačkoli je například taková kráva, s ohledem na její biologii, anatomii nebo domestikační proces, naprosto fascinující zvíře, více mě to táhlo k exotickým druhům. Když jsem se v patnácti letech začal poohlížet po nějaké brigádě, zkusil jsem kontaktovat zoologickou zahradu v Plzni. A vyšlo to. Letos tam začínám již osmou pracovní sezónu, z toho šestou na rajónu primátů, kde jsem nakonec zakotvil.

Co vás přivedlo právě ke specializaci na primáty, respektive na šimpanze?
Paradoxem je, že když jsem do zahrady nastupoval, chtěl jsem dělat s velkými kočkovitými šelmami. Stačil však jeden týden u primátů a kočky šly stranou. Byť to zní jako klišé, vždy říkám: Jako makakové v Thajsku kradou turistům svačiny, stejně tak primáti ukradli mé srdce. Uchvacuje mě jejich inteligence, chování a sociální vazby v rámci skupiny. Člověk se od nich neustále učí. Od šimpanzů obzvlášť.

Šimpanzi jsou často přirovnáváni k lidem. Je skutečně něco, v čem se nám výrazně podobají?
Rozhodně. Se šimpanzi sdílíme 98,4 procent genetického materiálu! Podobnost našeho a šimpanzího chování je v některých ohledech až dechberoucí. Šimpanzí samice například pečuje o novorozené mládě s podobnou něžností jako lidská matka o svého potomka. Vždy je ale třeba pamatovat na jasně vyznačenou hranici mezi člověkem a zvířetem. U šimpanzů to platí dvojnásob, protože právě u nich mají lidé sklony k silné antropomorfizaci.

Je šimpanz nebezpečné zvíře?
Šimpanz je jedno z nejnebezpečnějších zvířat vůbec. Většina společnosti žije v mylném přesvědčení, že jde o mírumilovná zvířata. Mohou za to zejména filmy a televizní spoty, ve kterých vystupují roztomilá šimpanzí mláďata, často navlečená v lidském oblečení. Jedná se však o zvířata, která byla odtržena od matek a odchována uměle lidmi. Následně musela podstoupit tvrdý výcvik a být mentálně zlomena. I tito šimpanzi však začnou kolem sedmého roku sílit a stanou se nezvladatelnými. Obecně mají šimpanzi cholerickou povahu, jsou výbušní a hluční. Právě kvůli jejich ohromné fyzické síle s nimi veškerý kontakt v zoologické zahradě probíhá přes mříž. Kromě toho mohou být nevyzpytatelní i pro svou inteligenci a jemnou motoriku. Jsou to obrovské osobnosti, ke kterým je třeba přistupovat individuálně a s respektem.

Krmení lemurů kata. Foto: Zuzana Lhotáková
Napadlo vás fyzicky při práci nějaké zvíře?
Většina mých pracovních úrazů zahrnuje pády ze stromů, přeražené prsty, naražená záda nebo oddělaný meniskus. Zvíře mě také několikrát zranilo, ale důvodem bylo ve všech případech buď mé vlastní selhání, nebo nepochopení ze strany zvířete, že se mu snažím pomoci. První opicí, která mě fyzicky napadla, byla samice tamarína vousatého, když jsme odchytávali její mláďata kvůli aplikaci čipů. V nestřežené chvíli mi samice skočila na rameno a začala mě likvidovat“. Odnesl jsem si několik krvavých ran od jejích ostrých zubů. Nejspíš to zní celkem drsně, ale jen do chvíle, než neprozradím, že takový tamarín váží něco málo přes půl kila (směje se)

S jakým nejvzácnějším zvířetem jste se setkal?
Za obzvlášť vzácné považuji setkání s langury duk v Zoo Chleby. Jedná se o velmi choulostivé chovance se specifickými potravními nároky, které chová minimum zoologických zahrad napříč světem. Kolegům v Chlebech se však podařilo tyto opice už třikrát rozmnožit.

Máte v šimpanzí tlupě svého oblíbence?
Lhal bych, kdybych tvrdil, že ne. Někteří jsou pro mě obzvlášť výjimeční. Za všechny bych zmínil šimpanzí samici Mariu. Byl to první šimpanz, který mi dovolil, abych se ho dotknul. Právě důvěra zvířete je při mé práci největší možnou odměnou.

Jak se stavíte k chovu divokých zvířat v zajetí? 

Bavíme se o zvířatech, která žijí již po několik generací v podmínkách lidské péče. Nejsou tedy pro život ve volné přírodě připravena. Pro většinu druhů jsou vedené záchovné programy, které fungují jako genetická záložní banka pro případ, že by byla existence konkrétního druhu ve volné přírodě ohrožena. I přesto by však tato zvířata a jejich potomci museli projít zdlouhavým procesem, který by umožňoval jejich navrácení do přirozeného prostředí. Z čistě etického hlediska je pak chov lidoopů v zajetí rozhodně diskutabilní. Tím se ovšem vracíme k oněm sklonům k antropomorfizaci.

Hodláte se dále věnovat zvířatům v klecích, nebo byste s nimi rád pracoval i ve volné přírodě?
S ohledem na to, že studuji ochranu zvířat, považuji za nezbytné pokusit se zvířatům drženým v lidské péči zajistit co nejkvalitnější podmínky a welfare, tedy pohodu. Chci se tohoto poslání držet i nadále. Práce v terénu by mě ovšem lákala také. A když to nejde fyzicky, snažím se pomoci jinak. V současné době podporuji francouzskou asociaci Projet Primates, která zaštiťuje jedno z největších záchranných a rehabilitačních center pro osiřelé šimpanze v africké Guineji.

Byl jste se někdy podívat na primáty v divoké přírodě?
Ještě se mi to nepoštěstilo. Nejsem moc zcestovalý a mohu si za to sám. Přes léto, kdy mám volno, obětuji veškerý volný čas práci. A rád.

Klíčová slova: šimpanzi, zoo, primáti, opice, ošetřovatel

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.