03.03.2019 17:35


Setkání se smrtí je často začátkem hledání sebe sama, říká autorka projektu Jinej svět

Autor: Lucie Kohoutková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Smrt se dotýká každého člověka, ale mluvit o ní je stále tabu. Studentka Fakulty sociálních studií Adéla Linhartová vytvořila poradenské stránky pro pozůstalé, které pomáhají mladým lidem.

Brno – Sama si v mládí prošla bolestnou ztrátou. Později vymyslela projekt na podporu mladých pozůstalých a získala grant v programu Think Big (program Nadace O2, který podporuje nápady mladých lidí pozn. red.). „Záměrem bylo poukázat na to, že na pozůstalé děti se zapomíná. V minulém roce se podařilo předat projekt brněnské neziskové organizaci Klára pomáhá,“ svěřila se Adéla Linhartová.

Co se skrývá za Jiným světem?

Projekt, jehož cílem je vytvořit bezpečný a dostupný prostor pro mladé lidi, kteří ztratili blízkého člověka. Má poskytovat potřebné informace truchlícím. Diskusní fórum pak nabízí možnost sdílení a komunikace mezi lidmi s podobnou zkušeností.

Proč zrovna tento název?

Popisuje stav, ve kterém se člověk nachází po ztrátě někoho blízkého. Žije ve stejném světě, chodí do školy, potkává známé lidi, ale nic není jako dřív. Lidé neví, jak s ním komunikovat, často se mu dokonce vyhýbají. Mladý pozůstalý tak najednou řeší úplně jiné problémy a přemýšlí nad věcmi, které většinu jeho vrstevníků netrápí. Žije najednou v jiném světě.

Kdy vznikla prvotní myšlenka?

V rámci seminárního úkolu během mého magisterského studia oboru sociální práce na Fakultě sociálních studií. Zadáním bylo vymyslet formu intervence pro pozůstalé. Navrhla jsem webové stránky, které by byly mladým lidem přístupné a pomáhaly tak překonat komunikační bariéry. Po prezentaci mi byla nabídnuta finanční podpora k realizaci nápadu. Se třemi spolužáky jsme vytvořili tým a požádali o grant v programu Think Big. Projekt svým nevšedním tématem zaujal natolik, že jsme dostali možnost zapojit se do mediální kampaně. Šlo o videospoty v různých médiích, rozhovory v televizi i tisku. Byla to skvělá příležitost mluvit otevřeně o tématu, které bylo doposud tabu.

Jaká byla největší překážka?

Už samotná realizace byla náročná. Jako vždy, když vzniká něco nového. Při psaní textů jsme museli vycházet ze zahraniční literatury, protože v oblasti zaměřující se na pozůstalou mládež českých materiálů moc nebylo. Největší překážka nastala až ve chvíli, kdy jsme ukončili magisterské studium a každý z týmu šel odlišnou cestou, a to i geograficky. Od této chvíle jsem byla na projekt sama a neměla jsem kapacitu ho dál rozvíjet. Proto v současné době funguje pod organizací Klára pomáhá, která nabízí také poradenství pozůstalým.

 Učit mladé lidi, že smrt je součást života a ne tabu... a také že mají právo truchlit a vyjádřit se vlastním způsobem.

Jak jste se dostala k problematice pozůstalých?

Když mi bylo sedmnáct let, mojí mamince byla diagnostikována rakovina. Za půl roku zemřela. Její ztráta byla pochopitelně obrovskou ránou a změnila můj dosavadní život. Po prázdninách jsem přišla do školy, ale ani učitelé nevěděli, jak se mnou komunikovat.  Přineslo mi to řadu zkušeností, které jsem musela řešit jinak než moji vrstevníci.

Co byste poradila mladým lidem, kterým zemře blízká osoba?

Namísto rady bych jim chtěla říct, že nejsou sami. To je základní poslání našeho projektu. Radit je opravdu těžké. Někomu pomáhá mluvit, jinému mlčet. Někdo začne číst literaturu o truchlení, jinému pomáhají sportovní aktivity nebo kreativní činnost. Setkání se smrtí je často začátek hledání sebe sama. Je to celoživotní úkol. Hledat, co mi alespoň na chvíli udělá radost je začátek. Důležitý je jakýkoliv způsob komunikace. Ideální je, když lze otevřeně projevovat emoce před svým okolím. To však může být obtížné. Pak se dají například přes internet vyhledat lidé s podobnou zkušeností, jako to nabízí náš web.

Na koho se můžou pozůstalí obrátit?

Jinej svět začínal v roce 2012, tehdy mladí neměli moc možností pomoci. Od té doby se na akademické půdě i v praxi začalo této problematice věnovat mnohem více lidí. Existují poradci pro pozůstalé, neformální skupiny, neziskové organizace. Občas se objeví i nějaká nová kampaň či zajímavá kniha. Mladí pozůstalí stále nemají tolik pozornosti, kolik by potřebovali, ale myslí se na ně už víc.

Jak pomoci například známému, který je v této těžké životní situaci?

Ztráta blízkého člověka a truchlení jsou velmi individuální. Nelze dávat obecná doporučení. Věřím, že základem je naslouchání, empatie a otevřenost. Je v pořádku dát člověku najevo, že nevíte jak s ním mluvit, ale jste tu pro něj. Naslouchat mu, ale nesoudit. První krok je překonat vlastní strach ze smrti. Kontakt s pozůstalým nám totiž připomíná, že i my se jednou setkáme s touto bolestí. Proto považuji za velmi důležité otevřeně a empaticky mluvit o smrti veřejně, v rodině, s dětmi i seniory. 

Klíčová slova: Jinej svět, pozůstalí, mladí, smrt, projekt

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.