27.04.2014 22:32


Seriál Pracovní příležitosti: U sběru jablek na Novém Zélandu se musíte umět zaklánět jako Neo v Matrixu

Autor: Krinková Nicole | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Studentský servis

Filip Lutzký, Vít Nevěděl a David Zeman. To jsou jména tří kamarádů, kteří se před třemi lety vydali vstříc zemědělským dobrodružstvím na Nový Zéland. Svou cestu plánovali od začátku sami. V Česku nastupovali do letadla oděni do zimních bund, zatímco na Zélandu vystupovali pouze v tričkách a kraťasech. Takové Kokosy na sněhu naruby.  

Tři kamarádi se před třemi lety rozhodli vycestovat za prací na Nový Zéland. Filip Lutzký a Vít Nevěděl nechali školy, David Zeman práce. Po krátkém rozhodování a několika sklenkách vína se rozhodli vydat se na čtyři měsíce na druhou stranu zeměkoule sbírat ovoce. Při sbírání jablek na Novém Zélandu. Vlevo Filip Lutzký, vpravo David Zeman. Foto: Filip Lutzký

Co vás stoprocentně utvrdilo v tom, že máte nechat všeho, co děláte a vycestovat?

Filip Lutzký: Byla to určitě škola. V té době jsem studoval fyzikální inženýrství. Už v prvním semestru jsem zjistil, že to rozhodně není nic pro mě a přemýšlel jsem, co dál. Než se trápit další semestr ve škole, se kterou do budoucna nepočítám, rozhodl jsem se radši podívat do světa, něco se přiučit a hlavně procvičit jazyk, který jsem do té doby znal jen z výuky.

Vít Nevěděl: Přesně tak. Taky mě v tom utvrdila škola. Studoval jsem stavební inženýrství a má představa o oboru byla naprosto jiná, vůbec mě nebavil.  Řekl jsem si, že nemá cenu zbylého půl roku sedět doma nebo trpět ve škole. První semestr jsem sice dokončil mezi prvními, ale i tak jsem byl odhodlaný vyrazit pryč.

David Zeman: Celá myšlenka mě od začátku nadchla. Proč si nechat ujít šanci se někam podívat a vyzkoušet si žít jinak?

Proč jste se rozhodli vycestovat společně?

Filip Lutzký: Ty nejlepší a zároveň nejhorší nápady se v Šakvicích vždycky zrodí ve sklepě. Proto se občas bojím, jaká další šílenost nás napadne. Koštovali jsme domácí vína a s přibývajícím počtem vzorků se postupně zrodil nápad místo školy, která mě i Víťu nebavila, udělat něco pro jazyk. Je pravda, že ráno jsem si tím plánem jistý moc nebyl, ale co se slíbí, to se musí dodržet. A tak jsme přibližně za šest týdnů letěli.

Vít Nevěděl: Myslím, že jsi to potom hecoval nejvíc, Filipe. Původně jsme měli jet jenom my dva, David se rozhodl až dodatečně.

David Zeman: To je pravda. Přišel jsem až k hotové věci. Poté bylo na mě říct jen ano nebo ne.

Cílová stanice: Nový Zéland

Jakým způsobem jste vybírali místo pobytu?

Filip Lutzký: Můj děda v předchozích letech trávil léta právě na Novém Zélandu. I když je inženýr, sbíral ovoce a dělal nekvalifikovanou práci. Samozřejmě si ale zdokonalil svou angličtinu. Když jsem viděl fotky, které pořídil, byl jsem nadšený a v duchu si slíbil, že se tam taky někdy podívám. Netrvalo to ani tak dlouho, jak jsem si myslel.

Vít Nevěděl: Kvůli zkušenostem dědy Filipa bylo o zemi rozhodnuto jednoduše. Myslím, že na Zéland by se rádo podívalo dost lidí.  Je tam celkem bezpečno a platy jsou tam asi dvakrát vyšší než u nás.

Vyjeli jste na vlastní pěst. Proč ne přes agenturu?

Filip Lutzký: Díky tipům od dědy, jsem zjistil, jak to na Zélandu chodí, a tak jsem se rozhodl zařídit většinu věcí sám. Agentur, které umožňují výjezd je mnoho, ale pokud si na fórech přečtete recenze, tak zjistíte, že rozhodně nedělají „vše pro svého klienta“, ale spíše pro sebe. Oškubat jsme se mohli nechat kdykoliv a kdekoliv, ale proč už doma?

Vít Nevěděl: Souhlasím. Agentury jsou na prd, vytáhnou z vás peníze jen kvůli tomu, že se nevyznáte. Se Zélandem to tak bylo. Oberou vás o peníze i za takové vyřizování, které zvládnete sami, zadarmo a za pár minut, třeba na některé z pošt.

Půjčili jste si na cestu nebo jste měli našetřeno?

Filip Lutzký: Už při odjezdu jsme počítali s co nejdelším setrváním tak, aby se nám cesta a vlastně celý pobyt pokud možno zaplatil. Na začátku je investice obrovská a navíc každý musí počítat s tím, že může být požádán o kopii výpisu z bankovního účtu, kde musí mít alespoň padesát tisíc. Rozjela se tedy taková malá vlna přeposílání peněz tak, aby každý měl výpis s touto částkou. Já osobně jsem pro vycestování obětoval část právě končícího stavebního spoření.

Vít Nevěděl: Něco málo jsem měl našetřené, ale větší část, na výdaje spojené s cestou, mi půjčili rodiče. Po příjezdu jsem jim všechno vrátil. Na výpisu z bankovního účtu byly naopak peníze od babičky.

David Zeman: Mám hodné rodiče, tak mi na cestu půjčili na dobu neurčitou a s nulovým úrokem.

Plánovali jsme při degustaci vína

Co obnášely další přípravy před výjezdem?

Filip Lutzký: Přípravy se děly průběžně a opět ve sklepě (usmívá se). Bylo potřeba ujasnit si, kam chceme, co budeme dělat, jak budeme žít a podobně. O víza jsme požádali online a došly nám za týden. Měli jsme štěstí, že v roce 2011 ještě nebyl takový přetlak cestovatelů, jako teď, protože sehnat víza v současné době je o dost těžší.

Vít Nevěděl: Před odjezdem jsem podal přihlášku na novou školu a vyřídil si vše, aby mě bez problémů přijali a já mohl v září řádně nastoupit. Naplánovali jsme si let do Auckladnu a také místo, kam pojedeme a kde budeme shánět práci. Taky jsme si všichni vyřídili zahraniční pojištění a zahraniční řidičské průkazy, ty však nebyly nutné, a vyměnili si peníze na americké dolary. Novozélandské se u nás shání špatně.

David Zeman: U mě byl problém s propadlým pasem, ale nakonec se vše zařídilo a stihlo. Cesta na místo pobytu a práce. Foto: Vítek Nevěděl

Odjížděli jste cíleně za jedním typem práce nebo vám to bylo jedno?

Filip Lutzký: Přijeli jsme na Zéland v sezóně jablek, která od našeho příjezdu trvala přibližně další dva měsíce. Tato část byla v plánu. Jakmile končila sezóna, museli jsme se ze dne na den rozhodnout, co dělat dál. Celkově nám to však bylo jedno.

Vít Nevěděl: Ale věděli jsme, že nás asi nevezmou nikam do restaurace a hotelu, hlavně kvůli našim jazykovým schopnostem.

Měli jste z cesty strach?

Vít Nevěděl: Já jsem cestu snášel dobře, ať už let letadlem nebo časový posun, je to přece jenom pecka. Davidovi dělalo špatně přistávání letadla a Filip se těžko vyrovnával s časovým posunem. Bolela ho hlava a vstával několikrát v noci. Strach jsem měl jedině z neznáma. Mladí kluci někde na druhé straně Země, nikoho neznají, nemají nic konkrétně domluvené. Po pár dnech, kdy jsme koupili auto, projeli skoro celý severní ostrov, sehnali práci a bydlení, to bylo už v pohodě.

David Zeman: No, letět poprvé tak velkým okřídleným motorovým ptákem? Obavy ale odpadly, šlo se pít a začal jsem si to užívat.

Tahat se ve vedru s třiceti kilogramy jablek bylo náročné

Kde jste pracovali?

Filip Lutzký: Míst jsme vystřídali více, ale na začátku pobytu to bylo město Hastings. Tam jsme vydrželi právě dva měsíce s jablky. Farem a hlavně sadů bylo více, ale za tu dobu jsme měli jen dva zaměstnavatele.

Vít Nevěděl: Ano, pracovali jsme pro jednoho dobrého a jednoho špatného farmáře. Bohužel pro toho lepšího pouhé dva týdny.

Filip Lutzký: Každý den jsme se na konci směny zeptali, kde se sbírá další den a přijeli jsme tam. Víc jsme jako sběrači neřešili.

David Zeman: Po konci sezóny jablek jsme se přesunuli na jižní ostrov do města Motueka, kde jsme pracovali se zeleným a zlatým kiwi. Poslední město, kde jsme pracovali, byl Blenheim, kde jsme stříhali vinohrady.

Bavila vás vaše práce?

Filip Lutzký: Ano. Nejzajímavější prací pro mě bylo pravděpodobně sbírání kiwi. Pracuje se v týmech a my měli to štěstí, že jsme byli v týmu s Indy. Ti byli neskutečně rychlí a pracovití. Jednomu z nich jsme říkali Neo, protože se dokázal při sběru zaklánět jako on ve filmu Matrix při vyhýbání se kulkám. Stávalo se, že jsme běžně nasbírali dvakrát tolik, co ostatní skupiny. Na penězích to pak bylo taky znát.

David Zeman: Byly však i dny, kdy jsme pracovali s jedním starým dědou, který se jen vezl. Téměř nic nedělal a výdělek se mezi nás dělil.

Vít Nevěděl: Mě práce bavila, ale byla náročná. Pracovat ve vedru s třiceti nebo čtyřiceti kilogramovým bagem na břichu, byla opravdu nezapomenutelná zkušenost.

Jak vypadal váš pracovní den?

Vít Nevěděl: Vstávačka, rychlá hygiena, mini snídaně doma nebo po cestě do práce, která zabrala deset až dvacet kilometrů, a pak několik hodin stání a sbírání několika stovek kilogramů jablek. Šest dní v týdnu od stromu ke stromu, na žebřík, rychle z něj a tak pořád dokola. Rychlá svačina a opět šplhání. Po práci cesta domů, nákup, vaření, odpočinek. Pivko, vínko a spát.

Kde jste bydleli?

Filip Lutzký: Ubytování jsme vystřídali víc. Člověk se dokáže hodně uskromnit, takže jsme spávali ve stavební buňce, malinkatých pronajatých pokojích. Na cestách i v autě, které bylo původně pro dva, ale my si z něj v hlavním městě, hned po koupi, udělali bydlení pro čtyři (směje se).

Cesta měla svá pro i proti

Kdybyste měli jmenovat jednu věc, kterou byste na pobytu změnili, která by to byla?

Filip Lutzký: Dnes už vím, že se dalo vycestovat o něco levněji. Ušetřil bych na letenkách a pojištění. Celkově si ale myslím, že jsme byli dobře připraveni.

David Zeman: Jel bych o pár týdnů dříve na jižní ostrov, pracovat s třešněmi.  Jižní ostrov je plný přírody a ukrývá mnoho krásných míst.

Kdybyste měli určit pro vás ten nejlepší zážitek, který by to byl? Filip Lutzký při tvorbě burčáku. Foto: David Zeman

Filip Lutzký: Asi výroba burčáku, kterého jsme vyrobili několik kýblů. Nevěděli jsme, jak jsou hrozny sladké, neměli jsme v čem a jak lisovat, ale poradili jsme si a tak jsme si, v březnu na Novém Zélandu, připíjeli výborným vlastnoručně vyrobeným burčákem z Rulandského šedého.

Vít Nevěděl: Velká sranda byla, když si naše spolubydlící, Francouzka, vařila plechovku s fazolemi a usnula. Filip okolo toho chodil, zkoumavě si celou plechovku prohlížel, a poté odešel ven. V tom okamžiku se ozvala rána jako z děla a obsah plechovky byl po celé kuchyni.

David Zeman: Já nemohu zapomenout na to, jak náš spolubydlící, Francouz, nadával česky, Kanaďan zpíval česky a také na to, jak mě Samuánec učil tancovat, když jsem byl opilý.

Nový Zéland je zemí nádherných míst a příjemných lidí

Měli jste možnost i jen tak cestovat?  

Filip Lutzký: Procestovali jsme, co šlo. Každý volný den, kdy nebylo opravdu ošklivé počasí, jsme se snažili využít k poznávání buď blízkého okolí, nebo v případě více volných dnů i vzdálenějších koutů.  Jeden z vyvedených výletů byla návštěva termálních pramenů uprostřed divočiny, kam jsme si přivezli náš burčák a diskutovali nad ním s párem starších Australanů. Malých výletů bylo nepočítaně. Při jednom jsme dokonce dostali pokutu za pomalou jízdu.

Vít Nevěděl: Nemůžu zapomenout na sopky, pláže s nádhernými útesy a výšlap na horu McArtur, kam jsme vylezli v kraťasech a na vrcholku byl sníh a příšerná zima. 

David Zeman: Mně se nejvíc líbilo v národním parku Tongariro, kde jsme strávili celý den u vyhaslé sopky.

Zamilovali jste si Zéland?

Filip Lutzký: Já určitě ano. Je to země krásných míst, příjemných lidí a hlavně mých neopakovatelných zážitků a zkušeností.

Vít Nevěděl: Já taky. Lidi tam jsou milí, přívětiví, každý každého hned zdraví, rád poradí. Je tam obrovský počet cizinců a každý z nich má svůj příběh. Je super jejich příběhy poslouchat a poznávat ty, kteří je vypráví.

Jaký to bylo pracovat v zahraničí?

Filip Lutzký: Byl to obrovský zážitek a doufám, že ne můj poslední. V zahraničí je člověk odkázán víc na sebe a na své schopnosti. Dokáže se osamostatnit a pozná sám sebe. Podobnou cestu bych určitě zopakoval, protože mi hodně přinesla a byla to pro nás taková „vojna“. S kluky bych jel klidně znovu, minimálně proto, že už se známe a víme, co od sebe očekávat.

Vít Nevěděl: Opravdu, skvělý zážitek. Určitě bych si to zopakoval.

David Zeman: Souhlasím. Vyzkoušel jsem si úplně něco nového a určitě bych si to celé zopakoval. Podíval bych se v budoucnu rád na místa, která jsme nestihli navštívit, ale i na ta, na kterých jsme byli, abych viděl, jak se změnila. Třeba v důchodu, a klidně i se stejnými lidmi.

Filip Lutzký, Vít Nevěděl, David Zeman

Všichni tři pocházejí z jihomoravské vesnice Šakvice. Spojuje je nejen místo bydliště, ale i láska k výrobě a ochutnávání vlastních vín. Před třemi lety se rozhodli vycestovat na Nový Zéland za dobrodružstvím a získáním nových zkušeností. Po pobytu na Zélandu začali Filip Lutzký s Vítem Nevědělem studovat vinařství na Mendelově univerzitě a David Zeman kvůli krachu firmy, ve které pracoval, zůstal půl roku bez práce. Díky pobytu se zdokonalili v anglickém jazyce a získali nové přátelé. 

Klíčová slova: Nový Zéland, pracovní příležitost, sběr jablek, cestování, práce

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.