Senioři přešli na online výuku lépe než mladší studenti, říká učitelka angličtiny z jazykové školy

Veronika Krajíčková učí angličtinu v jazykové škole v Pelhřimově již pátým rokem. Stejně jako všichni ostatní učitelé musela i ona letos na podzim opět přejít na způsob výuky skrze obrazovku počítače.

Není to ovšem tak jednoduché jako na jaře. „Jarní opatření byla jasná, měli jsme jazykovou školu zavřít. Z těch stávajících ale vyplývá, že bychom mohli individuálně prezenčně učit dospělé, děti pod osmnáct let pak pouze distančně,“ říká učitelka, hned ale dodává, že se škola stejně rozhodla naprostou většinu lekcí přesunout do online prostředí.  

Distanční způsob výuky zatím zvládá dobře. „De facto je to pro mě skoro stejné jako normálně. Složitější je to akorát z hlediska příprav, protože si musím nejprve materiály okopírovat, pak je doma oskenovat, uložit do počítače a až potom je posílám studentům,“ vysvětluje Krajíčková s tím, že jinak příprava probíhá stejně jako na běžnou prezenční výuku.

Dále ještě doplňuje, že jediné, co v online výuce skoro chybí, jsou poslechová cvičení. „Poslech se distančně moc dělat nedá. Student by si ho mohl pustit u sebe na počítači, ale to mi nepřijde moc smysluplné, abych já jen tak seděla a nijak se nezapojovala,“ dodává.

Distanční způsob výuky některým studentům vyhovuje více než fyzická přítomnost v učebně. „Mám studenty, kteří na online přešli už zhruba před měsícem, protože třeba nechtějí dojíždět. Někdo zase nemůže, protože se stará o člena rodiny. V tomhle ohledu je to jednodušší,“ říká s tím, že jsou také studenti, kterým je domácí prostředí komfortnější, nebo se stydí, a při online výuce se dokážou více otevřít.

„Někteří si ani nezapínají kameru, což pro mě není zrovna moc příjemné, ale jim to sedí,“ směje se učitelka. Ona osobně však preferuje osobní kontakt a dodává, že přes kameru jí nejvíce chybí bezprostřední reakce studentů, i když z hlediska kvality se výuka skoro neliší.

Dále tvrdí, že oproti jaru byl teď přechod na online výuku pro řadu lidí rychlejší a plynulejší. Pro ni samotnou v tom ale žádný rozdíl nebyl. „Byla jsem zvyklá tyto technologie používat, není nic hrozného se to naučit. Jde jen o to, zvyknout si,“ vysvětluje a dodává, že velká část kolegů, kteří se k tomu z počátku stavěli skepticky, na online lekce teď přešla velice rychle.

V jazykové škole učí od středoškoláků po seniory. „Některým seniorům se nutnost přechodu na distanční výuku nelíbila a byli dost rozpačití, ale všichni se tomu nakonec přizpůsobili,“ říká lektorka a podotýká, že senioři se neobvyklé výuce paradoxně uzpůsobili lépe než někteří mladší studenti.

„Jde o to udělat první krok. Lidé, u kterých bych to nečekala, si velmi rychle zařídili, co bylo potřeba. Zkusili to a zjistili, že to není špatné,“ uzavírá Veronika a ještě dodává, že naopak spousta mladších ročníků online lekce jazyka odmítla, protože jim nepřijdou jako plnohodnotná výuka.