21.03.2016 00:16


Šelmy v Česku opět ubývají, mají přitom nenahraditelnou funkci

Autor: Martin Čech | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Rys, vlk a medvěd patří mezi největší šelmy, které můžeme najít v české krajině. Regulují počty zvěře na optimální úroveň, zvyšují rozmanitost druhů v přírodě a mohou lesníkům a zemědělcům zachránit stomy a úrodu. Přesto je pytláci stále loví jako trofejová zvířata a stále větší fragmentace krajiny jim nedovoluje migrovat po celém území.

Šelmy mají v krajině nenahraditelnou roli. Rys loví zejména menší kopytníky, především srnčí zvěř. Vlk se naproti tomu soustředí na jeleny a divoká prasata. Společně pak regulují počty hlodavců, zajíců a lišek. Medvěd se zaměřuje především na rostlinnou stravu a zdechliny, čímž zabraňuje šíření různých nákaz. Predátoři loví hlavně nemocné a staré kusy. Pomáhají tak populaci kořisti ke zdravějším, ostražitějším a silnějším jedincům. Na Slovensku mají dokonce zkušenost s tím, že na území, kde loví vlk, se u divokých prasat téměř nevyskytuje mor, kdežto v místech, kde neloví, je tato nemoc běžná. Přesto byly všechny tyto tři velké šelmy do devatenáctého století na území České republiky téměř vyhubeny. Důvodem byla především touha lovců získat trofejovou zvěř a také likvidace konkurence, jelikož šelmy útočily na domestifikovanou zvěř a lovily zvěřinu, na kterou měl zálusk i člověk. Nyní se k nám šelmy velmi pomalu vracejí, ale stále to nemají jednoduché. 

Autor je student environmentalistiky | Foto:Simona Zpěváková

Zjistit přesný počet rysa, vlka nebo medvěda není vůbec jednoduché. Jejich přítomnost můžeme odhalit především nálezem pobytových znaků, jako jsou třeba stopy, trus, či ulovené kořisti. Na to se soustředí tzv. Vlčí a Rysí hlídky, tedy proškolení dobrovolníci, kteří monitorují přítomnost predátorů v krajině. Populace se dá ještě zjistit fotopastmi či přímým svědectvím, které je však bez zaznamenaného důkazu nespolehlivé. Přesto však existují přibližná čísla. Stabilní populace rysů je pouze v Beskydech a Javorníkách, kde se odhaduje přítomnost deseti až patnácti jedinců. V jihozápadních Čechách je jich pak padesát až sedmdesát. V roce 1998 se přitom odhadovala jejich přítomnost až na sto padesát jedinců. Vlků je na území našeho státu minimálně pět, ale je pravděpodobný přibližně dvojnásobný počet. Medvědů se u nás v průběhu roků může vyskytnout jen úplné minimum a to v tom případě, že sem zavítají ze Slovenska. Různé průzkumy odhadují, že od osmdesátých let na území České republiky zemřelo dvě stě až pět set rysů během dvaceti let.

Co způsobuje tak žalostný stav velkých šelem? Odstřel všech tří predátorů je u nás nelegální, vlk obecný i medvěd hnědý jsou řazeni mezi kriticky ohrožené druhy, rys ostrovid mezi silně ohrožené. Na Slovensku je ale lov vlka pravidelně v určitém období v roce legální. Jelikož obývaný prostor tímto predátorem je velmi rozptýlený, je možné, že jeho snížené stavy způsobuje tento zákon. Největší podíl na jejich redukci má pytlačení. Téměř polovina myslivců z jihozápadních Čech, kde je populace rysa nejvyšší, v minulém roce prozradila, že zná konkrétní případ, kdy někdo rysa nelegálně ulovil. Každý desátý se dokonce přiznává, že jednoho či více zastřelil on sám. Alespoň tato data vyplývají z průzkumu Katedry myslivosti a lesnické zoologie Fakulty lesnické a dřevařské na České zemědělské univerzitě v Praze. Ne každý myslivec je však pytlák a naopak. Dalším problémem, který se podílí na snižování počtu zvířat, je fragmentace krajiny. Především silnice a dálnice se podílí na jejich úmrtnosti. Řešením mohou být koridory a ekodukty. V migraci však brání i intenzivně obhospodařovaná a zastavěná krajina. Pro zvířata je pak problém překročit nezalesněnou krajinu a hledat tak další působiště. V neposlední řadě je problémem i ničení biotopů. Na své životní prostředí je díky svému pestrému jídelníčku nejvíce náchylný medvěd. Přesto je však pro něj vhodná lokalita třeba v Jeseníkách nebo na Šumavě. Rys snese i poměrně nízkou lesnatost a částečně kulturní krajinu, hustému osídlení člověkem se však vyhýbá. Nejpřizpůsobivější je vlk. Ten dokáže žít i v kulturní krajině ovlivněné člověkem a ačkoliv mu vyhovuje lesnatá krajina, dokáže se přizpůsobit i jejím změnám, pokud často nepřichází do kontaktu s člověkem.

Důvodů pro pytlačení, největší problém pro populaci šelem, je několik. V průzkumu z minulého roku myslivci z jihozápadních Čech uvádějí, že nejčastěji je důvodem pro zastřelení zvířete jeho trofejová hodnota. Tedy touha vystavit si zvíře doma či pouhý pocit z jeho usmrcení. Zajímavé poznatky na toto téma mají myslivci v dokumentu „Lovu Zdar!“ od Jaroslava Kratochvíla. Za druhý důvod pro lov myslivci uvádějí škody na zvěři. Zde se ale dostáváme do zjevného konfliktu mezi myslivcem ochráncem přírody a jeho ničitelem. Sám myslivec má totiž na úbytku býložravé zvěře existenční zájem. Okusováním malých stromků lesníků a likvidováním úrody zemědělců vzniká majitelům těchto komodit škoda, kterou musí stát uhradit. Proto existují myslivci, kteří redukují počty této zvěře, aby škoda na majetku byla co nejmenší. Šelmy však tyto počty redukují zdarma a díky autoregulačním schopnostem jsou dokonce schopny udržovat počet vlastní populace i populace kořisti na optimální úrovni. Myslivci se tak bojí, že přítomností predátora by ztratili své postavení v lese. Nehledě na to, že střílení je pro mnoho z nich zábava. Někteří počty zvířat uměle zvyšují či odchovávají malé bažanty, tedy nepůvodní druh, v zajetí, aby je posléze vypustili na svobodu a mohli si na nich zastřílet. Jsou také argumenty, že šelmy loví domestifikovaná zvířata farmářům a je tedy nutné šelmy redukovat. Ve skutečnosti se však většinou jedná o špatně zabezpečenou zvěř ze strany majitele a pokud by predátor přece jen zničil majetek a dostal se k hospodářskému zvířeti, stát je povinen tuto škodu uhradit. Průměrně však tato škoda ročně nepřekročí padesát tisíc. Oproti tomu náhrada škod způsobená přemnoženou spárkatou zvěří, tedy srnci, jeleny nebo třeba divokými prasaty, ročně přesahuje miliardy korun.

Proti šelmám v naší krajině se obrací i předsudky veřejnosti. Za posledních několik století není evidován věrohodný případ, kdy by rys či vlk usmrtil či vážně zranil člověka. Nevnímají jej totiž jako potravu a především se mu vyhýbají. I v blízkém kontaktu s nimi však při zachování klidu nehrozí žádné nebezpečí. U medvěda se už jedná o problém, jelikož má tendenci své teritorium bránit. I tak však nemá potřebu na člověka zaútočit a při obezřetnosti se dá riziko minimalizovat. Přesto je především vlk vnímán jako nepřítel člověka. V pohádkách vystupuje jako záporná postava a podobně je vyobrazený i medvěd. Díky naší kulturní krajině mají také někteří lidé pocit, že šelmy sem již nepatří. Pravdou je, že jsou u nás stále vhodné podmínky pro mnoho zvířat včetně rysa, vlka či medvěda a je pouze v našem zájmu udržet zde co nejvyšší biodiverzitu.

Klíčová slova: šelmy, myslivost, pytlačení, vlk, rys, medvěd

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.