18.11.2015 15:47


Sedmnáctý listopad: Za co a s kým bojujeme dnes?

Autor: Tomáš Havlík | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Mezinárodní den studentstva, volno v práci, zbývá sedmatřicet dní do Vánoc, svátek Mahuleny, Den boje za svobodu a demokracii, volno ve škole, den, kdy byl pro dopravu slavnostně otevřen Suezský průplav. Sedmnáctý listopad může mít mnoho významů. Zdá se však, že pro Čechy je to hlavně den, kdy můžeme jít demonstrovat.

Tomáš Havlík | Foto: Michaela VaňharováStejně jako strůjci sametové revoluce před šestadvaceti lety využili odkazu, který jim roku 1939 zanechali protestující studenti proti německé okupaci, i my dnes využíváme tohoto data k veřejnému vyjádření svých názorů. Což by bylo skvělé, pokud bychom se tedy drželi stejných hodnot, jako naši předchůdci. Jak by se asi na demonstrace Dělnické strany sociální spravedlnosti a hnutí Svoboda a přímá demokracie, které se včera uskutečnily v centru Prahy, díval Jan Opletal a ostatní studenti, kteří před tři čtvrtě stoletím na stejných místech demonstrovali proti fašistickému Německu? A co by teprve řekli na to, že prezident republiky si tohle výročí připomněl bok po boku s hnutím Blok proti Islámu?

Někdo by snad čekal, že hlavním tématem sedmnáctého listopadu bude sedmnáctý listopad. Nikoli, byla to migrační vlna, teroristické útoky v Paříži a Miloš Zeman. V den, kdy si připomínáme revoluci, v níž se sjednotil celý národ proti totalitnímu režimu, se tak naprosto roztříštěný národ vydal na různé demonstrace bojovat hlavně proti sobě. Názorová rozpolcenost byla zřejmá hlavně v Praze, kde na Albertov dorazili odpůrci i příznivci současného prezidenta a podporovatelé Bloku proti Islámu, na Václavské náměstí proti imigrantům vystoupilo hnutí DSSS a SPD a na náměstí Míru se zase setkali aktivisté skupiny Proti projevům nenávisti, aby zde vyjádřili podporu uprchlíkům. V době, kdy by bylo potřeba se sjednotit a nad problémy debatovat, se společnost rozděluje a skupiny s odlišným názorem se navzájem nenávidí. Lidé se často nechávají strhnout na jednu či druhou stranu názorového spektra, takže se jen velmi těžko hledá kompromis. A argumentem už není náš postoj k uprchlíkům či k hlavě státu, ale postoj k našemu národu. Kdokoli je kritičtější k bezhlavému přijímání všech imigrantů, bývá označován za neonacistu. Kdokoli zmíní ideály humanismu, je zrádcem národa, který nenávidí hlavně naše seniory, matky a handicapované. Není to boj za nejlepší řešení pro demokratickou společnost, protože ta se nemůže vzdát svých ideálů, aby je zároveň chránila.

Nutno říct, že na rozdělení české společnosti má nemalý podíl současný prezident. Miloš Zeman ve svém včerejším projevu sám říkal, že hlava státu má být hlasem lidu. Škoda jen, že to říkal pouze svým přívržencům, protože jeho odpůrci k němu nebyli vpuštěni. Stejně tak správně řekl, že bychom se měli vyvarovat nálepkování ostatních. Škoda jen, že sám krátce na to označil své odpůrce a fašisty za řvoucí dav. Mimochodem jedna věc je nesprávné nálepkování, které jsem zmiňoval už výše. Druhá však nazývání věcí pravými jmény. Když totiž někdo odsuzuje imigranty na základě jejich rasy a náboženského vyznání, tak je to xenofob, rasista či islamofób. A pokud pan prezident stál na pódiu vedle nechvalně známého Martina Konvičky a mluvil o tom, jak kultura vrahů a náboženské nenávisti není slučitelná s tou naší, pak je bohužel přesně tím islamofóbem, kterým nechce být nazýván. Za zamyšlení také stojí jeho apel, abychom se snažili myslet samostatně a nejednali jako stádo, na který jeho příznivci odpověděli sborovým „ano“ a skandováním hesla „ať žije Zeman“.

Párkrát jsem v souvislosti s naší generací, která si o sametové revoluci musí nechat jen vyprávět, slyšel, že už nemáme za co bojovat. Žijeme přeci v demokratickém státě, kde neexistuje přímý nepřítel podobný fašistické třetí říši nebo totalistickému sovětskému svazu. To je samozřejmě pravda, ovšem neznamená to, že nemáme za co bojovat. My jsme možná svůj boj za svobodu a mír vyhráli. Teď je na čase nejen tyto hodnoty hájit, ale pomoci i ostatním, kteří takové štěstí neměli. 

Klíčová slova: 17. listopad, sametová revoluce, státní svátek, den boje za svobodu a demokracii

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.