21.04.2020 15:27


Sebepoškozování je mezi dětmi a mladistvými stále na vzestupu

Autor: Světlana Nedvědová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Fyzická bolest jako únik od té psychické. Řezání, pálení, škrábání, ale také hladovění nebo nadměrné pití alkoholu. Způsobů, kterými si člověk může ubližovat, je spousta. Jedno ale mají společné – následný pocit úlevy. Ten je však brzy přehlušen, a tak bludný kruh začíná odznova. 

Autor: Linka bezpečí

OSTRAVA – Dvacetiletá Anna Š. si poprvé sama vědomě ublížila ve svých dvanácti letech. Důvodem byly napjaté vztahy v rodině, které se výrazně zhoršily poté, co si Anna našla novou skupinu kamarádů. „Přestala jsem být tátova holčička a začala trávit čas i jinde než doma. Otec na mě tlačil s plněním povinností v kroužcích, musela jsem chodit do sboru a hrát na hoboj, i když mě to už dávno nebavilo. Myslím, že si skrze mě snažil splnit své vlastní sny,“ říká dívka, jejíž jméno redakce zná, ale vzhledem k citlivosti tématu ho nebude zveřejňovat. Podle analýz Linky bezpečí počet případů sebepoškozování mezi dětmi a mladistvými v Česku dlouhodobě roste. Rizikovou skupinou jsou dospívající mezi dvanácti a patnácti lety.

Hlavními příčinami sebepoškozování jsou rodinné vztahy, problémy ve škole a traumatizující události. Mezi jeho nejčastější způsoby patří řezání či pálení se, při nichž se do krve vyplavují endorfiny s analgetickým účinkem. „Používala jsem žiletku nebo nažhavenou jehlu. Přinášelo mi to úlevu od jakékoliv psychické bolesti. Vždycky se nějaká našla, většinou to byly rodinné problémy. Největším šokem pak bylo znásilnění,“ vysvětluje Anna, která své jizvy na rukou zakrývala velkým množstvím náramků. Později si na svém těle vybírala místa skrytá před zraky okolí pod oblečením.

Podle psychoterapeutky Markéty Jarolímkové je sebepoškozování projevem snížené schopnosti vypořádat se s emocemi. Často také bývá doprovodným jevem u některých psychických poruch či onemocnění. Anně zjistili poruchu přizpůsobení a poruchu reakce na stres až lékaři v Psychiatrické nemocnici v Opavě. „Předávkovala jsem se antidepresivy svého otce. Nebyl to pokus o sebevraždu, chtěla jsem akorát pryč od své rodiny,“ přiznává Anna. V nemocnici strávila několik měsíců na oddělení dětské a dorostové psychiatrie, kde byla se svými vrstevníky. „Kluků i holek máme na oddělení přibližně stejně, ale případů sebepoškozování je mnohem více u dívek než u chlapců,“ říká primářka Dana Trávníčková.

V Česku se mohou děti a mladiství do šestadvaceti let obrátit se svými problémy na Linku bezpečí, která loni oslavila pětadvacet let své existence. Při té příležitosti vydala na téma sebepoškozování své první video, které má přes sedm tisíc zhlédnutí. „Letos zaznamenáváme denně přibližně tři stovky kontaktů. Děti s námi mnohonásobně častěji hovoří přes telefon, za měsíc máme kolem devíti tisíc telefonátů. V online službách ale pozorujeme meziročně stále větší nárůst zájmu, proto jsme například na chatu rozšířili provozní hodiny,“ konstatuje vedoucí Linky bezpečí Kateřina Lišková.

Podobně jako ze závislosti na alkoholu se mohou lidé vyléčit i ze závislosti na sebepoškozování. Zásadní je najít příčiny a mluvit o nich s někým, komu dotyční důvěřují. Podle Trávníčkové je důležitý i fenomén sociální podpory, kdy jsou děti na oddělení se svými vrstevníky a netráví čas samy. „Má rada je hlavně nepřikládat věcem zbytečně velkou váhu a o všem mluvit s blízkou osobou. U mě je to konečně lepší, bydlím sama, tudíž hlavní příčina ve formě mých rodičů zmizela. Už je to snad půl roku, kdy jsem se pořezala naposledy,“ uzavírá Anna.

Klíčová slova: sebepoškozování, psychické problémy, Linka bezpečí

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.