27.03.2020 13:23


S train hoppingem začali nezaměstnaní dělníci, dnes skáčou na nákladní vlaky inženýři a manažeři

Autor: Iva Kovačičová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Popisovaná činnost je velice nebezpečná, článek není návodem k jejímu provozování. Zpovídaní vystupují pod smyšlenými jmény.

Train hopping, volně přeloženo jako skákání na vlaky. Způsob cestování, který je neznámý a naprosto neobvyklý. A tím i kouzelný, jak tvrdí ti, kdo ho provozují. Člověk nasedne do vagónu nákladního vlaku, přičemž netuší, kam souprava jede, jak dlouho bude na cestě, ani kdy se mu podaří vystoupit. Za velké hospodářské krize v třicátých letech minulého století takto jezdili za prací američtí dělníci, takzvaní hobos. Dnes train hopping zkusí málokdo, ještě méně lidí o něm vůbec ví. Pro train hoppery znamená adrenalinovou zábavu, koníček, ale někdy i životní styl.

Train Hopping je nelegální a nebezpečný způsob cestování. Přesto si našel své příznivce.

Česká republika - „V pravý poledne jednoho pozdního zářijovýho dne roku padesát pět jsem naskočil na náklaďák z Los Angeles, vylezl jsem na otevřenou plošinu a natáhnul se tam, bágl s věcma jsem strčil pod hlavu, hodil nohu přes nohu, a zatímco jsme si to šinuli na sever do Santa Barbary, koukal jsem na mraky.“ Tak začíná román Dharmoví tuláci amerického spisovatele z takzvané beatnické generace Jacka Kerouaca, který vyšel v roce 1958. Tehdy putovali napříč Spojenými státy beatničtí básníci, vandrující dělníci a bohémští tuláci pěšky, stopem a i ve vagónech nákladních vlaků. Jít pěšky do Santiaga de Compostela dnes už není tak neobvyklé a originální, cestovat stopem po Evropě se odváží méně lidí, stále to ale není úplná ojedinělost. Ale existuje dnes vůbec někdo, kdo skáče na nákladní vlaky? Někomu se to může zdát romantické, někomu nepochopitelné, ale najdou se lidé, kteří tímto způsobem skutečně cestují. 

Train hopper s pseudonymem FR8Polrajch skáče na nákladní vlaky už čtyři roky. „Poslední rok a půl tomu věnuju fakt hodně času, za minulý rok jsem urazil asi pět a půl tisíce kilometrů po evropské železnici,“ řekl. V nákladním vlaku projel celou Českou republiku i všechny sousední státy, svezl se i v Maďarsku, Itálii a Portugalsku.

Další dva cestovatelé, Mrázek a Pája, se zatím tak daleko nedostali. „Nejdelší trasy, které jsem absolvoval, byly z Brna do severních Čech,“ řekl Pája. „Prostě jsem se jednoho dne sebral, sbalil spacák, alkohol, oblečení a celý šťastný jsem si to pálil na překladiště,“ popsal, jak poprvé naskočil na nákladní vlak.

„Napadlo mě to už hodně dávno. Když jsem pak poznal lidi, které train hopping také lákal, šli jsme do toho. Motivací byl hlavně adrenalin, ale taky zábava a poznání,“ sdělil Mrázek, který se živí online marketingem.

Train hopperům nikdy není jasné, jak dlouho budou na vlak čekat, kam a jak dlouho pojedou. „Nejdéle jsme jeli osmnáct hodin z Břeclavi do Benátek. Na ten vlak jsme čekali dva dny,“ vyprávěl FR8Polrajch. „Celou dobu jsme si povídali, pili víno a pozorovali krajinu.“ K cestám se nenechal inspirovat uměním, ale životem. „Nečtu knihy ani nesleduju filmy, stačí mi můj život. Hlavně o tom všem přemýšlím z všemožných úhlů. Co se děje, jak a proč se to děje. Nejsem blázen, který bezhlavě nastoupí na vlak, ujede pár kilometrů a šílí z toho,“ vysvětlil FR8Polrajch.

„Cítím vždy takovou zvláštní neprozkoumanou svobodu, underground, pohled na svět okolo z jiné perspektivy. Ten zvuk vlaku, to neznámý místo, na kterým tě to vyhodí,“ podělil se o svoje pocity Pája. „Rozhodně se ty pozitivní pocity nenechají zastínit strachem, že spadnu pod vlak nebo mě někdo chytne,“ dodal.

Největším nepohodlím je podle nich zima, nezbytným vybavením je proto hlavně teplé oblečení. Chlad může být často nebezpečnější než riziko pádu nebo možných problémů se zákonem. Na evropské železnici je cestování na nákladních vlacích zakázáno. „V případě zjištění osoby na nákladním voze musí vlak zastavit,“ řekla mluvčí Správy železniční dopravní cesty Radka Pistoriusová. „Za více než deset let jsme se nesetkali s žádným případem zranění při pádu z jedoucího nákladního vlaku,“ dodala.

Cestovatelé mají na setkání se zaměstnanci drah nebo s policií různé vzpomínky. „Člověk od dráhy nás viděl z pár metrů. Ne přímo na vlaku, ale v kolejišti. Bylo nás ale víc, zřejmě nechtěl žádné konflikty a úplně nás ignoroval,“ řekl Mrázek. Páju a jeho kamarády zastihli policisté na vlaku, který převážel automobily. „Mysleli si, že ta auta vykrádáme. Když jsme jim popsali, co děláme, půlce z nich koukalo z očí, že by si s námi taky rádi vyjeli,“ vyprávěl Pája. Vyvázli s pokutou za neoprávněný vstup do kolejiště. „Sranda byla, když zjistili, že jsme inženýři na výletě,“ dodal Pája, který pracuje jako chemický technolog.

A co dělat, když vlak dorazí do cíle? „Nemáte tušení, kdy a kde cesta skončí, to je na tom to hezký. V cíli jsem se třeba koupal ve vodopádu, spal ve vinohradu nebo jsem se nad ránem prošel liduprázdnou Vídní,“ podělil se o zážitky Pája.

Adrenalinový sport nebo způsob dopravy, okouzlující nebo odsouzeníhodný. Train hopping v každém případě zůstává velmi nebezpečnou činností, kterou by čtenáři neměli zkoušet na vlastní kůži.

Klíčová slova: adrenalinový sport, hobby, vlaky, železnice, train hopping

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.