10.11.2015 17:17


S novinářem pro novináře: Ve škole vás psát nenaučí, základem je praxe, říká Adam Sušovský z deníku Sport

Autor: Ondřej Kuchař | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Adam Sušovský je sportovní novinář v současnosti píšící pro deník Sport. Ačkoli nevystudoval vysokou školu, má profesionální kontrakt v největším tuzemském sportovním deníku.

Adam Sušovský | Foto: Archiv Aktuálně.czČtyři roky pracoval pro vydavatelství Economia v redakcích Hospodářských novin a Aktuálně.cz. Od září tohoto roku působí v deníku Sport, který je jakousi metou většiny o sportu píšících českých novinářů. Řeč je o teprve 24letém Adamu Sušovském. „Základem žurnalistiky je praxe, dobrý novinář musí být hlavně zdravě drzý, snaživý a cílevědomý,“ řekl Sušovský v rozhovoru pro Stisk.

Jak  ses vlastně k novinařině dostal?

Řeknu to otřepaným klišé, ale k novinařině jsem se vážně dostal jako slepý k houslím. Vždycky jsem měl slabost pro hokej, u kterého to následně všechno začalo. Od dvanácti let jsem pravidelně chodil na zápasy Třince, fandil v kotli a o dění kolem klubu se velmi aktivně zajímal. I díky tomu jsem se nakonec dostal k psaním online přenosů pro server onlajny.com, a pak jsem dva roky působil jako redaktor klubového webu, díky čemuž jsem se dostal i do hokejového zákulisí. V tu chvíli jsem si uvědomil, že mě tato práce naplňuje a jednou bych se jí chtěl živit.  Povedlo se mi to, co si přeje asi každý – spojit vášeň a koníček s prací. 

Takže tě nikdy nelákalo psát něco jiného než sport?

Do budoucna se tomu asi nebráním, ale teď o tom nepřemýšlím. Zatím dělám to, v čem se cítím být nejjistější. Psát o sportu nutně neznamená dělat zpravodajství ze zápasů. Hokej je i politika, točí se v něm spousta peněz.

Tvým prvním velkým deníkem byly Hospodářské noviny. Následně jsi pracoval pro web Aktuálně.cz. Jak ses tam dostal?

V podstatě díky známostem. Bylo to v době, kdy jsem po střední škole odešel do Prahy. Zpočátku to byla v podstatě jen víkendová brigáda, když jsem se jako editor od pátku do neděle staral o sport na webu ihned.cz a jen nahazoval články z agentur. Je to taková otročina, kterou si musí projít asi každý . Měl jsem ale taky štěstí na výborného šéfa, který mi pomáhal a postupně dával příležitost psát víc a víc i do novin. Po půl roce jsem do sportovní rubriky Hospodářek psal téměř každý den, a snad i díky tomu přišla seriózní nabídka z Aktuálně.cz, kam jsem přestoupil a nakonec strávil tři skvělé roky a hodně se tam toho naučil. 

Před nedávnem ses ale přesunul o pár vydavatelských domů dál a píšeš pro deník Sport. Je to změna oproti Akutálně.cz?

Změna to je. A velká. Psát na web a psát do novin je něco úplně jiného, hlavně co se týče prostoru. Musím se přiznat, že s tím mám pořád trošku problémy a články musím dennodenně zkracovat. Ale jsem za tu změnu rád. I proto, že nyní mohu pracovat v kolektivu dalších výborných a především výrazně zkušenějších hokejových redaktorů, s nimiž mohu svou práci i názory diskutovat, a od kterých se mám co učit. To byla jedna z věcí, která mi předtím trošku chyběla. Prostě jsem cítil, že mě tenhle krok posune dál. A jsem o tom pořád přesvědčen.

Co bylo hlavním důvodem změny působiště?

Bylo toho víc. V prvé řadě bych zmínil asi seriózní zájem a konkrétní nabídku, kterou jsem dostal. Určitě taky rozhodla touha vyzkoušet si jiný typ práce, což naprosto v pohodě přijal i můj bývalý šéf, a v neposlední řadě taky prestiž, kterou deník Sport ve sportovním prostředí má. Co se týče sportovní žurnalistiky, je to v Česku prostě nejvíc. 

Deník Sport sdílí vydavatelský dům s redakcí Blesku. Veřejnost mu vyčítá, že již není tolik o sportu samotném, ale o senzacích a bulvarizaci. Jak to vnímáš ty?

Sídlíme ve stejném domě, ale redakce jsou oddělené, tam bych tedy souvislost nehledal. Osobně si myslím, že sportovní deník by měl obsahovat seriózní zprávy v lehce bulvárním duchu. Sport jako takový je přece zábava, lidi se jim mají bavit a měli by u toho zůstat trošku nad věcí. I když jejich tým prohraje, nebo se v novinách objeví kritika výkonů jejich oblíbeného hráče. To k tomu přece patří. Jen mně přijde, že to lidé v Česku, a někdy i samotní sportovci, nechtějí pochopit. 

Jak k tomu přijde, že tvoje jméno už má mezi českými sportovními novináři solidní zvuk?

A má? (napiš tam, že se směju, pravidly žurnalistiky je to sice zakázáno, ale když se fakt směju, tak co :D) V největších českých denících působím už čtyři roky, byl jsem jako reportér čtyřikrát na hokejovém mistrovství světa. To by asi nebylo dobré, kdyby mě nikdo neznal.

V hokejovém prostředí máš za sebou i řadu kauz. Nejvíce tě proslavila série článků o přestupních tabulkách v českém hokeji na podzim minulého roku. Setkal ses při práci s výhružkami či dokonce žalobami na svou osobu?

Ty přestupní tabulky byly velké téma, které otevřelo diskuze o stavu českého hokeje, jenž dodnes trvají. Přibalila se k nim třeba i kauza trenéra Vladimíra Růžičky. Zrovna dneska jsem si článek, který celé téma otevřel, vyhledal (k přečtení ZDE) a ještě teď nemůžu uvěřit tomu, že ho jen na Facebooku sdílelo přes 2 300 čtenářů. Neuvěřitelné číslo. Tehdy jsem zaznamenal velkou spoustu pozitivních hlasů ze stran rodičů i hokejistů, a bohužel taky velkou nevoli ze strany svazu a klubů. K žalobám ani k výhružkám naštěstí nedošlo, spíš to bylo takové politické zastrašování. Za to, že jsem o tabulkách psal, jsem třeba původně nedostal akreditaci na hokejové MS v Praze. Po sérii několika telefonů a mailů se ale vše vyřešilo a na šampionátu jsem nechyběl. I když u některých lidí nepatřím mezi oblíbené novináře, cítím k nim velký respekt. Tak by to mělo být.

Děláš tuhle práci, aniž bys měl žurnalistiku vystudovanou. Cítil jsi někdy, že tě to limituje?

Zatím ne. Já osobně tvrdím, že žádná škola člověka psát nenaučí. Dobrý novinář by měl hlavně rozumět tomu, o čem chce psát. To je nejdůležitější. Musí být taky zdravě drzý, sebevědomý a musí umět zůstat nad věcí. Jsem si ale zároveň vědom, že musím v budoucnu na svém vzdělání zapracovat. Třeba kdybych se jednou chtěl z pozice redaktora posunout na vyšší post. Ostatně proto pořád studuju.

Jak je těžký život novináře? Máš vůbec někdy volno?

Kdyby to člověka nebavilo, dělat to nemůže. Jako hokejový redaktor to mám snadnější v létě, přes hlavní sezonu toho času moc nemám. Třeba víkendy jsou zabité úplně, extraliga se hraje v pátek i v neděli, v obou dnech většinou bývám někde na stadionech. Musím říct, že obdivuju mnohé starší kolegy, kteří tohle zvládají i přesto, že už mají rodiny.

Pozn. autora: Na závěr bych jen objasnil důvod tykání. S Adamem jsme byli kolegové v redakci Aktuálně.cz a jsme dobří kamarádi.

Medailon

Adam Sušovský, 24 let

Pochází z Frýdku-Místku, žije v Praze. Jako sportovní novinář se živí čtyři roky, prošel redakcemi Hospodářských novin, Aktuálně.cz a od září 2015 působí v deníku Sport na pozici hokejového redaktora. Jako novinář má za sebou účast na hokejových šampionátech 2011, 2013, 2014 a 2015. Rád se zaměřuje na hokejové zákulisí. Věnoval se přestupním tabulkám nebo kauze reprezentačního trenéra Vladimíra Růžičky.

Klíčová slova: rozhovor, novinář, Adam Sušovský

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.