14.11.2017 11:51


S diabetem se nedá bojovat, člověk se s ním musí naučit žít

Autor: Zuzana Slámová | Kurz: Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Cukrovkou prvního nebo druhého typu v Česku podle ministerstva zdravotnictví trpí už zhruba milion lidí, tedy přibližně desetina celé populace. Při příležitosti Světového dne diabetu, určeného Světovou zdravotnickou organizací symbolicky na 14. listopad, tedy den narození spoluobjevitele inzulinu Fredericka Bantinga, se o životě s touto nemocí rozpovídal mladý diabetik Jan Srna.

Brno – Cukrovku prvního typu mu lékaři diagnostikovali, když byl ještě v plenkách. „Diabetes tehdy a dnes je úplně nepopsatelný rozdíl, co se týče vybavení a testování. Mamka mi musela píchat inzulín šestkrát denně. Je třeba říct, že s diabetem se nedá bojovat, člověk se s ním musí naučit žít. Pokud to dokáže, jeho život je zcela plnohodnotný,” říká Jan Srna, který se stal před pětadvaceti lety nejmladším dítětem, u něhož lékaři objevili diabetes prvního typu. Měl jeden a půl roku.

U cukrovky prvního typu tělo vůbec neprodukuje inzulín, diabetici si jej proto musí pravidelně doplňovat, obvykle před jídlem a před spaním. Nemoc se řadí k autoimunitním onemocněním a obvykle vzniká u dětí, často v pubertě. „Anomálie imunitního systému je vám daná do vínku. Nemoc se často přenáší na děti - ne ve sto procentech, ale je to geneticky podmíněné," uvedla lékařka Jana Gogelová.

Dětství si Jan Srna navzdory své nemoci užil plnohodnotné, rodina ho podporovala, mohl aktivně sportovat a výjimečně si užít i sladkosti. Právě na pravidelný pohyb by diabetici neměli zapomínat. „Sport mi v diabetu strašně pomáhá. Když jsem byl třeba na soustředění, tak jsem normálně jedl sladké, po extrémním výdeji na tréninku jsem si pak mohl dát zmrzlinu. Samozřejmě bych třeba nemohl běžet celý den Beskydskou sedmičku, ale dělal jsem vrcholově krasobruslení a šerm a nijak mě to neomezovalo. Nejhorší pro diabetika je sedět doma," říká Srna.

Na problémy naopak narážel ve školních jídelnách, obědy mu musela vozit matka. Zatímco dnes se běžně vaří jídla pro speciální diety, bezlepková, veganská, na konci 90. let nikoho nenapadlo vyjít diabetikovi vstříc. Společnost však od té doby pokročila a téma cukrovky přestalo být tabuizované, podle Srny i díky přechodu na inzulinová pera. „Když jsem byl malý, měl jsem stříkačku a lahvičku, člověk si to musel zaštěrchat, natáhnout a píchnout. Nikdo nechce na veřejnosti ukazovat, že se píchá stříkačkou. Dnes jsou inzulinová pera, vypadá to jako propiska a kdybych chtěl, nikdo si nevšimne, že si to píchnu," popisuje Srna.

Pro diabetiky je zásadní držet dietu a dodržovat pravidelný stravovací režim. „Obzvláště nepříjemné to je, když je člověk nemocný, nemá chuť k jídlu, ale musí jíst," říká Srna. Při porušení režimu se diabetik může dostat do dvou krizových stavů. Hyperglykémie, tedy zvýšený cukr, je nebezpečná z dlouhodobého hlediska, zatěžuje srdce, kornatí cévy, člověk může časem oslepnout. Akutní problém je však hypoglykémie, pokles hladiny cukru v krvi. „Člověk cítí únavu, je malátný, protivný až agresivní. Přítelkyně říká, že když mám krizi, tak blábolím. Ideální je změřit si cukr a hned to začít řešit. Pokud by se diabetik nedostal zpátky na normální hladinu, může i umřít," vysvětluje Srna.

Kvůli tomu musí diabetik vše důkladně promyslet, naplánovat si den, zajistit dostatek jídla. „Nemůžu jezdit na nějaké dobrodružné výpravy, třeba chodit tři dny v Norsku po horách jenom se suchary. I když jdu na túru jen tady v Jeseníkách, tak si s sebou táhnu tunu jídla pro všechny případy. Tady to omezení je. Kdybych chtěl vyrazit na Sibiř, musím si říct - když se mi něco stane, jak daleko je nejbližší pomoc? Když jsem byl malý, jednou mě musel rozdýchávat můj děda, doktor, protože jsem upadl do těžké hypoglykémie," vzpomíná Srna.

V posledních letech se roztrhl pytel s diabetiky druhého typu. Nemoc propuká většinou až kolem čtyřicátého roku života a kromě genetických predispozic je způsobena i nezdravým životním stylem, kouřením, nedostatkem pohybu, projevuje se u lidí obézních, stresovaných. „Slinivka sice inzulín produkuje, ale tělo ho neumí využít. U diabetu druhého typu jsou velmi nebezpečné pozdní komplikace, ty cévní vedou k infarktu nebo mozkové mrtvici, poškození malých tepének zase k neprokrvení nohy, což může vést až k amputaci. Dochází i k poškození zraku a ledvin," sčítá nebezpečí cukrovky lékařka Gogelová.

Jan Srna svoji nemoc ovlivnit nemohl. Většina lidí, zatím zdravých, ale žijících špatným životním stylem, však drží osud ve svých rukou. Ročně přibývá podle ministerstva zdravotnictví přibližně třicet tisíc cukrovkářů, devadesát procent lidí přitom trpí diabetem druhého typu. „Je hrozná škoda se k cukrovce dopracovat. Člověk zjistí, že potom už musí dodržovat přísný režim. Ale pokud se s diabetem naučíš žít, pak tě v podstatě neomezuje," dodává Srna na závěr.

Klíčová slova: diabetes, hypoglykémie

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Nový komentář