12.11.2018 14:16


S Borisem Karavasilevem o podnikání, hlasem ovládané domácnosti Jarvis i mobilních hrách

Autor: Jan Mazáč | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Je mu teprve dvacet let, ale už má za sebou tolik úspěchů jako málokdo. Začalo to malými projekty s tátou a dnes mu resumé zdobí třeba konstrukce robotické paže, výroba dvou mobilních her nebo systému Jarvis. Vyhrál také několik pohárů a medailí. Mezi nejnovější projekty Borise Karavasileva patří Guidex, což je interaktivní webová platforma pro zprostředkování zážitků. 

Boris toho ve dvaceti zvládl víc než kdokoliv jiný. Foto: Jan Mazáč

I přes své exotické příjmení je Boris Karavasilev Čechem, jeho rodiče jsou však z Bulharska. Svojí prvotinou v podnikání pomohl nepřímo i sobě, když díky návštěvám barů zjistil, že čas v nich strávený může být i velice produktivní. Ovšem ne pitím, Boris je totiž abstinentem.

 

Autor se společně se zpovídaným zná, proto si v rozhovoru tykají (pozn. red.).

Včera byla pátá Tour de Bar. Jak to šlo?

Bylo to velice zajímavé, protože jsme si do poslední chvíle nebyli jistí, jestli naplníme kapacitu. Naštěstí jsme ji naplnili. Lidi do poslední chvíle neví, co budou v pátek večer dělat. Nakonec bylo deset z deseti a ještě přišla jedna slečna, která nebyla zaregistrovaná. Takže super.

Co to vlastně je Tour de Bar?

Je to takový zážitek s průvodcem, který tě provede po třech alternativních barech. Každý bar je něčím specifický. Buď je to atmosféra, nebo tam třeba mají specifické druhy piva z menších pivovarů – kvašené na kávě, na uzeném masu a různé další speciality. Je to součástí naší platformy Guidex. Ta je celá o takovýchto zážitcích organizovaných lidmi pro lidi.

Ty specifické bary vybíráte vy?

To už má na starosti náš průvodce. Jmenuje se Alessio, úžasný Ital. Je pozitivně naladěný a dokáže všechny nabít energií.

Sám jsi zmínil Guidex, jehož jsi spoluzakladatelem. O co v něm jde?

Celé to začalo, když šel jednou Kuba (Jakub Henni, druhý spoluzakladatel Guidexu, pozn. red.) po centru Brna. Najednou ho oslovila skupinka cizinců, která seděla v zahrádce nepříliš zajímavého podniku. Dali se do řeči a Kuba je vzal s sebou na prohlídku Brna. Strávili spolu čas až do večera. Cizincům se to líbilo, takže tam vznikla ta myšlenka: Co kdyby místní prováděli cizince?

Češi se k prohlídce přidat nemůžou?

My jsme potom rozšířili spektrum, protože o prohlídky mělo zájem víc lidí. Teď už může víceméně kdokoliv vytvořit svůj vlastní zážitek a kdokoliv chce něco zažít, může přijít. Máme zážitky jak v angličtině, tak i v češtině.

Dalo by se to tedy vzdáleně přirovnat k platformě YouTube?

Dá se to tak říct. Na YouTube může každý nahrát svoje video a kdokoliv se na něj může podívat. U nás může kdokoliv vytvořit svůj zážitek a kdokoliv na něj může přijít a něco zažít.

Boris s Kubou se Tour de Bar také účastní. Foto: Boris Karavasilev

Vytvořil už, kromě Itala Alessia, někdo svůj zážitek?

Protože je to všechno hromada programování, které dělám po večerech já, tam zážitky nahráváme ručně. Ale víceméně všechna ta data a strukturu zážitku vytváří naši průvodci. Zatím máme tedy Alessia. Spolupracujeme i s My Tour Brno a Martinem Winterem. Ten pro nás bude dělat profesionální prohlídku po památkách. Sedmdesát procent prohlídky bude výklad české historie a pověstí a potom nějaké srandičky. Taky chystáme sportovní zážitek, kde bude speciální posilování s vlastní váhou, dále pouštění draků nebo ochutnávku kávy.

Zmínil jsi prohlídku památek. To není moc speciální, už jich je hodně.

Náš průvodce je profík a je opravdu skvělý. I když je z Německa, tak ví o Česku a Brnu stokrát víc než průměrný Čech. A hlavně to umí prodat. Takže myslím, že tohle už nás posune do zóny „tohle běžně neseženete“.

Guidex je tvojí premiérou v oblasti podnikání, ale není tvým prvním projektem. Vyrobil jsi hlasem ovládanou inteligentní domácnost Jarvis. Inspiroval ses Iron Manem?

Ano. Mně se strašně líbilo, jak tam byla ta potřeba. Když na sobě měl Iron Man oblek, tak neměl možnost ho ovládat jinak než hlasem. To mě inspirovalo k tomu, že bych chtěl takhle bezstarostně ovládat hlasem svoji domácnost. Tak jsem si na to udělal Jarvise.

Funguje ti doma?

Já už jsem ho rozebral na díly (směje se). Ale fungovalo to.

Jak teda fungoval?

Jarvis měl dvě části. Jedna část byl software, nějaký program v počítači, a druhá část byl hardware. Software sám o sobě zajišťoval, aby si mohl uživatel bez znalosti programování zadat několik příkazů. Například jsi řekl anglicky „Ahoj, Jarvisi“ a on ti odpověděl „Nazdar“ nebo cokoliv sis nastavil. Ještě sis k tomu mohl nastavit, co má po tomto příkazu vykonat. Takže i bez znalosti programování sis ho mohl nastavit, jak jsi chtěl.

Jarvis nebyl schopný interakce v řeči?

Ne, to by bylo složitější. Byl schopný odpovídat na jednoduché předem naučené povely, ale spontánně reagovat nedokázal. Celý systém fungoval tak, že jsem využíval knihovny na rozpoznávání a syntézu řeči, které jsou přímo zabudované v operačním systému Windows. Program rozpoznal, co uživatel řekl, a já jsem to viděl v textové podobě. S tím jsem následně nějakým způsobem pracoval a vytvořil k tomu celé uživatelské prostředí, aby se s tím dalo pohodlně fungovat.

Jarvis je inspirován stejnojmenným systémem z filmu Iron Man. Foto: Jan Mazáč

Před Jarvisem to byla robotická paže ovládaná rukavicí. Kam na takové nápady chodíš?

Zrovna u té robotické paže si asi hodně lidí vybaví scénu z Teorie velkého třesku (směje se). Tím to nebylo inspirované, to říkám narovinu. Nápad mi vnuknul taťka, protože robotická paže je známý projekt. Když chceš udělat nějakého robota, tak robotická paže je zajímavá. Může něco uchopit, manipulovat s tím, skládat domino a tak dále. To jsme tedy dělali ještě společně s taťkou. Tehdy jsem dostal určitý vhled do elektroniky a do programování. Potom už následovaly projekty, kde jsem si tu elektroniku dělal úplně sám.

K čemu jsi využil robotickou paži?

Využil jsem ji především v různých soutěžích, protože jsem to potom prezentoval na středoškolské odborné činnosti nebo na soutěži Mikrokontroléry letí na Vysokém učení technickém. Bylo zajímavé, že jsem soutěž vyhrál, když tam byli i vysokoškoláci se šílenými ultrazvukovými projekty.

Robotická paže ovládaná rukavicí byla jedním z prvních Borisových projektů. Foto: Boris Karavasilev

Na brněnské Robotiádě v roce 2016 jsi skončil na prvním místě. Vyhrál jsi s paží?

Robotiáda je zaměřená na roboty sledující čáru. To je velice populární disciplína. Na bílou desku se nalepí černá izolepa a úkolem každého robota je sledovat ji pomocí senzorů a dojet co nejrychleji do cíle. Tehdy to byla soutěž s LEGO roboty. Přesněji soutěž týmů, ale já jsem tam šel sám, protože nikdo z mého kroužku robotiky neměl čas. Do poslední chvíle jsem tam běhal s notebookem a něco ladil. Pak jsem robota položil a doufal. Naladil jsem ho totiž tak na hraně, že by buď sjel z čáry, nebo by projel fakt rychle. A nakonec jsem to vyhrál.

Ten robot byl na kolech nebo chodil?

Měl dvě kola s podpůrným třetím kolečkem a vepředu měl senzory, kterými koukal na čáru.

Boris vyhrál Robotiádu i bez týmu. Foto: Robotiáda

Dalšími z tvých projektů jsou mobilní hry Rolebook a Pocket Wizards. Hraješ rád hry?

Hry hraju rád, ale bohužel už na ně nemám čas. Vždycky mě fascinovaly a říkal jsem si, že by bylo super udělat si svoji vlastní. Kamarád mi vnuknul nápad, že bychom mohli společně udělat právě Rolebook. A tak jsme ho udělali. Pocket Wizards jsou kouzelnický duel na jednom zařízení. Chyběly mi totiž hry, které by byly dobré, a hlavně pro dva hráče na jednom telefonu. Vždycky jsem si to spojil s tím, když jsme jako malí hrávali na počítačích na Superhrách nebo někde na internetu hry pro dva. 

Jak dlouho trvá, než takové věci dokončíš?

Rolebook byl otázkou zhruba půl roku práce ve volném čase a o víkendech. Pocket Wizards jsem dal dohromady mezi zimním a letním semestrem v prváku na vysoké škole. To byly tři týdny, kdy jsem od rána do večera pracoval a vyvíjel. Jarvis byl zase otázkou asi půl roku a paži už si nepamatuju. Několikrát se vylepšovala a teď si s ní hraje hlavně taťka.

Byl to právě tvůj táta, kdo tě přivedl k technologiím?

Ano. V osmé nebo deváté třídě mi taťka začal povídat o elektronice, jak fungují elektrony a tak. Nejsem si jistý, jestli mě to povídání tehdy bavilo. Spíš jsem chtěl vidět něco v pohybu. Aby to blikalo, hýbalo se, točilo se. Byla to taková iniciativa z obou stran, protože já jsem to chtěl vidět blikat a taťka mi chtěl vysvětlit, jak to funguje. To byl ten prvotní impulz. Pak už jsem dělal to, co se mi zdálo dobré. 

Kromě technologií jsi také členem klubu Breakfast Toastmasters, který se zaměřuje na zlepšení prezentačních dovedností. Jsi tam čistě kvůli zlepšení projevu nebo tě to baví?

Těch hodnot, co mi klub přináší, je víc. Schází se tam hromada zajímavých lidí, kteří na sobě chtějí pracovat. Už jenom to, že někdo přijde v 6:50 ráno povídat před ostatní lidi, je úspěch. Ale já jsem zatím neřešil, že bych tam musel a nechtělo se mi. Strašně mě to baví a dává mi to velký smysl.

Boris je členem klubu Toast Masters, který se zaměřuje na zlepšení prezentačních dovedností. Foto: Breakfast Toastmasters

Na to, že máš teprve dvacet let, jsi toho už zvládl hodně. Máš čas i na něco jiného kromě školy a podnikání?

Je fajn, že se díky našim Tour a celkově zážitkové platformě dostanu i mezi lidi. Předtím jsem byl proti vysedávání v hospodách. Ale ono to vlastně není úplně špatné. Takže se snažím občas vypnout, jít někam s lidmi, zajít někam s holkou a tak.

Elektronika, řečnictví, podnikání. Je nějaká možnost, že se přesuneš do dalšího úplně jiného odvětví?

Já bych neřekl, že se přesunu k něčemu úplně jinému. Mně se ty věci spíš kumulují. Všechno je to spojené s  tvořením, technologiemi, řešením problémů. Pořád je to ale víceméně to stejné, jenom z jiného úhlu pohledu.

Klíčová slova: Boris Karavasilev, podnikání, elektronika, Jarvis, roboti, mobilní hry

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.