09.05.2018 19:26


Ruský generální konzul poklekl před památníkem Rudoarmějců. Ti před třiasedmdesáti lety osvobodili Brno

Autor: Kateřina Večeřová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Brňané si přišli ve sváteční úterý připomenout třiasedmdesáté výročí osvobození Brna od černé skvrny v dějinách lidstva - druhé světové války. Oslavy osvobození města se v úterý odehrály hned dvě. První z nich se konala dopoledne na místě Kounicových kolejí, v jejichž areálu byla za války zřízena věznice a popraviště. Druhá pieta se konala odpoledne na Moravském náměstí u památníku osvobození Brna Rudoarmějci. 

Brno – „To není možný. Co tu dělá ta ukrajinská vlajka? Ti přece bojovali pod hákovým křížem,“ v hloučku tří starších pánů scénu nepříčetně komentuje pamětník Miroslav Kovál. Přísný pohled se svraštěným čelem kontrastujícím s klidným vlněním jeho jemných vlasů upírá na ústřední bod dnešního dění – Památník osvobození Brna na Moravském náměstí.

Památník, který byl postaven k desetiletému výročí osvobození Brna Rudoarmějci, je z obou stran obklopený vlajkonoši. I přes silný a neutichající vítr všichni z vojáků svírají přidělenou vlajku pevně. Své pohledy upírají do dálky naprosto identickým způsobem jako o několik metrů výš stojící Rudoarmějec hledící hrdě na Brno. Z protější strany je pozoruje několik desítek lidí.

Spolu s úderem druhé hodiny vyráží početná armádní kapela jako jeden muž pochodovým krokem směle k památníku. Pár kroků od něj se formuje hlouček významných osob dnešní piety. „Už se postavte za sebe a půjdeme po řadách,“ říká do pléna lidem v nažehlených šatech muž v uniformě. Jako ve školce, chybí jen reflexní vestičky.

Vítr se zvedá, vlajky se začínají lepit na vlajkonoše, kteří ale stále odolávají a za pomoci zkroucených, rádoby nenápadných pohybů všech končetin se snaží přemoci vítr a odvrátit vlajky na opačnou stranu. Tento boj přerušují slova hejtmana Jihomoravského kraje Bohumila Šimka, který se ve svém projevu snaží projevit úctu a čest všem veteránům a padlým ve Druhé světové válce. „Náš současný život byl vykoupen miliony životů mužů a žen padlých ve válečných vřavách,“ říká shrbený Šimek s lehce zkroušeným výrazem ve tváři. „Otočíme se ale až na místě a po směru hodinových ručiček, nezapomeň na to hlavně,“ důrazně mezitím připomíná u reproduktoru jeden stojící voják druhému, který v bílých rukavičkách svírá mohutný věnec.

Šimka střídá Generální konzul Ruské federace Alexandr Nikolajevič Budaev, který, černými brýlemi lépe připraven na ostré odpolední slunce, lámanou češtinou zdůrazňuje důležitost neustálého připomínání historické pravdy. „Třiasedmdesát let žijeme v Evropě v míru, který pro nás vybojovaly předchozí generace. Jsme povinni si toho nejen vážit, ale také uchovávat. Historie neodpouští těm, kteří mají krátkou paměť, kteří se ji snaží změnit v zájmu dnešních politických potřeb. V posledních letech k takovým pokusům dochází v některých evropských zemích, a to dokonce na státní úrovni.“

Přitakávající Kovál nahlas komentuje dění. „Je třeba události připomínat, ale zároveň je třeba říkat pravdu. Pravdu tady ale nikdo nechce slyšet a já stále přemýšlím proč.“ Kapela spouští hudbu k pochodu. Vychází první řada vzorně nastoupených lidí, kteří v rukou svírají velké pamětní věnce se stuhami v barvě české trikolory. Od ranního setkání v Kounicových kolejích již mají pečivě natrénovaná gesta, vteřinu po vteřině. Nezakopnout, položit věnec, uhladit stuhy, decentně se poklonit a jako jeden muž udělat vlevo hleď. Jako poslední se u pomníku klaní dívka oblečená do dobového kostýmu. Spolu s jemnými punčoškami a košíkem voňavých šeříků narušuje ryze uniformní a naškrobenou atmosféru.

Vítr na chvíli utichne. Zato dirigent rozmáchne divoce rukama a činel rozrazí atmosféru v prostranství. Začíná majestátní ruská hymna. Bez změny mohutného rytmu plynule přechází na hymnu slovenskou a ukrajinskou. Zlom přichází až v momentě, kdy kapela s mezidechem začne hrát Kde domov můj. I se zatvrzelým mrzoutem musí v tuto chvíli změna rytmu zamávat. Vlajkonoši hrdě napřímení v tuto chvíli víc než kdykoliv předtím snášejí poryvy silného větru, který jim spolu s přímým sluncem růžoví tváře.

Hudba početné armádní kapely ztichne. Naráz je slyšet pouze třepotání stuh a vlajek. Na prázdnou plochu vystupuje malá slečna s copánky pečlivě opletenými kolem tmavomodrého baretu. V rukou nesměle svírá nepoměrně velkou harmoniku a se svým prvním nádechem stlačí i svůj nástroj. Za jemných zvuků se do celého Brna ozývá salva tří ostrých výstřelů. Takových, jaké byly před třiasedmdesáti lety šestadvacátého dubna v devět hodin večer vypáleny na počest vítězů a osvobozeného města v Moskvě.

Klíčová slova: osvobození Brna, Moravské náměstí, Rudoarmějci

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.