21.05.2016 20:24


Rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu jako boj proti korupci a klientelismu

Autor: Aleš Ligas | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Zákony, které něco radikálně změní k lepšímu, se na české politické scéně příliš nevidí. O to víc to platí v případě protikorupčních opatření. Silná vyjádření proti korupci se ozývají opakovaně z různých koutů poltického spektra. Snaha doopravdy se s ní vypořádat, však většinou chybí. Změnu k lepšímu může představovat zákon o rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu, k jehož schválení zbývá už jen souhlas Senátu a podpis prezidenta.

Návrh zákona na rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) se snaží rozšířit jeho působnost a umožnit vnější nezávislou kontrolu v hospodaření s veřejnými financemi a majetkem státních firem, krajů a obcí. Právě tyto oblasti jsou nejvíce zasaženy korupcí a klientelismem a v současnosti nad nimi prakticky neexistuje účinná nezávislá kontrola. Senát o tomto zákonu rozhodne už tento čtvrtek.  

Autor textu Aleš Ligas (Autor: Markéta Puldová)

Proč tento zákon potřebujeme?

Podle výroční zprávy BIS (Bezpečnostní a informační služba České republiky) za rok 2012 zasahuje korupce jak kraje, velká města nebo malé obce, tak státní i samosprávné firmy. Ve firmách vlastněných státem podle BIS dochází k systematickému obohacování kvůli „úzkým vazbám“ mezi managementem a zástupci státu v dozorčích radách, které neplní svou kontrolní funkci. Významné nedostatky v současné kontrole obcí a krajů popisuje také analýza Ministerstva vnitra, která zároveň uvádí rozšíření pravomocí NKÚ jako žádoucí.

Zákon přispěje k úsporám veřejných prostředků a omezení korupčních praktik a klientelismu ve veřejné správě. Už samotná hrozba kontroly by měla sloužit jako prevenční prvek. Nezávislost kontroly NKÚ a zveřejňování kontrolních závěrů pak otvírá značný prostor pro odhalení protiprávního jednání i nápravu. NKÚ bude mít možnost provést kontrolu v případech, kde bude důvodné podezření z nezákonného rozhodnutí či přímo korupčního jednání - například v mediálně zmapovaných kauzách.

NKÚ momentálně kontroluje jen zhruba polovinu financí

NKÚ nyní kontroluje prostředky ve výši cca 1,2 bilionu korun, ovšem 80 procent kontrolovaných výdajů státu jsou výdaje, které státem musí být vynaloženy (důchody, dávky, platy zaměstnanců) a u kterých prakticky „není co kontrolovat“. Po přijetí zákona bude možné kontrolovat dvakrát tolik finančních výdajů, tedy zhruba 2,4 bilionu korun.

Přínos kontroly NKÚ je zejména v tom, že se jedná o jediný nezávislý externí auditní orgán. Na rozdíl od takzvaných interních (například ministerských) kontrol může zaručit objektivní a politicky neutrální informace o hospodaření s veřejnými prostředky, jejichž závěry jsou veřejné.

Veřejné výdaje státu - které NKÚ kontroluje a které nikoliv (Autor: Rekonstrukce státu)

Tento způsob kontroly je mezinárodním standardem

Pro inspiraci jak kontrolovat hospodaření státních podniků a samosprávy nemusíme chodit daleko. V Německu, Rakousku, Polsku i na Slovensku zákon říká, že kontrola obcí se vztahuje nejen na zákonnost, ale rovněž na hospodárnost nakládání s veřejnými prostředky. Ve všech těchto zemích může nejvyšší auditní instituce kontrolovat i státní a obecní obchodní společnosti od 50 procent majetkové účasti.

Rozšíření kontrolních pravomocí se opírá o požadavky Limské deklarace, která je významným a všeobecně uznávaným dokumentem Mezinárodní organizace kontrolních úřadů. V souladu s jejím doporučením postupují mimo jiné nejvyšší kontrolní instituce všech sousedních zemí.

Senát se může pokusit zákon „potopit“

Poslední překážkou ke schválení zákona je už jen případný nesouhlas Senátu a nepodepsání prezidentem. Vzhledem k prezidentovu prohlášení, že zákon nebude vetovat, je Senát poslední institucí, která jeho schvalování může ještě zastavit. Především v situaci, kdy se jedná o změnu ústavy, role Senátu významně narůstá. Pozice a pravomoce Nejvyššího kontrolního úřadu jsou zakotveny v páté hlavě ústavy, tudíž pro schválení tohoto ústavního zákona musí hlasovat alespoň 3/5 všech přítomných senátorů. V případě ústavního zákona musí vyslovit souhlas se zákonem obě komory parlamentu, tudíž ho v případě neschválení nemůže Poslanecká sněmovna přehlasovat. O to větší váhu toto hlasování má.

Senát ČR (Autor: Senát ČR)

To, že by zákon Senátem nemusel projít, není až tak nepravděpodobné. Především vzhledem k tomu, že je Senát značně personálně propojený s komunální politikou. Tlak samosprávy, která se bojí dohledu NKÚ a dlouhodobě lobbuje proti jeho přijetí, má na senátory silný vliv. Senátoři navíc hlasují velmi individualisticky a méně se drží stranického klíče. Rozhodně to tedy neznamená, že když poslanci ze Sociální demokracie zákon podpořili, tak že stejně učiní i jejich straničtí kolegové v Senátu.

Rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu rozhodně zcela „neočistí“ Českou republiku od korupce a klientelismu, je ale důležitým krokem k omezení korupčního prostředí ve veřejné sféře. Zároveň také posiluje účinnou kontrolu demokratických institucí, která je pro naši zemi potřebná a v současnosti nedostatečná. O tom, jak hlasování dopadne, se dozvíme ve čtvrtek, kdy nám senátoři ukážou svou pravou tvář.

Klíčová slova: Rozšíření pravomocí, NKÚ, zákon

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.