27.03.2018 19:55


Rozhovor: Ve dvaceti závodit na olympiádě? Pro Viktora Poláška už to není jenom sen

Autor: Zuzana Vrbecká | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Sport

Dvacetiletý skokan na lyžích Viktor Polášek letos zažil svou první olympiádu. Probojovat se mezi devadesát dva českých reprezentantů se mu podařilo díky úspěchům v posledním roce. Získal titul juniorského mistra světa a skočil nový osobní rekord 222 metrů. 

Viktor Polášek s dresem ze ZOH 2018

Brno – O tom, že někdy není důležité vyhrát, ale zúčastnit se, se přesvědčil mladý skokan na lyžích Viktor Polášek. Ve dvaceti se dostal do českého reprezentačního týmu na zimní olympijské hry v Korejském Pchjongčchangu, kde však neobsadil přední příčky. I tak pro něj zůstává účast na olympiádě velkou zkušeností. „Potkal jsem tam třeba Fourcada na jídle, což je úžasné,“ říká dvacetiletý skokan na lyžích.

Skákání na lyžích není zrovna obvyklý sport. Jak jste se k tomu dostal?

Můj kamarád Miloš Kadlec, který bydlel ve stejném paneláku, mi jednou zaklepal na dveře, ať s ním jdu na trénink. Tak jsem se rozhodl to zkusit. Tehdy mi byly teprve čtyři roky.

Co vás na tom tehdy zaujalo?

Já jsem byl docela zvláštní dítě. Nechtěl jsem se moc bavit s ostatními a tam nechodilo tolik dětí. Takže v tomhle to byl pro mě ideální sport. A samozřejmě mě bavilo i samotné skákání na lyžích.

Na co myslíte, když jedete z můstku?

Hlavně abych správně provedl pokyny trenéra. Každý má na skákání svoji taktiku a dělá to, co mu nejvíc vyhovuje. Během nájezdu se snažím být maximálně soustředěný, potom jak my říkáme už jen zatlačit lyže pod sebe a letět. Není tam moc času přemýšlet.

A při skoku?

To záleží na tom, jak člověk skočí daleko. Skokani to poznají hned na začátku letu. Když se skok nepovede, tak z toho vyždímat co nejvíc a když se povede, tak se to snažit udržet.

Tento sport může být i dost nebezpečný. Stal se vám někdy nějaký vážnější úraz?

Zatím nic (klepe na stůl). Akorát jednou jsem jako malý spadnul v Novém Městě na Moravě, kde je můj klub. Nešťastně jsem dopadl na hlavu a rozbil si brýle. Měl jsem z toho naštěstí jen poškrábaný obličej.

Nebojí se o vás rodina?

Ze začátku se mnou mamka odmítala jezdit na závody. Říkala, že se na to nemůže dívat. Měla hrozný strach, že se mi něco stane. Časem to opadlo a teď už jí nevadí se jet na mě podívat.

Musíte si kvůli skákání na lyžích hodně hlídat váhu?

Docela jo. Máme na to tabulky, kde je daná váha vyplývající z poměru výšky a délky lyží. Mám 175 cm na výšku a délku lyží 2,48 metru a tím přesně určenou váhovou kategorii. Nemůžu se dostat pod, maximálně lehce nad. Třeba ani nemůžu vypít litr vody před závodem, abych neměl víc.

Jak si váhu udržujete?

Člověk si nemůže dopřát všechny dobroty, na které má chuť. To znamená žádné sladkosti a nezdravé věci po večerech. Také si hlídám velikost porcí. No a u babičky musím vynechat její knedlíky. Kromě jídla je také důležitý pravidelný pohyb, chodím i běhat. Naštěstí s váhou jsem problémy nikdy moc neměl, takže nemusím držet žádné drastické diety.

Jak vypadají vaše tréninky v průběhu roku?

Před sezónou máme hodně síly, to se trénuje nejvíc. Chodíme několikrát za týden do posilovny a cvičíme s těžšími činkami. Během sezóny toho trénování už tolik není. Cvičíme s menším závažím a snažíme si udržet formu, kterou nabereme v létě.

Máte vůbec někdy od trénování pauzu?

Teď nám zrovna skončila sezóna a mám před sebou tři týdny bez trénování. Potom máme ještě jeden až dva volné týdny v létě.

Co říkáte na skokanské zázemí v Novém Městě na Moravě?

Teď je to špatné. Já už tady neskáču, protože jsou na mě můstky malé. Pro mladou krev v našem týmu je to ale škoda. Vedení klubu by se nad tím mohlo zamyslet a něco s tím udělat.

Probojoval jste se na letošní zimní olympijské hry mezi devadesát dva českých reprezentantů. Jaký to byl pocit?

Skvělý! Jen je škoda, že letos jsem neměl příliš úspěšnou sezónu, takže výsledky na olympiádě nebyly moc dobré. Je to pro mě ale nenahraditelný zážitek a teď už jen budu zlepšovat skoky na další olympiádu.

Pomyslel jste si, že byste tak brzo ve vaší kariéře mohl závodit na olympiádě?

To určitě ne. Začal jsem to vnímat až minulý rok, kdy jsem si dokázal, že můžu skákat na světové úrovni.

Na velkém i středním můstku jsme ve finálovém závodě olympijských her skončil na čtyřicáté čtvrté příčce. Jak tuto souhru vnímáte?

Byla to náhoda, ale zároveň odraz mojí současné výkonnosti, že to nebylo lepší než na to čtyřicáté čtvrté místo v obou disciplínách.

Které z těchto disciplín dáváte přednost?

Dřív jsem dával přednost střednímu můstku, teď mě to ale baví více na těch větších. Na středním je totiž jen pár závodů za rok a na tom velkém si zaskáču víc. Také mohu skákat co nejdál a radovat se z dobrého výsledku.

Jak jste vůbec nasál olympijskou atmosféru v Pchjongčchangu?

Byla tam hrozná zima. Neskutečná. Tolik vrstev oblečení jsem na sobě snad nikdy neměl. Ale bylo to tam skvělé. Během světových pohárů a podobných závodů nikdy nezažijete tolik setkání, jako na olympiádě. Třeba jsem se potkal s Fourcadem na jídle. Člověk se na něj dívá v televizi a pak má možnost ho vidět naživo. To bylo úžasné.

Po olympiádě jste absolvoval hned několik dalších závodů. Jak dopadly?

Byl jsem na třech kontinentálních pohárech – v Norsku, Polsku a Rusku. Ve všech jsem se umístil do patnáctého místa, tak jsem si trochu na konci sezóny spravil chuť. Jsem spokojený, že jsem se vzpamatoval a mám dobrý základ na příští sezónu.

Jak se teď po ukončení sezóny cítíte?

Už to bylo takové čekání na spásu. Nebudu se muset každý víkend stresovat kvůli postupu do kvalifikace. Teď mě čeká dovolená s přítelkyní. Letíme do Thajska na dvanáct dní bez cestovky. Mám z toho trochu nervy, protože to mám rád všechno připravené. Ale aspoň budu mít nový zážitek. 

Cestujete hodně i kvůli skákání na lyžích. Stíháte se vídat s rodinou a přáteli?

V rámci možností ano. Sice každý týden někam cestuji, ale vždy jsem alespoň na pár dní doma. Pokud to nejsou delší závody, to bývám pryč třeba i čtrnáct dní.

Časté cestování vám nevadí?

Snáším to dobře. Když jsem byl mladší, hodně jsem hrál počítačové hry. Často až do noci, takže mi nedostatek spánku a zvláštní režim moc nevadí. Dlouhé cestování nebo i změny časového pásma pro mě nejsou velkým problémem.

Jak to teď máte se studiem?

To je pro mě momentálně dost aktuální téma. Hlásím se do Prahy na vyšší odbornou školu, obor sportovní management. S přijímačkami to u mě bude dost těžké, protože nemám moc času se připravovat. Studovat při mém sportu je celkem složité.  Tahle škola to však dobře chápe. Umožňují individuální plán a jsou tam velmi vstřícní. Myslím, že jsem si našel odpovídající školu k mým současným potřebám.

Chcete se stát profesionálním sportovcem nebo máte jiný plán ohledně profese?

Určitě bych se chtěl skákáním na lyžích živit. Minimálně na dalších pět let. Dá se tím uživit, ale musím mít lepší výsledky. Třeba kdybych skákal jako poslední sezónu, tak by to nemělo cenu.

Máte nějaký vzkaz pro ty, co by skákání na lyžích chtěli vyzkoušet?

Lidi si o nás skokanech myslí, že jsme velcí blázni. Ale to naopak skokan nesmí být nebo my to tak alespoň nebereme. Takže pokud někdo není moc velký blázen, nemá zábrany a miluje adrenalin, ať to určitě zkusí. Takový pocit v žádném jiném sportu nezažije.

Viktor Polášek je dvacetiletým rodákem z Nového Města na Moravě, kde také ve svých čtyřech letech začal se skákáním na lyžích. Úspěšně zakončil studium na místním gymnáziu a chce navázat vyšším odborným vzděláním sportovního managementu v Praze. Jeho posledním významným úspěchem ve skoku na lyžích je titul juniorský mistr světa z roku 2017 a účast na letošních zimních olympijských hrách. 

Klíčová slova: Viktor Polášek, skoky na lyžích, olympiáda, český reprezentant

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.