22.11.2018 08:10


Rozhovor: V Česku vznikl první podcastový krimiseriál. Autorky v něm rozkrývají pozadí české justice

Autor: David Křída | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Unikátní zvukový projekt natočila novinářka Magdalena Sodomková a dokumentaristka Brit Jensen. Společně vytvořily vůbec první krimi podcast (audio seriál) v České republice. Zajímají se v něm o českou justici a pochybení, ke kterým u zmapovaných případů možná došlo.

Reportérka Magdalena Sodomková, spoluautorka podcastu Matematika zločinu. Autor: Lâm Duc Hiên

Praha – Jak se v Česku počítá spravedlnost? Otázka, na kterou hledá odpověď reportérka Magdalena Sodomková a její kolegyně, dánská dokumentaristka Brit Jensen, v prvním českém krimi podcastu Matematika zločinu. Zabývají se v něm možnými pochybeními profesora Jiřího Strause, soudního znalce a odborníka v oboru forenzní biomechaniky. V pěti dílech detailně popisují soudní případy, jejichž verdikty ovlivnil Strausův posudek. Při své práci vyzpovídaly odsouzené muže, kteří kvůli těmto posudkům mohli dostat neprávem výšší tresty, jejich členy rodiny, advokáty, soudce či odborníky, jenž mají vůči Strausově práci výhrady.

Původně se měl seriál vysílat a rovněž vydat jako podcast na Českém rozhlase. Nakonec ho autorky publikovaly samostatně na webových stránkách. „Oficiálně nám v Českém rozhlase Plus řekli, že vysílání zvažují. Vydat ho ale nechtěli a na chodbách jsme se doslechly, že se nebude ani vysílat,“ popisuje v rozhovoru Sodomková.

Tématem jste se začala zabývat v roce 2012, kdy vám z vězení v Indonésii napsal Tomáš Toman, který byl tehdy v Česku odsouzený k dvanácti a půl letému trestu, mimo jiné i pomocí posudku profesora Strause. Vzpomínáte si ještě, co vás tehdy napadlo, když jste si zprávu přečetla?

Reagoval tehdy na můj článek v Reflexu o titulech bratrů Bartových. Oba bratři měli rigorózní práci na podobné téma, za kterou dostali titul JUDr. Práce měly jednu kapitolu stejnou a já jsem je chtěla nechat zkontrolovat nějakým expertem. Tak jsem zjistila, že největším expertem v oboru je profesor Straus, kterému jsem je chtěla dát překontrolovat. Jenže jsem zjistila, že byl oponentem těch prací. A doporučil je k obhajobě, přestože byly částečně totožné, a navíc opsané z jeho skript. Na to konto se mi ozval pan Toman a tvrdil, že pan profesor Straus asi neprovádí zvláštní věci jen se vzděláním, ale i se soudními posudky. Kdybych nevěděla nic o Strausovi, tak bych se na to asi dívala jako novinářka jinak, protože Straus byl velmi uctívaný odborník. Nakonec jsem mu odpověděla, protože jsem tušila, že reputace pana profesora bude mít nějaké slabiny.

Kdy jste se kauze začala více věnovat?

Když mi napsal, tak jsem zrovna přecházela z Reflexu do Lidových novin. Říkala jsem si ale, že se tím musím zabývat. Pan Toman mi začal posílat dokumenty se spisy ke studiu. Dál jsem si s ním psala po Facebooku, až jsem jednoho dne v redakci zjistila, že ho převážejí do Česka. Pak to začalo být těžké, na návštěvy ve vězení se dlouho čeká. V tu dobu jsem o tom napsala dvě nebo tři reportáže. Na samotném audio seriálu jsme začaly pracovat asi před rokem a půl, kdy jsme dostaly grant od Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Pak jsme do toho šly intenzivněji. Strašně nám s kolegyní Brit Jensen při práci pomohlo, že ten případ už skončil, a tak si mohl pan Toman u soudu vyžádat veškeré audio záznamy. Mohly jsme to tak celé začít studovat a zjišťovat, jakou tam hrál kdo roli.

V podcastu vystupujete jako reportérka Českého rozhlasu, ale nakonec podcast šíříte na samostatných stránkách. Proč?

Jednou z podmínek pro získání grantu u Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky je mediální partner, který by výslednou práci odvysílal. Hrozně jsem tehdy lobovala za Český rozhlas. Říkala jsem si, že to je v zájmu věci, že se jedná o dobré médium. S Brit Jensen jsme tam navíc zrovna dokončily úspěšný seriál Yusra plave o život, tak jsem měla dobrou vyjednávací pozici. Když jsem přišla s tím, že máme nový projekt, tak na to koukali pozitivně s tím, že to podpoří a odvysílají. V rozhlase to ale bohužel chodí tak, že když jste externista, což jsem byla, tak se odevzdává dílo a až pak se píše smlouva. Než jsme seriál dokončily, tak se mezitím změnilo vedení stanice Plus, se kterým jsme byly domluvené. Nový šéfredaktor Petr Šabata už několik měsíců zvažuje, zda ho vysílat. Oficiálně nám řekli, že vysílání zvažují. Vydat ho ale nechtěli a na chodbách jsme se doslechly, že se nebude ani vysílat. Nevíme, proč by se to nemělo vysílat. Pochopily jsme ale, že tam nějaký problém je. Ale jaký, nevíme. Napadá mě politika.

V seriálu zmiňujete, že si na vás někteří lidé v rozhlase při natáčení stěžovali, mezi nimi i tehdejší ministr spravedlnosti Pelikán. Nemohlo to mít vliv?

Na druhou stranu pan Pelikán už ve funkci není. Nevím, proč by tedy měl nějaký strach přetrvávat. Z jiného úhlu pohledu, hlavní postava našeho seriálu, pan profesor Straus dlouhodobě spolupracuje s Českým rozhlasem, kde jim komentuje pořad Historie českého zločinu. Vystupuje tam v roli experta. Při natáčení jsme se ho snažily kontaktovat a on nám napsal dopis, kde se s námi odmítl bavit a pohrozil právníkem. S námi nekomunikoval, ale najednou jsme zjistily, že na Radiožurnálu má velký rozhovor.

Unikátní zvukový projekt natočily novinářka Magdalena Sodomková a dokumentaristka Brit Jensen. Autor: Veronika Zacharová

Co bylo na celém projektu nejtěžší?

Během práce se nám děly divné věci. Zaprvé když jsme natáčely, tak s námi spousta lidí nechtěla mluvit. Což je asi normální, když někteří lidé nechtějí, hlavně když jde o citlivá témata. Ale zvuk má tu výhodu, že člověku není vidět tvář a nemusí ani říct jméno. Tam jde o autentické svědectví. I přesto, že jsme zaručovaly anonymitu, tak spousta lidí s námi nechtěla bavit. V březnu jsme pak byly na jedné schůzce, kde jsme chtěly natáčet s nějakými lidmi. Oni nám řekli, že nebudou mluvit na záznam, a že se máme bát. My se jich ptaly, čeho se máme bát? A oni, že to není jen, že by vás někdo zabil. A já, že tady se přeci novináři nezabijí. A oni, že třeba vám někdo vykrade byt. To mi přišlo přitažené za vlasy. Ale do týdne se to stalo.

Vykradli vám byt?

Jednou jsem šla jsem v neděli večer a psala jsem Brit, že mám materiál, který nechci mít doma, a že jí ho chci předat. A v pondělí v poledne se mi někdo vloupal do bytu. Ukradli záložní počítač, rekordér, kamery, foťák, sluchátka a flashky. Škoda dvě stě dvacet tisíc, rozbili mi navíc vchodové křídlové dveře, které jsem musela nechat udělat nové. Přišli policisti s tím, že to budou vyšetřovat. Nakonec to uzavřeli s tím, že nikoho nenašli. Mohla to být úplná náhoda. Ale na druhou stranu nemusela, a i kdyby byla, tak to člověka paralyzuje v práci, protože najednou nemá nástroje na práci.

Nemáte po takových zkušenostech strach?

Pan profesor učil na policejní akademii a Matěj Bárta měl bezpečnostní agenturu, kde zaměstnával policisty. Člověk se tak necítí úplně dobře. Říkám si, jestli jim vadí, že se o to zajímám. Není pro ně nic jednoduššího než použít prostředky, které používají denně. A taky my vlastně ani nevíme, komu všemu můžeme vadit. Samozřejmě jsme se bály, ale na druhou stranu se tím člověk nesmí nechat ochromit. Třeba je to jen moje fantazie.

V podcastu se ale nezabýváte jen Strausem, narážíte vícekrát také na možná pochybení u jiných aktérů. Co to vypovídá o stavu českého soudnictví?

Rozhodně jsme nechtěly, aby náš seriál byl lynč na jednoho člověka. Kdyby se s námi chtěl pan profesor sejít a vše nám vysvětlit, byla bych jen ráda. Při práci jsme ale došly k té konkluzi, že problém je mnohem širší. Není to jen o jedné osobě. Poukazuje to trošku víc na ten systém a na to, jakým způsobem si tam hrají do karet a jakým způsobem někoho chytnou a vůbec, bez jakékoliv presumpce neviny už jenom vyrábějí důkazy na to, aby toho člověka zavřeli. To není jen případ Tomana, těch případů je mnohem víc. Nastiňujeme tam, jak široký ten problém může být. Takové poznání samozřejmě člověka tíží. Když žije v nějaké blažené nevědomosti, že všechno funguje jak má, že soudci jsou spravedliví, že žijeme v demokratickém státě, tak se člověku žije lépe, než když ví, že někde udělá autonehodu nebo se dostane do nějaké situace v blbý čas na blbém místě, tak se to může tímhle stylem zvrtnout.

Dalo by se říct, že vám práce na projektu změnila pohled na českou justici?

Nejde všechno odsoudit, stejně jako nejde říct, že jsou všichni novináři špatní. Stejně tak nejsou špatní všichni lidé v justici. I mezi právníky, policisty a soudci je řada úžasných osobností, které to berou jako poslání. Žijí tím, snaží se pracovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Totéž platí i o soudních znalcích. Jisté limity to ale má. Nejvíc šokující na tom je, jakým způsobem to léta kryjí na ministerstvu spravedlnosti a na městském soudu v Praze. Že tady existují těžké pochybnost o tom, jak tahle skupina lidí pracuje, ale nikoho to tam nahoře nezajímá. A ještě mě vyhodí z rozhovoru s ministrem spravedlnosti. Je to skličující.

Jaké máte nyní s podcastem plány?

S Brit jsme si říkaly, že bychom chtěly, aby to po odvysílání vyvolalo nějakou diskuzi. Jestli to tu opravdu takhle chceme, jestli to tu takové má být. A říkaly jsme si, že nejlepší bude zacílit na mladé lidi, třeba na studenty práv či žurnalistiky a mluvit o tom, jestli to takhle má být. Také jsem si říkala, že by to mohlo být zajímavé pro středoškoláky. Pamatuju si na doby, kdy jsme byli na gymplu nebo na vysoké a šli na nějaký mejdan a vlastně můžeme být rádi, že se to nijak nezvrhlo. Tady máme dva případy, které začínají jako normální páteční večer a pak to skončí vězením a skloňují se slova jako vražda a zločin. Říkala jsem si tak, že by to mohlo být i docela výchovné nebo poučné. Máme i další případy, takže bychom v tom chtěly pokračovat. Zatím ale nemáme kde, v rozhlase o to zájem asi nebude.

Podcastovat ho nechtěli a na chodbách jsme se doslechly, že se nebude ani vysílat. Ale my pořád věříme, že snad bude[1] ,” popisuje Sodomková. “Nevíme, proč by se to nemělo vysílat. Pochopily jsme ale, že tam nějaký problém je. Jaký, nevím. Mě napadá politika,“ dodává v rozhovoru.

 

ještě je možné, že by to mohla vzít nějaká jiná stanice než Plus

Klíčová slova: justice, soud, podcast

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.