16.03.2018 17:44


Rozhovor: V Brně jsou podmínky pro studentský sport ideální, říká zakladatel Univerzitní ligy Michal Daniel

Autor: Jaroslav Galba | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Sport

Když člověka baví nějaký sport, najde si jej ve svém okolí a začne se mu věnovat. Pokud tu možnost nemá, zpravidla přesedlá na jiný koníček. Právník Michal Daniel zvolil odlišnou cestu. V Brně mu chyběla organizovaná soutěž v malém fotbalu, a tak ji s dvěma přáteli založil. Po pěti letech se brněnské Univerzitní lize nadmíru daří. O body v ní bojuje několik set hráčů a každý rok se přidávají desítky dalších.

Brno - Michal Daniel sportoval od mala a láska k pohybu jej neopustila, ani když přišel za studiem do Brna. V prvním ročníku hrál s přáteli neformalní fotbalová klání a uvědomil si, jak moc tomu chybí nějaká nástavba. „Hrálo se tam bez výsledkových tabulek či rozhodčích, a já si s kamarády řekl, že chceme něco profesionálnějšího. Tak jsme se do toho pustili sami,“ přibližuje Daniel, jak vznikl nápad stvořit vlastní ligu.

 

Žádná soutěž, do které byste se mohli připojit, tu v té době neexistovala?

Nějaká organizovaná liga se hrála na Vysokém učení technickém, ale to jsme zjistili, až když jsme založili tu naši. Naštěstí mnoho týmů od nich později přešlo k nám. Mimo to studenti žádnou organizovanější soutěž neměli a to nám přišlo jako velká škoda. Takovýhle sportovní projekt totiž není zrovna zisková činnost, proto si neumím představit, že by se toho ujala nějaká firma. Brněnský svaz malé kopané o tom například také uvažoval, ale jim zase chyběly konexe mezi studenty. Tak jsme oslovili Masarykovu univerzitu i jiné vysoké školy a zkontaktovali svaz, který s námi navázal velmi úzkou spolupráci. Začali jsme s propagací pomocí facebooku a letáčků ve školách a zorganizovali premiérový ročník (2013/14, pozn. redakce). Nakonec se zúčastnilo asi patnáct týmů.

 

Skončil úspěšně?

Po finanční stránce rozhodně ne. Nastavili jsme si totiž značně optimistický rozpočet a skončili v minusu, který jsem musel vyrovnávat z vlastních peněz. Po sezóně jsme řešili, co dál. Zda to zabalit a smířit se se ztrátou nebo pokračovat a zkusit ji stáhnout. Rozhodovali jsme se poměrně emotivně. U mě převážilo, že hráčům se náš formát líbil a chtěli chodit i příští rok. Stvořili jsme totiž celoroční ligu, která bere ohled na studenty. Proto zápasy pořádáme v průběhu semestru a končíme vždy před zkouškovým obdobím, aby fotbal nikomu nezasahoval do učení. Rozhodl jsem tedy, že to riskneme. 

 

Přesto nastupují i hráči, co na univerzitě nestudují.

Zakládali jsme to primárně pro studující, ale nejsme ten typ lidí, co by někomu bránil přijít si zahrát. Zvlášť když těch zájemců mimo vysoké školy je relativně dost. Takže jsme to nastavili tak, aby minimálně sedmdesát procent týmu tvořili studenti či členové akademické obce – aby základ zůstal univerzitní.

 

Soutěž hraje každoročně víc a víc týmů. Máte v Brně ještě vůbec kam růst?

Každou sezónu máme asi o třicet procent týmů víc. Odhadli jsme potenciál na 60 týmů, momentálně jich máme třicet pět či třicet osm, čili prostor pro rozšíření tu je. Rádi bychom expandovali i do dalších měst v Česku a na Slovensku, ale na to nyní nejsou lidi ani čas. Možná se to povede v budoucnu. Momentálně mě těší, jak si vede tento projekt. Je to dáno asi i tím, že Brno je studentské město a pro fotbal jsou zde dobré podmínky.

 

Ze zápasů pořizujete videa i reporty. Je náročné tohle obstarat v neprofesionální soutěži?

Zabralo to dost času hlavně první dva až tři roky, kdy jsme na všechno neměli lidi. Hledali jsme studenty-redaktory na brigádu, co by nám stříhali videa, fotili a zpracovávali výsledky. Chtěli jsme ligu zatraktivnit a doplnit o tyhle prvky. Dnes jsou téměř všechny zápasy natáčené, vyhlašujeme ankety a občas vyjde nějaký rozhovor. Kdybych to měl dělat sám, bylo by to extrémně náročné, takže je dobře, že máme někoho, kdo se na to přímo zaměřuje. 

 

Kolik lidí se na fungování ligy podílí?

Záleží na fázi sezóny. Například rozhodčí nám dodává svaz a ročně se nám jich tu vystřídá víc jak patnáct. V organizačním týmu jsem já jakožto hlavní organizátor plus brigádníci, jejich počty se mohou měnit. Ale řekněme, že do jedné sezóny se celkem zapojí třicet až pětatřicet lidí. Ze zakladatelů jsem zůstal jenom já. Jeden kolega se vytratil téměř hned na začátku, a druhý po pár letech odjel do Bratislavy, kde zorganizoval podobný projekt.

 

Měnili jste mezi sezónami formát soutěže?

Od začátku se držíme jediného systému. Máme čtyři paralelní ligy, do nichž jsou týmy rozlosovány zcela náhodně.  Ty nejlepší týmy z každé divize postupují do závěrečného play off, které se sehraje během jediného dne. Je to tedy poměrně rychlé; hraje se na jeden vítězný zápas. Tady si uvědomuji jednu nevýhodu našeho formátu. Hráče zrovna nepotěší, když se celou sezonu bijí o místenky ve finále a pak vypadnou kvůli několika nepodařeným minutám. Na druhou stranu pro fanoušky to může být zajímavější. 

 

Nezpůsobí pak náhoda, že v jedné divizi máte deset výborných týmů a v druhé samé slabší?

To riziko tu samozřejmě je, ale myslím, že je to nejspravedlnější systém, jaký jsme mohli vybrat. Nikdy jsme nechtěli jít do soutěže s první, druhou, třetí atd. ligou, mezi kterými by se postupovalo. U nás má i úplně nový tým šanci hrát playoff a vyhrát titul. A to se už také stalo. Jen to dokazuje, že kvalita hry je v lize vysoká. Pár týmů od nás přešlo do mužských svazových soutěží a jeden celek hrál dokonce tu nejvyšší. Neříkám, že tam nějak zářil, ale dokázal s tamními borci minimálně držet krok.

 

Liga tedy není vhodná pro ty, co chtějí hrát jen tak pro radost?

I takové týmy máme. Dostávají gólové příděly každý týden, ale když jednou něco uhrají, mají ohromnou radost. Čili jsou tu jak kluci, co si jdou jen tak zahrát a po fotbale posedět na pivo, tak i ti, kteří fotbal berou trochu vážněji a trénují.

 

Zapojujete se do hry i vy?

Samozřejmě. Doplňuju týmy, které to potřebuji, jelikož jim někdo na poslední chvíli odpadl. Myslím, že člověk by se měl účastnit toho, co sám organizuje. Dává vám to jiný pohled a lépe se pak činí důležitá rozhodnutí. Celý ten projekt je totiž o komunikaci. Bavím se s ostatními a řeším jejich připomínky a problémy. Jenom tak se dá liga vést správným směrem.

________________________

Michal Daniel se narodil v roce 1991 ve slovenském městě Detva. Na vysokou školu zamířil do Brna, kde začal studovat Právnickou fakultu Masarykovy univerzity. Studium tu zakončil roku 2016 obdržením magisterského titulu. V současnosti pracuje jako vedoucí právního oddělení v soukromé společnosti. Mimo to je zakladatelem a hlavním organizátorem brněnské Univerzitní ligy malého fotbalu.

Klíčová slova: fotbal, univerzita, Brno

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.