29.09.2017 17:16


ROZHOVOR: Svoboda znamená také chopení se zodpovědnosti za prostředí, ve kterém žijeme, říká polský urbanista

Autor: Tereza Hotová | Kurz: Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Brno - Tento týden se v brněnském kině Scala představilo devatenáct expertů na urbanismus ze sedmi zemí světa, kteří přijali pozvání na dvoudenní konferenci Plán pro Brno. Její první ročník chce zapojit veřejnost do plánování nové podoby města. Druhý den konference, který se věnoval veřejnému prostoru ve městě, vystoupil také Jakub Szczesny, polský architekt žijící ve Varšavě. Brno mu není cizí, před dvěma lety zde zahajoval svoji výstavu ARCHI.KOMIX.

Foto: Tereza Hotová

Polský urbanista a architekt Jakub Szczesny v kině Scala. 

Vybavujete si, jaké byly vaše bezprostřední dojmy, když jste navštívil Brno poprvé?

Tehdy jsem přijel autem z Ostravy a jako první mě upoutala dobrá kvalita dálnice. Cesta ke galerii vedla přímo do kopce, a ta náhlá změna terénu v centru města byla velmi působivá. Ale můj obrázek o Brně byl formovaný už předtím, jednak mým povědomím o místní předválečné architektuře, ale taky filmem Nuda v Brně, který se tady natáčel. Mimochodem, vaše komedie mají v Polsku velmi silné publikum, hlavně Menzelovy a Formanovy filmy z padesátých a šedesátých let.

Měl jste tehdy příležitost vidět také okrajové části města?

Později jsme je navštívili, tam nás zaujala třeba budova výrobce nábytku MY DVA, jejíž fasáda je celá pokrytá černými plastovými sedačkami. Vypadá to ohromně přitažlivě a vznešeně, ale zároveň to respektuje jakousi logiku celého místa. Právě o okrajových částech měst a sídlištích bude moje přednáška na konferenci Plán pro Brno. Ta se hodně věnuje principům polycentrismu, decentralizaci a tomu, jak je tady aplikovat.

Jak si takové polycentrické město představit v praxi?

Reálně to vypadá tak, že se vytváří lokální centra. Lidé nemusí cestovat do centra kvůli práci a zábavě, ale mají vyžití přímo v místě svého bydliště, čímž se okrajové městské části stávají plnohodnotnými místy k žití. Vzniká tak síť vztahů místo centralizovaného modelu. V Polsku je dobrým příkladem varšavské sídliště Ursynów, které je dnes velmi vyhledávanou lokalitou pro mladé rodiny, přestože kvalita tamních bytů je mnohem nižší než současná moderní produkce. Ale to, co sídliště nabízí, je velmi atraktivní koncept, ve kterém se třeba projektanti rozhodli snížit počet aut. Ta skoro nepřichází do kontaktu s chodci a cyklisty, což je velmi bezpečné pro místní děti. Lidé navíc nemají důvod auta používat, protože oblast je se zbytkem města velmi dobře propojena sítí metra a autobusů. Samotná čtvrť je obrovská, byla plánována pro čtyřicet tisíc lidí a nyní se počet obyvatel téměř ztrojnásobil. Na počátku sedmdesátých let bychom tam našli jenom pole a najednou je to město ve městě. Je to dlouhodobý proces, než se vize naplní.

Zmínil jste konferenci Plán pro Brno, proč jste se rozhodl přijmout pozvání?

Protože znám organizátory osobně a zajímá mě samotné Brno. A taky proto, že je důležité přehodnocovat náš pohled na komunistický nebo postkomunistický odkaz v architektuře a urbanismu. Plán pro Brno je jedna z dobrých příležitostí, jak získat nový, svěžejší pohled na místa, která si hodně z nás spojuje s negativními záležitostmi jako je chudoba, nedostatek pohodlí, nebo špatná infrastruktura. Ale většina z nich se může snadno proměnit ve velmi kvalitní věci, pokud je na ně nahlíženo v lepším světle. Obzvlášť dnes, kdy developeři produkují velmi předražené přeplněné obytné zóny, což se děje nejen v Brně nebo Varšavě, ale v celé Evropě.

Mluvíte o přehodnocování pohledu na komunistický odkaz. V čem nám tedy můžou být architektonické postupy minulého režimu zdrojem inspirace?

Je dobré si uvědomit, že spousta tehdejších norem, které byly po pádu komunismu odmítnuty a potlačeny, bylo velmi racionálních a smysluplných. Všechno bylo v docházkové vzdálenosti, například školy a školky, takže rodiče nemuseli vézt své děti do školky dál než kilometr. A to stejné platilo u jiných služeb – zdravotní péče, zábava, nakupování. Americký životní styl Evropu velmi ovlivnil, zejména v používání aut, bez kterých si dnes naše životy nedokážeme představit. Pokud budeme schopni stávající situaci zlepšit a vnést do spících okrajových oblastí život tak, aby sloužily i jako místa pro zábavu, práci, nebo nákupy, potom budeme úspěšní i z hlediska udržitelnosti, která je dnes tak aktuálním tématem.

Co je podle vás klíčové pro to, aby se městské periferie probudily?

Celý proces leží zejména na psychologické bázi, ale prvotně je to o životním stylu a ochotě ho změnit směrem k uvědomělejším rozhodnutím. Jako velmi funkční se ukazuje mechanismus komunity, hlavně v postkomunistických zemích, kde předtím probíhala atomizace. Lidé se tehdy víc zajímali o svoje osobní životy než o veřejnou dimenzi, která byla víceméně v rukách komunistické strany, místo toho, aby ji vytvářeli sami. Ale dnes se obyvatelé víc zajímají o život okolo sebe, organizují se do spolků a učí se tohle občansky uvědomělé chování, které tady dřív nebylo. A myslím, že právě takové drobnosti zapříčiní tu proměnu. Ale aby se to povedlo, potřebujeme také politiky, kteří tomu rozumí.

Cíl konference Plán pro Brno je ukazovat lidem, že by se měli zajímat o prostředí, ve kterém žijí a pomoct ho spoluutvářet. Proč je to tak důležité?

Tohle všechno je součástí občanské aktivity, občanské uvědomělosti, což je mechanismus přímé demokracie. Tedy něčeho, co jsme dříve, před rokem 1989, neměli. Dnes žijeme v mnohem více obohacujícím prostředí a po revoluci jsme vyzvali lidi, aby se do veřejného života zapojili. Ale to znamená dát jim i nástroje, které potřebují k pochopení toho, jak celý systém funguje. Naučit je třeba to, jak zorganizovat administrativní plán pro svoje sousedství nebo kolik stojí vytvořit park. Dnes máme velmi účinný nástroj, který jsme dřív neměli, a to je internet. Nejrůznější informace jsou dnes volně přístupné, což naprosto mění pravidla hry. Konečně nám někdo řekl: „Lidi, chcete dobrý život, tak vezměte svoji svobodu do svých rukou.“ A svoboda znamená různé věci, včetně chopení se zodpovědnosti za vlastní život a také za prostředí, ve kterém žijeme.

Jak by vypadalo město, ve kterém byste rád žil?

Upřímně, města mě v poslední době přitahují méně a méně. Já sám bych nejradši žil někde na venkově, třeba mě napadají Andamanské ostrovy v Indii nebo východní Austrálie. Něco menšího s krásným výhledem, dosažitelné na kole nebo pěšky. Možná je to tím, že jsem čtyřicátník a životem v zalidněném centru Varšavy jsem už docela unavený.

Klíčová slova: rozhovor, architektura, urbanismus, konference

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.