13.04.2018 11:00


Rozhovor: První kočku jsem zachránila v osmnácti, říká majitelka útulku Anežka Dvořáková

Autor: Sabina Vojtěchová | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Nekupuj, adoptuj! Tak zní jednoznačně heslo majitelky útulku Opuštěné kočičí tlapky Anežky Dvořákové, která se každodenně potýká s problémem přemnožení koček v Brněnských ulicích. Kromě péče o útulek, se také snaží veřejnost upozorňovat na důležitost kastrací, které jsou pro řešení otázky přemnožení klíčové. Kočkám pomáhá jednoduše proto, že jí na nich a jejich osudech záleží.

Jak vás napadlo založit vlastní útulek?

Já sama jsem chtěla kočky „jen“ zachraňovat. K založení útulku mě přesvědčila moje známá. Tehdy mi říkala, že potřebujeme mít jméno a tvář, abychom mohli působit oficiálně. Říkala mi, že to bude fungovat lépe, než kdybychom dělali věci po svém. Po nějakém čase ale Lenku tento projekt omrzel a našla si nové výzvy. Útulek tak zůstal mně.

Od kdy se kočičkám věnujete?

První kočku jsem zachránila už v osmnácti. Aktivně se péči o kočky věnuji tedy už přes čtrnáct let. Útulek potom vznikl v roce 2009. Od té doby jsou kočky mou denní rutinou.

Stíháte kromě péče o kočičky taky něco jiného, nebo vám péče o ně zabírá veškerý čas?

Stíhám se akorát vyspat. Chodím i do další práce, s manželem dohromady podnikáme v jiné oblasti. Útulek nedělám kvůli penězům. V době, kdy jsem ještě byla zaměstnaná, jsem stěží zvládala práci a kočičky skloubit. Proto jsem se stala živnostnicí a tím, že se živím péčí o zvířata, se mi navíc obě činnosti krásně doplňují. Je ale pravda, že moc volného času nemám.

Kolik koček v útulku máte?

V Tlapkách se momentálně staráme o více než sto koček, přesný počet vám ale neřeknu. Každou chvíli někdo přichází s další kočkou, anebo je naopak posíláme k adopci.

Staráte se i o vážně nemocné kočičky?

Je to tak, do útulku bereme i nemocné zvířata. Sama sice nemám veterinární vzdělání, ale dlouhodobě spolupracujeme se skvělou veterinářkou z Prštic u Brna, se kterou mám mnoho let výborné zkušenosti. Pokud má tedy nějaká z našich koček zdravotní problémy, obracíme se na ni.

Jakým způsobem se k vám zvířata nejčastěji dostanou?

Nejčastější důvody jsou smrt majitele, jejich alergie na kočky anebo stěhování. Nekastrované kočky, které porodí mladá koťata, jsou potom samostatnou kapitolou.

Odmítáte někdy žádosti o umístění kočky do útulku?

Ano, snažíme se to ale rozdělit do několika fází.  Kdybych to měla říct lidově, tak děláme drahoty. Nejdřív se zajímáme o to, jací jsou potenciální majitelé lidi. Poté je nutíme k tomu se finančně podílet na péči o kočky, kterých se zbavují. Následně prodlužujeme dobu nástupu zvířete do útulku. Tento přístup se vyplatí hlavně proto, že si lidé často kocoura zamilují a nakonec si ho nechají.

Kolik koček měsíčně přijmete a kolik jich lidé adoptují?

Záleží na tom, jaký je zrovna měsíc. Průměrně ale přijmeme asi dvacet koček za měsíc. Adoptuje se jich potom kolem šestnácti. V letních měsících ale určitě převažuje příjem koček.

Proč to tak podle vás je?

Asi proto, že v létě si nikdo pořizovat kočku nechce, všichni odjíždějí na dovolenou. Spíš tedy pokulhává poptávka, než by se významně zvýšil počet koček, které si bereme.

Co všechno musí zájemce udělat, aby si mohl adoptovat kočku z útulku?

Každý zájemce se s vybranou kočkou musí nejdříve důkladně seznámit, aby si mohl být jist, že je pro něj vhodná a že si spolu rozumí. K tomu slouží takzvaný adopční dotazník. V tom se zaměřujeme hlavně na to, jestli si daný člověk doopravdy uvědomuje, co všechno péče o kočičku obnáší. Nejen z finanční stránky, ale taky z pohledu zájemcova každodenního života. Kromě dotazníku se platí také adopční poplatek, který činí devět set korun. Z něj platíme odčervení, očkování a kastraci každé kočky.

Stává se vám, že lidé adoptovaná zvířata vrací zpět do útulku?

Takové situace se bohužel stávají. Snažíme se je ale řešit a předcházet jim. Občas se to ale nedá odhadnout anebo si lidé zkrátka nedají říct a odnesou si kočku, která pro ně není vhodná.

Nabízíte lidem takzvanou „dočasku“, tedy adopci kočky jen na určitou dobu. Mají o ni lidé zájem?

Moc ne. Hodně lidí navíc zapomíná, že si berou domů kočky z ulice, které si v životě prošly různými traumaty. Potřebují tak více trpělivosti a pochopení. Dříve jsem hledala dočasný domov novým kočičkám, v poslední době jsem ale změnila strategii a do „dočasek“ posílám spíš kočky, které už znám a vím, co od nich čekat. Nové kočky raději prvně poznávám sama. Dá se tak předejít dalším adaptačním nesnázím

Spolupracujete také s kočičí kavárnou Pelíšek, která umožňuje adopci koček žijících v kavárně. Zvířata jsou původně právě z Opuštěných kočičích tlapek. Jak tato spolupráce vznikla?

Úplnou náhodou. Kačka s Michalem, kteří kavárnu vlastní, kdysi nabízeli několika útulkům rozdělaný pytel granulí pro koťata. Ozvala jsem se tenkrát jen já. Později, když přišli s nápadem založit kočičí kavárnu, si na mě po této zkušenosti vzpomněli a nabídli mi spolupráci.

V čem spočívají výhody vaší spolupráce?

Díky Pelíšku se počet adopcí mnohonásobně zvedl. Neméně důležitá je také osvěta ohledně kastrace, která se Pelíšku daří mezi zákazníky šířit.

V Brně existuje městský útulek, spravovaný městskými policisty. Ti jsou také oprávněni k odchytu zatoulaných koček. Máte s nimi nějakou zkušenost?

Ano, několika odchytů jsem se zúčastnila, jelikož mi na odchytávaných kočkách záleželo. Kladné zkušenosti nemám, vadilo mi například to, že kočky po odchytu zůstávají až 24 hodin v kleci bez jakékoliv péče, často i na slunci. Pokud odchycenou kočku není možné kastrovat, protože je příliš mladá, pustí se zpět na ulici. V praxi to znamená, že nejpozději do měsíce otěhotní. Takové jednání mi nedává smysl.

Doporučila byste adopci z městského útulku?

Určitě ano, všechny kočky jsou očkované a očipované, znám taky jejich veterináře, se kterými mám jen pozitivní zkušenost a vím, že ty kočky mají opravdu rádi. Výhodou je nízký adopčním poplatek, který činí asi dvě stě korun, zdravotní péči koček totiž hradí město. Adoptovat kočku tak můžou i lidé, kteří by si nemohli dovolit využít našich služeb.

Můžete zhodnotit situaci opuštěných koček v dnešní době? Dá se porovnat s dobou před deseti lety?

Na to, kolik koček kastruju, mi připadá, že jich je pořád víc a víc. Možná to je ale tím, že se jen dostávám pořád hlouběji k jádru problému. V každém případě to je běh na dlouhou trať. Pravdou je, že situace by mohla být mnohem horší. Já ale chci věřit, že s přibývajícími kastračními programy se situace bude jen zlepšovat a zatoulaných koček v ulicích bude čím dál méně.

Anežka Dvořáková je dvaatřicetiletá majitelka kočičího útulku Opuštěné kočičí tlapky v Brně. Je milovnicí zvířat, a tak poskytuje útočiště více než čtyřiceti kočkám. Všechny chová u sebe doma a mimo to pečuje o další čtyřnohé mazlíčky v útulku.  Více než dva roky spolupracuje s adopční kavárnou Pelíšek, díky níž našly domov další desítky opuštěných koček.

Klíčová slova: útulek. kočky, kastrace, adopce

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Nový komentář