18.05.2018 15:19


Rozhovor: Pro ty, kteří nemají na cestování čas, jsou tu microadventures

Autor: Veronika Charvátová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Cestovatel, komik a zakladatel akcí micoadventures v Česku Jakub Venglář našel zálibu v cestování na vysoké škole. Už pár let pracuje, ale ani to mu nebrání v cestování pokračovat. Na podzim se vrátil ze své poslední výpravy, kdy půl roku cestoval po jihovýchodní Asii. Nyní v Česku rozjíždí akce přezdívané microadventures pro lidi z Brna a okolí, kteří chtějí zažít něco nového, ale nemají čas vycestovat do zahraničí.

Jakub Venaglář na cestě na sopku Kazbek v Gruzii. Foto: facebookový profil Jakuba Vengláře

Brno Jakub Venglář je bývalým studentem žurnalistiky a právě při studiu začal s kamarády cestovat. Nyní pracuje, ale i přesto cestování věnuje spoustu času a ze svých cest dělá po Česku stand-up vystoupení. "Mým prvním impulzem k cestování bylo to, že jsem se nikam s rodiči pořádně nedostal. Nejdál jsme byli na Prostřední Bečvě. A potom jsem měl příležitost vyrazit v prváku s kamarády z žurnalistiky do Rumunska," řekl Venglář.

Jak jste se dostal k lowcostovému cestování?

Dneska už snad všichni prohlašují, že cestují lowcostově. Začal jsem cestovat s kamarády v prvním ročníku na vysoké škole. Zalíbilo se mi to, tak jsme pak každé léto někam vyjeli. Nízkonákladové cestování vyplývalo z toho, že jsme byli studenti a ty peníze jsme jednoduše neměli. Ale potom i když člověk ty peníze má, tak si musí najít poměr mezi šetřením a získáváním zajímavých zážitků, které zase bez peněz někdy nezíská.

Která z destinací, jež jste navštívil, vás nejvíce zaujala?

Líbilo se mi skoro všude, kde jsem byl. Na cestě po Asii se mi líbil Myanmar a Tádžikistán, tyto země mě nejvíce oslovily. Překvapivě příjemné bylo Thajsko, zjistil jsem, že je tam levný a pohodlný život. Turisticky je příjemný třeba právě Myanmar, protože tam není moc turistů. Destinace jsou od sebe vážně daleko a turisti se tam bojí jít, protože musí strávit někdy i čtyřiadvacet hodin někde na podlaze autobusu.

Cestujete raději sám nebo ve skupině?

Celý život jsem jezdil se skupinou kamarádů od tří do deseti lidí. Ale v těch deseti bych to už znova absolvovat nechtěl, byl to v podstatě školní výlet. Teď jsem prakticky z donucení absolvoval půlroční cestu, tedy její čtyř a půl měsíční část, sám. A zjistil jsem, že se mi vážně líbí, když jedu sám. Nemusím nic řešit a s nikým se domlouvat. Takže plánuju se někam zase vydat sám, ale další cestu v létě plánuji s kamarády.

Děláte si dopředu přípravy na místa, kam se chystáte?

Záleží, na některá místa ano. Když jsou dostupné informace, tak si je zjistím dopředu. Snažím se improvizovat, ale s tím, že o té zemi alespoň něco vím. Někdy se nám stalo, že jsme si našli hezký obrázek místa, a i když jsme o té oblasti nemohli dopředu nic zjistit, tak nás to spíš navnadilo a chtěli jsme se tam vypravit.

Jakou dopravu na cestách volíte?

Jezdím vším, čím se dá. Jel jsem na lodi, na oslovi, stopl jsem si policisty. Stop ale používám spíše pro zpestření. Jezdím často autobusy a vlaky, ve střední Asii jsme jezdili jeepy, tam nic jiného po místních cestách ani neprojede.

Jak řešíte při cestování ubytování?

Do loňska jsem spal v hostelu asi dvakrát. Vždycky jsme s kamarády spali někde venku. I v hlavním městě v Gruzii jsme vylezli na kopec a postavili si stan. Ale teď jsem byl sám v jihovýchodní Asii, kde se reálně nedá kempovat. Ze stanu je hned sauna a když jsem vylezl ven, pokusily se mě zabít nájezdy komárů. Zkusil jsem to jednou, a zjistil jsem, že takhle to nejde. Navíc hostely jsou tam levné, takže se nevyplatí kazit si výlet. Celkově v Asii to pro mě bylo jiné, protože jsem byl zvyklý cestovat po horách, a tam jsem poprvé cestoval více po civilizaci. Spal jsem sem tam po hostelech nebo u couchsurferů, dvakrát jsem byl na dobrovolnictví, přes Workaway, které šíří podobnou myšlenku jako couchsurfing a propojuje lidi navzájem.

Kam se příště chystáte?

To je nebezpečná otázka, protože když to řeknu, tak pak stejně skončím někde jinde. V létě budu dva měsíce na cestách. Kam pojedu se bude odvíjet od financí. Chtěl bych se vypravit do Íránu, když mi to peníze dovolí. Nevybírám si destinace podle letenek, ale podle toho, kam chci zrovna jet.

Děláte také cestovatelské stand-upy. O jakých cestách teď vyprávíte?

Dělám cestovatelské stand-upy v cestovatelském klubu v Brně a pak po různých městech v Česku. Různě jsme si je rozdělili, já mám Indii, Myanmar, Čínu, Tadžikistán, a pak taky dvě cesty z výpravy na Kavkaz z roku 2014 a další z výpravy do Kyrgyzstánu z roku 2016. Začalo to tak, že jsem udělal vyprávění o Kavkaze pro pár kamarádů a těm se to líbilo. Pak jsem zjistil, že se tím dá docela dobře živit. Tedy minimálně na vystoupení chodí lidé a zajímají se o to, takže to zatím vypadá jako udržitelný model.

Jak to máte s prací?

Celý život jsem byl živnostník a živil se točením filmů. Akorát dva roky jsem působil ve firmách, naposledy třeba v herním studiu. Ale jinak se stále věnuji filmařským zakázkám a teď se snažím, abych se mohl živit cestovatelskými přednáškami.

Účastníci spící na zimní akci microadventures v okolí Brna. Foto: webová stránka Zahorami.cz

MICROADVENTURES: DOBRODRUŽSTVÍ V BĚŽNÉM ŽIVOTĚ

Děláte s kamarádem také malé výlety s názvem microadventures, mohl byste je čtenářům přiblížit?

Koncept je postavený na tom, že spousta lidí je zaměstnaná nebo časově vytížená a nemají čas letět někam třeba na tři týdny. Ale pokud chtějí alespoň dočasně zažít nějaké to malé dobrodružství, tak se dá udělat to, že místo výletu večer do hospody, se sbalí, vezmou si malý baťůžek a půjdou na nějaké hezké místo v okolí města  někam do jeskyně, na vyhlídku a podobně. Nevymyslel jsem to přímo já, ale jeden pán v Anglii, který hodně cestoval po světě. Pak se rozhodl, že zůstane v Anglii a bude dělat pro lidi právě microadventures. Mně o tom řekl kamarád. Líbila se nám ta myšlenka, a tak jsme si řekli, že by ji stálo za to oživit i v Česku. A začali jsme je sami organizovat.

Kde jste microadventures už uspořádali?

Zatím v okolí Brna, například v jeskyni Pekárna, na Hádech, v oboře Holedná nebo u rozhledny na Kamenném vrchu, která je uprostřed lesa a není z ní skoro nic vidět, je to takové zábavné místo. To jsou veřejné akce, občas se sebereme a jdeme soukromě. Od nás microadventures převzali kluci z Piknikova klubu v Praze, chystají třeba přespávání v Divoké Šárce.

Jaké jsou vaše plány s microadventures do budoucna?

Zatím to vypadá, že se docela ujaly. Chodí na ně kolem deseti, dvaceti lidí, záleží to hlavně na počasí. Chtěli bychom je pravidelně pořádat každý měsíc. Ideálním cílem by bylo, kdyby si to lidé organizovali sami, aby si někdo řekl, je hezky, tak pojďte, zajdeme někam. Založili jsme na Facebooku skupinu Microadventures Brno. Nápad je to jednoduchý, důležité pro nás je tyto akce pojmenovat a rozšířit mezi lidi.

Klíčová slova: microadventures, cestování, Jakub Veglář, rozhovor, zahorami.cz

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.