20.05.2018 23:00


Rozhovor: Představení Klub rváčů je složitější zahrát i pochopit, říkají herci ProFidivadla

Autor: Rudolf Požár | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Univerzita

Minulý týden se konala premiéra divadelní hry Klub rváčů v nastudování brněnského Profidivadla. Hlavní roli schizofrenického Tylera Durdena v představení divadla Fakulty informatiky Masarykovy univerzity hraje devět herců naráz. Mezi nimi jsou i Lucie Adamcová, Jan Sádovský a Jiří Vogt, kteří v rozhovoru nastínili, v čem je tato postava nejvíce komplikovaná.

Herci ProFidivadla (zprava) Lucie Adamcová, Jan Sádovský a Jiří Vogt v roli Tylera Durdena. Autor: Rudolf Požár

Brno – Minulou středu uvedli herci studentského ProFidivadla inscenaci divadelní hry Klub rváčů na námět stejnojmenné knihy Chucka Palahniuka. Výkony herců ocenili diváci bouřlivým potleskem ve stoje. Příběh o úniku z rutinního života v konzumní společnosti bude divadelní soubor fakulty informatiky hrát ještě příští týden ve středu v kině Scala.

 

Jaký jste měli pocit z hraní při premiéře?

Jiří Vogt: Nejdřív jsem měl trému, ale potom to bylo dobré.

Lucie Adamcová: My už jsme se strašně těšili, až vylezeme na to naše jeviště, opadne tréma a nabijí nás diváci.

Jan Sádovský: Já měl den blbec, pokazilo se, co se dalo, takže jsem rád, že to mám za sebou.

Co se pokazilo?

JS: Mě spadly brýle, které jsem potom někam zakopl, při rvačce se mi vyzula bota a taky jsem se trochu přeřekl.

LA: Občas se někomu přeházely repliky a popadaly nám rekvizity, které nikdy předtím nespadly.

JV: Co mělo popadat, ale zase jistojistě popadalo.

Můžete vaši divadelní hru porovnat s filmem Klub rváčů?

LA: Hlavní postava se nám rozštěpila do devíti herců.

JS: Ve filmu je ta role rozdělená jenom do dvou osobností. V naší hře to scénárista Tomáš Hůsek rozepsal do devíti alter eg. Pro nás to bylo složitější zahrát a pro diváka to bylo samozřejmě složitější pochopit. Málokomu došlo, že hrajeme stejnou osobu.

Jak dlouho se představení připravovalo?

LA: Scénář se psal během podzimu, v únoru byl konkurz a od března zkoušíme. Zkoušky máme jednou týdně. Na konci nácvik eskaloval do závěrečných víkendových zkoušek a generálek.

JS: Po konkurzu přišli i úplní nováčci, kteří předtím v ničem nehráli. Režiséři pracovali s úplně nepopsanými listy. Úvod je hodně o seznamování, každý je zpočátku osamocená molekula. Postupem času se všechno zahřívá, srážíme se mezi sebou, a nakonec se spojíme v jednoho živočicha.

JV: Vznikne vlastně jeden Tyler.

 

Pokud je člověk blázen, tak se s Tylerem ztotožní

Všichni hrajete hlavní roli Tylera Durdena, v čem to je složité?

LA: Je pravda, že jsme hráli jednu postavu, ale já jsem to tolik nevnímala. Často jsme mluvili o Tylerovi ve třetí osobě, nebo jsme s ním vedli dialog, takže jsme se od něj trochu distancovali. Naše štěpení bylo v tom, že jsme netušili, že jsme Tyler. Ty ses Jirko cítil jako Tyler?

JV: Chvilku jo, třeba když jsem řval na Marlu nebo na šéfa v práci, tak do mě vstoupil svatý Tyler.

JS: Alter ega ostatních mají jiný charakter než ta část osobnosti, kterou jsem hrál já. Jsou tam ale momenty, kdy do nich Tyler vstoupí a změní jejich chování. Když je na scéně skutečný Tyler, tak je popíchne k nějaké reakci. Například, když vhazujeme rváče od bytu, Tyler přiměje jedno ze svých alter eg, aby je vyhazoval stejně, jak mu to předtím ukázal.

Neskákali jste si do řeči, když jste hráli jednu postavu?

JS: Je to dané tak, že alter ega mezi sebou žádný dialog nemají. Oni spolu sice hrají na jedné scéně, ale všichni mají monolog.

JV: Scénář byl naštěstí tak dokonale napsaný, že jsme si do řeči neskákali. Museli jsme hrát stejně jako ostatní alter ega. Dělali jsme to, co se nám odehrávalo v hlavě a vyjadřovali jsme to rukama, nohama, tělem a tak dále.

Nesvádí to k tomu, hrát to jako dialog?

LA: Jasně, svádí. Důležitá věc je to, že jsme amatéři. Kdybychom to pilovali déle, tak se třeba dostaneme k tomu, že se lépe vcítíme do role a začneme na sebe reagovat méně.

JV: Počkej, co tedy znamená to ProFi? Já myslel, že jsme profíci.

JS: To je jako fakulta informatiky, profesionálové jsme ale taky. (směje se, pozn. redaktora)

Dá se s rolí Tylera vůbec nějak ztotožnit?

JV: Pokud je člověk blázen, tak určitě, jinak se to ale nedá.

LA: My jsme předtím měli jiný koncept, kdy jme představovali různé choroby, takže jsme se ze začátku snažili ztotožnit s nemocí. Potom nám bylo naznačeno, že je to úplně mimo a ať to neděláme. Nakonec jsme se dostali na rovinu toho, že jsme vyšinutý blázen.

JS: Pro mě to bylo jednodušší v tom, že můj Tyler měl charakter daný už od začátku ve scénáři. Hraji frajírka, který bojuje proti konzumní společnosti. Já v osobním životě takový frajírek nejsem, takže to pro mě bylo ze začátku hodně těžké. Během těch dvou měsíců si Lucka s Jirkou a ostatní alter ega museli přijít na vlastní postoj k té roli. Na začátku jsme si mysleli, že to budou nemoci. Ve finále je to tak, že předstírají, že tou nemocí trpí, aby mohl chodit na podpůrné skupiny, což té postavě dělá dobře. Jirka představuje degenerativní onemocnění kostí a Lucka tuberkulózu.

 

Všechny hodinky ukazují čas úplně stejně

Dalším rozměrem hry je kritika konzumní společnosti. Jak se k tomuto tématu stavíte?

JV: Já jsem proti konzumní společnosti. Je to zlo, které vstupuje do každodenní rutiny, kterou nechci. Je to vlastně volba každého člověka, jestli je součástí konzumní společnosti, nebo ne.

LA: Můj pohled je složitější. Konzum se dnes bere jako vyloženě negativní věc. Dáváme tomu přívlastek, pod který se schová všechno možné. Mě se samozřejmě nelíbí konzum jakožto plýtvání přebytkem, který společnost vytvořila. V tom stojím dost proti. Moje ekologické srdéčko plesá, když třídím odpad, nebo kupuji recyklované věci. Na druhou stranu, není mi špatně v tom, v čem žiji. Jsem spokojený tvor a necítím se, že bych proti tomu musela veřejně vystupovat.

JS: Já tyhle konzumní věci moc neřeším. Když potřebuji třeba nové boty, tak jdu do obchodu a koupím první, které mi sedí. Je mi jedno, jestli jsou značkové nebo neznačkové, a čím jsou levnější, tím je to lepší. Všichni máme například hodinky od různých značek, domácí výroba to prostě není a všechny ukazují čas úplně stejně.

Je to podle vás tak velký problém, jak si myslel Tyler?

JS: Myslím si, že ta postava nemá za cíl bojovat proti konzumu, ale pomoci svému druhému já dostat se z každodenního koloběhu života. Jeho cílem není zničit společnost, ale rutinu té postavy, která se z ní chce dostat. Boj proti konzumu je pouze jedna z variant.

JV: Není to alternativa jenom pro Tylera, inspiruje tím i všechny ostatní rváče.

Ale Tylerův boj proti konzumu ale nakonec skončil bombovým atentátem na mrakodrap Parker Morris.

LA: K tomu nejde nic říct, byl to produkt šílence, to se musí brát v potaz. Tu jednu roli hraje devět lidí, to prostě taky není úplně normální.

JS: Ostatním osobnostem té postavy dojde pozdě, že to Tyler dohnal příliš daleko.

JV: Já si myslím, že by ten útok stejně žádný efekt na konzumní společnost neměl.

Jak podle vás vzdorovat konzumní společnosti?

JV: Já třeba nemám pevnou pracovní dobu a můžu si lítat kde chci, když si nenapíšu směnu. Chodím nakupovat do sekáčů, občas si nechávám ušít nějaké hadry od kamarádů a snažím se vyhýbat velkoobchodům. Občas to nejde, protože těch obchodních řetězců je čím dál víc a jsou větší a větší.

JS: Nezajdeme potom na jídlo do mekáče?

JV: Do mekáče pak určitě zajdeme.

LA: A vyfotíme se na svoje iPhony dáme to na Instagram. (smějí se, pozn. redaktora)

Klíčová slova: ProFidivalo, Klub rváčů, Brno, kultura, divadlo

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.