07.05.2018 10:54


Rozhovor: Nikdy nezapomenu na cestu do paralympijské vesnice, kde jsem viděl bídu i lesk Ria, říká Samuel Andrejčík

Autor: Veronika Charvátová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Samuela Andrejčíka tělesné postižení trvale připoutalo na vozík. Přesto se rozhodl, že se bude věnovat sportu. Od stolního tenisu se dostal ke sportu pro tělesně znevýhodněné s názvem boccia. Teto sport je podobný pétanque a je určený lidem s těžkým tělesným postižením. Andrejčík je úspěšným hráčem boccii a na paralympiádě v Riu de Janeiru před dvěma lety vyhrál zlatou medaili.   

Samuel Andrejčík (první zleva) po předání zlaté medaile na paralympiádě v Riu de Janeiru. Foto: facebookový profil Samuela Andrejčíka

Brno – Samuel Andrejčík je 21letý slovenský student s tělesným postižením, kvůli kterému je na invalidním vozíku. Přesto je aktivním sportovcem a reprezentuje Slovensko ve sportu pro handicapované zvaném boccia. Andrejčík zahájil sportovní krariéru v roce 2012 a od té doby vyhrál řadu medailí a ocenění. „Nejcennější je pro mě první a druhé místo na letních paralympijských hrách v Riu de Janeiru a také několik prvenství na světových pohárech," říká. 

Mohl byste pro laiky vysvětlit základní pravidla hry?

Boccia je sport určený pro tělesně znevýhodněné sportovce. Jde o sport podobný hře pétanque, avšak boccia se hraje uvnitř na rovném a hladkém povrchu o rozměrech dvanáct a půl na šest metrů s míči s koženým povrchem, které jsou plněné keramickým pískem. Hraje se s jedním bílým, šesti červenými a šesti modrými míčky. Cílem hry je naházet v určeném pořadí svoje míčky co nejblíže k cílovému míčku zvanému jack. Od roku 1984 je boccia zařazená mezi paralympijské disciplíny a v současnosti se hraje ve více než 50 zemích po celém světě.

Jak dlouho se boccii věnujete?

K boccii mě paradoxně přivedl stolní tenis. V roce 2010 jsem byl v lázních a tam jsem se potkal s Alenkou Kánovou, slovenskou úspěšnou paralympioničkou ve stolním tenise. I když stolní tenis nebyl pro mě vhodný, Alenka mi vyprávěla o kempu na Remat, kde jsem vyzkoušel různé druhy sportů, a právě boccia mně učarovala. Boccii se tedy věnuji už osm let.

Jste velmi úspěšný hráč, co považujete za svůj největší triumf?

Cenné jsou pro mě pralympijské medaile, ale také dva tituly mistra Evropy či čtyři tituly juniorského mistra Evropy. Právě ty totiž začaly mou reprezentační kariéru před šesti lety, proto navždy zůstanou v mém srdci.

Dosahovat takovýchto dobrých výsledků si jistě žádá značnou přípravu, kolik času tréninkům věnujete?

Na začátku jsem o bocci ani já příliš nevěděl, a tak jsem spolu rodiči hledal videa na internetu a sledoval různé taktiky hráčů, se kterými se nyní potkávám na mezinárodních kurtech. Mám za sebou stovky tréninkových hodin a tisíce odházených míčků. Do toho je třeba započítat kondiční a rekondiční soustředění, ale i přípravy se sportovním psychologem. Jsem rád, že od mého prvního mezinárodního turnaje v Brně si plním sny a reprezentuji Slovensko.

Byl jste účastníkem paralympijských her v Riu, jaký je váš nejsilnější zážitek z těchto her?

Pochopitelně jich je několik, ale všechny jsou velmi emotivní a pojí se s obrovskou euforií z úspěchu na mé úplně první paralympiádě. Brazílie je kouzelná a překvapovala mě ve všech směrech. Nikdy nezapomenu na cestu do paralympijské vesnice, kde jsme viděli jak bídu, tak i lesk Ria. Rád vzpomínám na zajímavé rozhovory s domácími obyvateli, zahajovací i závěrečný ceremoniál, epický komplex Barra, kde se odehrával turnaj v bocci, úžasné diváky, kteří skandovali, a stadion tak burácel při každém správném míčku. Bylo úplně jedno, který stát či hráč jej hodil.

Studujete na Technické univerzitě v Košicích fakultu elektroniky a informatiky, jak se tak náročný obor dá skloubit se sportem na profesionální úrovni?

Na začátek bych poznamenal, že nehraji na profesionální úrovni. Nejsem profesionál, ale spíše elitní sportovec. Rozdíl je jen v tom, že profesionální sportovci jsou placení, a to já nejsem. Jsem ve druhém ročníku na Technické univerzitě v Košicích, kde studuji odbor počítačové sítě. Věřím tomu, že když člověk dělá to, co ho baví, tak dokáže svoje aktivity skloubit. Podobně je to i u mě. Studuji něco, co mě zajímá a všechen volný čas se snažím věnovat přípravě na turnaje. Podporuje mě i škola, mám například individuální plán, takže to se sportem skloubit jde.

Loni jste se zúčastnil her handicapované mládeže Emil Open v Brně. Chystáte se navštívit i letošní ročník?
Tento rok bych rád upřednostnil ambasadorství a morální podporu her. Samozřejmě, míčky budu mít s sebou, takže si rád pár nesoutěžních zápasů zahraji. Svůj čas ale letos radši věnuji podpoře mladých talentů.

Jaké jsou vaše plány ve sport do budoucna?
Co se sportu týká, tak pokračuju v nominaci na letní paralympijské hry, které budou v Tokiu  v roce 2020. Když budu podávat výsledky hodné reprezentace, nemám v plánu sportovní kariéru ukončit. Ve škole mám před sebou zkouškové období, takže bych rád úspěšně ukončil studium druhého ročníku a snad mě čekají ještě minimálně tři roky dalšího studia. 

Klíčová slova: boccia, handicapované hry mládeže, Samuel Andrejčík, paralympiáda

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.