25.03.2018 14:12


Rozhovor: Mám rád, když dostanu písničku úplně nahou, říká producent Aleš Zenkl

Autor: Rudolf Požár | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Písně Michala Hrůzy nebo Mekyho Žbirky zná skoro každý. Málokdo ale ví, že některé z nich mají mnoho společného. Stojí za nimi totiž producent Aleš Zenkl. Jeho práce je slyšet v rádiích, na youtube se její sledovanost počítá v milionech.

Producent Aleš Zenkl ve svém nahrávacím studiu Elements DS. zdroj:Rudolf Požár

Praha – Svoji hudební kariéru začal Aleš Zenkl ve skupině Tichá dohoda, kde hrál na baskytaru. Brzy ale zjistil, že chce poznat hudbu více zeširoka a začal se věnovat produkování. Od té doby spolupracoval s Meky Žbirkou, Michalem Hrůzou nebo kapelou Lety Mimo. Živé vystupování ale na hřebík rozhodně nepověsil. Zaskakoval na basu ve Vypsané Fixe a vlastní tvorbě se věnuje v kapele Trojky nebo Space Junkie.

Co to znamená být producentem?

Producent musí pochopit, co po něm zpěvák nebo hudební skupina chce. Vlastně je takovým psychologem. Ve studiu má velkou moc nad tím, jak fungují lidé, se kterými nahrává. Podle toho, jakou udělá atmosféru, se ostatní cítí a jak víme, když se pracuje ve stresu, tak se interpret začne bát nebo stydět a nepadají z něj dobré věci.

Co ta práce tedy obnáší?

Různí producenti mají různé směry. Já mám nejradši, když dostanu písničky od interpreta úplně nahé. To znamená třeba jenom nahrané piano a zpěv a já si k tomu dělám aranž. Vymýšlím si, co budou nástroje hrát a snažím se to udělat tak, abych se trefil do vkusu konkrétního člověka.

Napadla mě paralela, že to je jakoby vám někdo dal náčrtek a vy potom namaloval barvami celý obraz. Lze o tom takto uvažovat?

Jo, to je hodně podobné. Potom je docela napínavé, jak se to dotyčnému bude líbit. Je těžké se strefit a stávalo se mi, že se mi to vůbec nepovedlo a musel jsem celou skladbu předělávat. Hudba není sport, nedá se měřit, je to opravdu hodně individuální.

Co je dobré pro tohle zaměstnání umět a znát?

Samozřejmě od každého něco. Producent nemusí být super instrumentalista, ale je dobré, aby na nějaké nástroje hrál. Potom musí něco vědět o aranžování skladeb. Když se kapele nedaří nějaká část, tak jim má být schopný ukázat cestu. Důležitou vlastností je vkus a cit pro hudbu. Myslím si, že producent by měl být komplexně vzdělaný ve věcech, které se dělají ve studiu, aby uměl nastavit mikrofony a zapojit různé věci. Potřebuje vědět, jak ve finále konkrétní kytara zní. Další věc je, že by se měl vyznat v hudebních programech a vědět co jsou to například pluginy. Když se ozve nějaký zvuk, tak by z něj měl dokázat vyřezat ošklivé frekvence. Pokud dokáže hudbu i míchat, je to super bonus.

Sto stop v písničce umíchat nejde

Jak jste se k této práci dostal?

Já jsem hrál na baskytaru a na kytaru v kapele. Postupem času jsem zjistil, že hudebník v úspěšnější skupině odehraje několik desítek koncertů za rok. Koncerty mají hodinu a půl dlouhý repertoár, který se moc nemění, protože lidé chtějí většinou stále to samé. Ale mě to neuspokojovalo, chtěl jsem hudbu pochopit více zeširoka. Taky jsme v té době nahrávali v různých studií, kde nějakým způsobem produkovali moje písničky a já jsem s tím nebyl spokojený.

Potom jste tedy šel na konzervatoř?

Na konzervatoři jsem byl v podstatě paralelně s tím co jsem začal dělat tuhle práci. Bylo to vlastně tak, že jsem hrál v jedné kapele, která se rozpadla a odešla z ní zpěvačka a jelikož jsme se znali, tak se mnou chtěla dělat svoji sólovou desku. Tím to vlastně celé začalo.

Co bylo v těch začátcích nejsložitější?

Nejsložitější bylo, že jsem dělal celkem klasickou základní chybu. Moje aranže byly složité. Měl jsem například sto stop v jedné písničce. Snažil jsem se to potom umíchat, ale to samozřejmě nejde. Myslím si, že je dost důležité, naučit se vypínat. To znamená radši udělat jeden základní dobrý zvuk než jich tam naplácat dvacet, aniž by to do sebe zapadalo. V jednoduchosti je síla. Vlastně s tím bojuji do teďka (směje se).

Jak dnes vypadá váš typický týden?

Ta práce je dost rozmanitá. Jsem stále i aktivní hudebník, takže se mi kloubí práce ve studiu a vystupování na koncertech. Hraji například s Veronikou Kratochvílovou v kapele Trojky, to je teď moje srdcovka. Je to super kombinace, protože když se obojí dělá moc, tak to člověka nepříjemně poznamená. Týden vypadá tak, že jsem buď ve studiu a pracuji na aranžích, anebo vyrazím na koncert. Nahrávání by se mělo rozprostřít tak, aby se ve studiu netrávilo patnáct hodin denně. Potom to už nemá význam. Já osobně se vydržím soustředit maximálně osm hodin.

Jak při produkování konkrétní skladby začínáte?

Je to tak, že si ji musím mnohokrát pustit. Beru si do rukou různé nástroje, přemýšlím nad tím a čekám na první nosný nápad. Každá skladba by měla mít něco specifického, co si lidé zapamatují. Když ten nápad přijde, nechám se unést a ono to potom dopadne jinak, než jsem si na začátku myslel, a to je na tom to zábavné.

Kvůli Zakázanému uvolnění byly i hádky

Produkujete známe i neznámé interprety, v čem se ta práce liší?

Rozdíl je hlavně ve zkušenostech. Lidé, kteří to dělají déle, nebo jsou už známí, trošku ví, co chtějí. Moje úloha je udělat jim podporu, zlepšit a případně přidat nějaké nápady. Když někdo začíná, tak zkušenosti nemá a od toho jsem tady, abych mu pomohl.


Se kterou kapelou nebo zpěvákem se vám pracovalo nejlépe?

To je velmi složitá otázka. Každá práce je obohacující a někdy se musí odlišit od toho, co bylo nejúspěšnější a co byla nejlepší spolupráce. Některé největší hity, na kterých jsem dělal, vůbec nevznikaly v pohodové atmosféře. Kvůli Zakázanému uvolnění byly i hádky.

V čem byl problém u Zakázaného uvolnění?

No, každý jsme to viděli trochu jinak. Sešli se prostě dva kohouti na jednou smetišti. Práce byla vyhrocená, ale to k tomu taky patří. Každý má svoje názory a je potřeba dojít k dobrému výsledku. Nakonec zvítězil kompromis. Všichni to mysleli ve finále dobře a těmi dohodami pak vznikla super věc.

Kdy jste si naopak nejlépe rozuměli?

Myslím si, že současné nahrávání s DayDreams je úplně v pořádku a probíhá ve fajn atmosféře. Nedávno jsem dělal desku Michalovi Kindlovi, což je nové jméno na scéně a on v podstatě nechal všechno na mně. To taky není špatná varianta. Neměl absolutně žádné námitky a vždycky jen napsal, že se mu to líbí. Meky Žbirka jednou prohlásil, že hudba je jediný obor, kde se starší učí od mladších a je to v mnoha ohledech pravda. Zjistil jsem, že se mi strašně dobře dělá s mladými lidmi, protože mě baví jejich energie a nadšení. Je to stokrát zábavnější než ostřílený pardál, který v podstatě vaří z vody.

Z každého nápadu se dá vyprodukovat zajímavá věc

Necháváte se ve své tvorbě ovlivnit vaším oblíbeným hudebním stylem?

Vím, že to je klišé, ale myslím si, že hudba nemá hranice. Poslouchám skladby, které mě chytnou za srdce. Nemyslím tím sladké pomalé písničky, ale hudbu, která má cit a je dobře zprodukovaná, takže nemám žádný oblíbený žánr. Hodně lidí mi říká, že jsem si za ten čas vytvořil vlastní styl a že poznají, co jsem dělal.

V čem je ten váš styl rozpoznatelný?

To já nevím, vždycky akorát řeknou, že to je jasné, že mě v tom slyší. Snažím se z toho vymanit, používat jiné nástroje, ale je to prostě rukopis.

Vybíráte si práci, nebo berete všechny nabídky?

Všechno brát nejde, vybírám si. Musíme si hlavně sednou lidsky, to je zásadní věc. Několikrát se stalo, že si lidé poslechli moji práci až potom, co jsme se domluvili, že budeme něco dělat. Prostě jsme si rozuměli.

Když vám někdo pošle demo nahrávku, tak vás ale musí něco zaujmout, ne?

Vím, že to bude znít hloupě, ale ze všeho se dá něco udělat, a to beze srandy. Z každého nápadu se dá vyprodukovat zajímavá věc. Neříkám, že všechno skončí geniální písničkou, ale každé skladbě jde pomoci, aby bavila lidi.

Když už tedy někoho odmítnete, tak z jakého je to důvodu?

Řeknu, že nemám čas.

A opravdu nemáte čas?

Řekl bych to takhle. Nemám čas na tuto hudbu. Něco se mi opravdu nelíbí (směje se).

Dokončenou desku už slyšet nemusím

Vzpomenete si, s jakými interprety jste v poslední době spolupracoval?

Hodně jsem spolupracoval s Martinem Kindlem, který mě zahltil písničkami. On je neuvěřitelně plodný skladatel. Teď právě vydává desku, která se jmenuje Barvy. Ta mi v podstatě zabrala celý minulý rok. Ještě jsem spolupracoval se skupinou Lety Mimo a s youtuberem Martinem Rotou. Určitě toho ale bylo víc.

Na které písničky vzpomínáte nejvíce, kterou si nejraději pustíte doma?

Já to mám tak, že nikdy neposlouchám svoji bývalou práci, nejsem nostalgik. Práce producenta spočívá v tom, že na desce zná každý úder a každou písničku slyšel tisíckrát. Přiznám se, že dokončenou desku už slyšet nemusím. Znám ji tak dokonale, že mi to fakt stačí. Když to ale slyším v rádiu, tak mě to potěší, ať už to je cokoliv.

Některé skladby ale máte jistě radši.

Mám rád písničky, které se chytly s Michalem Hrůzou. Myslím si, že Zakázané uvolnění je dobré, a ještě třeba písnička Pro Emu.

Vy se velkou mírou podílíte na finální podobě skladby. Nemrzí vás, že se o tom tolik nemluví a autorství připadne pouze zpěvákovi nebo kapele?

To je pravda. Spousta lidí, kteří slyší písničku z rádia si pamatují interpreta, který ji zpívá a v životě je nenapadne, že ji dal dohromady producent. Každý by se měl smířit s tím co dělá a tohle je součást naší práce. Mně to natolik baví a uspokojuje, že mi to nevadí. Nepatřím k vrcholným exhibicionistům. Stačí mi, že je moje práce vidět natolik, že mě lidi oslovují. Když mám tady tu ambici, udělám si vlastní písničku.

Liší se nějak práce na vlastní písničce a na cizí písničce?

To se liší, protože si myslím, že bych někdy producenta sám potřeboval. Cizí skladby nenesou moje emoce, není to můj příběh a když pracuji na své písničce, tak ztrácím nadhled. Mít nadhled je důležité.
 

Stalo se někdy, že jste svoji písničku předal jinému producentovi?

 V podstatě se to stalo, když jsme dělali desku s Michalem Hrůzou. Produkoval ji pan Karlík ze studia Sono a dost zásadně do mých aranží promlouval a bylo to ku prospěchu věci.

Klíčová slova: Aleš Zenkl, producent, Elements ds, Hrůza, Žbirka, Trojky,

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.