21.04.2019 12:51


Rozhovor: Knihovníci jsou vlastně tak trochu učitelé, říká Božena Čepová

Autor: Magdaléna Čevelová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Na univerzitě zavítal do knihovny snad každý. Jak ale vnímají knižní svět lidé za výpůjčním pultem? Božena Čepová většinu své kariéry pracovala v krnovské Městské knihovně v oddělení pro děti, kde připravovala nejrůznější besedy a soutěže.

Krnov – Božena Čepová vystudovala bruntálské gymnázium a pomaturitní knihovnické studium v Brně. V roce 2013 získala ocenění Knihovnice Moravskoslezského kraje, působila také jako zástupkyně ředitele knihovny. Nyní je už v důchodu, do knihovny se však stále ráda vrací. Před rozhovorem usedáme v jejím obývacím pokoji, ve kterém dominují police s knihami. Knihy jsou neodmyslitelnou součástí mého života," říká Čepová.

Za svůj život jste si vyzkoušela práci v oddělení pro dospělé i pro děti a mládež. Jaký je v tom rozdíl?

Knihovnictví v dětském oddělení je náročnější na čas, práci v podobě příprav na besedy jsem si často nosila domů. Další rozdíl je v tom, že člověk musí být při práci s dětmi kreativnější. Když chcete děti zaujmout, obzvlášť dneska, tak to není legrace. Musíte znát nové technologie. Pro děti jsem chystala nejrůznější besedy, populární akcí knihovny byla například Noc s Andersenem, která se každý rok zaměřuje na jiné téma.

Na besedách jste měla nelehký úkol – vzbudit u dětí zájem o čtení…

Celé to spočívá v tom, že knihu musíte představit interaktivně. Základem byla kniha, často jsem však k výkladu odkazovala na písně či televizní ukázky, které s knihou souvisely. Ze začátku mé kariéry ještě nebyly počítače, všechno jsme dělali ručně. Vyráběla jsem nejrůznější plakáty, doplňovala jsem je obrázky, které jsem vystřihovala z vyřazených knížek.

S dětmi musí být legrace. Vzpomenete si na nějaký vtipný zážitek?

Tak například – dětští čtenáři umí být velice vynalézaví, pokud jde o záložky. V knížkách jsme našli třeba plátek sýru, lékařskou zprávu nebo nůž s máslem od snídaně.

Často se setkávám s názorem, hlavně od starších generací, že děti a mladí málo čtou. Vy to asi dokážete objektivně posoudit, že?

Všeobecně je asi menší zájem o čtení knih jako takové. Dnešní doba je zrychlená. Čtení zabírá čas, kterého mají všichni málo, nebo si to aspoň každý myslí. Je pro nás pohodlnější zapnout nějaký pořad, kde máme sdělení zprostředkovaně. Čtení se tak stává namáhavou činností a upřímně, kdo se rád namáhá. Hmotné knihy zažívají technologickou konkurenci. Určitě je však ještě skupina lidí, která klasické knihy nezavrhne. 

Trochu jste se dotkla tématu, které je v současnosti hodně diskutované. Co říkáte na poměrně nový trend čteček a e-knih?

Ke čtečkám nemám vůbec vztah, ale mám plno známých, kteří na ně nedají dopustit. Mně to není vůbec blízké, já musím pořád slyšet šustění papíru a cítit vůni knihy. V tomto jsem konzervativní. Chci si obracet jednotlivé stránky a napjatě sledovat, kolik mi ještě chybí do konce příběhu. Na druhou stranu té oblíbenosti rozumím a pořád říkám, že je jedno, v jaké formě kniha je, hlavní je, že lidé čtou.  

Třeba jednou hmotné knihy vymizí úplně…

Nemyslím si. Dokonce jsem na to psala maturitní práci, aniž bych tušila, že jednou skončím v knihovně. Bránila jsem v ní knihy zuby nehty. Téma bylo, jestli nové technologie zničí papírovou knihu. Bylo to v roce 1972. Říkala jsem, že ne, že když s námi vydržely už tak dlouhou dobu, tak proč by ji měly nahradit nějaké e-knihy. Podle mě je důležitý úzký vztah mezi knihou jako věcí a čtenářem. Také je dokázáno, že si lidé více zapamatují, když danou věc čtou přímo z papíru.

Knihovník nese důležitou úlohu – nasměrovat lidi ke čtení. Brala jste práci knihovnice jako poslání?

Ano. Když si to tak vezmu, tak knihovníci se vlastně v práci chovají skoro jako učitelé. Nejsme učitelé tak úplně, spíše je to o tom, abychom dětem přiblížili čtení a vztah ke knize jako takové. Pokud je nějaká knížka zaujme a oni si ji půjčí, je to pro nás úspěch. Využívala jsem ale i pedagogické znalosti, musela jsem vědět něco o chování dětí. Dávala jsem si pozor, abych je od čtení naopak neodrazovala.

Děti chtějí být doktorkou nebo učitelkou, nikdy jsem však neslyšela, že by nějaké snilo o práci knihovnice. Bylo tato práce vaším dětským přáním?

Vůbec ne. K práci knihovnice jsem se dostala úplnou náhodou. V období dospívání jsem navštěvovala základní uměleckou školu a ta mě přivedla k myšlence, že bych se ubírala spíše k nějakému kreativnímu oboru. Nakonec jsem skončila na gymnáziu v Bruntále. Po maturitě jsem šla pracovat do mateřské školy, náhodou jsem se dostala do knihovny jako zástup. Později jsem si dodělala pomaturitní studium zaměřené na knihovnictví v Brně. Můj dědeček byl knihař, možná tam byly nějaké geny, které mě podvědomě táhly ke knihám.

Měla knihovna nějaký vytyčený cíl?

Pro nás byl vždy úspěch, když lidé do naší budovy vůbec vstoupili. Spousta osob kolem knihovny chodí a vůbec neví, že to je knihovna. Často jsem obcházela školy a zvala třídy na besedy. Doma pak děti mohly říct: Byl jsem v knihovně." Plno rodičů ani nevědělo, že ve městě je.

S výběrem knihy jste druhým radila vy. Kdo radí vám?

Často si nechávám doporučit. Pravdou však je, že poslední dobou čtu méně. Většinou mi nějaký autor padne do oka, a pak si dohledávám, co všechno napsal. Zajímavé je, že jak žiji mezi knihami, tak mám pocit, že mi to knížky tak nějak říkají. Intuitivně cítím, že tam na mě čeká dobrá kniha. U některých knih si naopak říkám: Ta je zlá, na tu ani nešáhnu." Opravdu to tak funguje.

Mluvíte o knihách jako o živých bytostech. Čím pro vás kniha vlastně je?

Radostí. Taky odpočinkem a poučením. Při čtení zapojím svou představivost, dostanu se do jiného světa, kde si tvořím svůj děj a obraz.

Co vás za vaši kariéru nejvíce potěšilo?

Jedna čtenářka mi řekla: Vy jste o těch knížkách tak zajímavě mluvila, že jsem si je šla hned půjčit." To mi vždycky udělá radost, ta zpětná vazba. Pak vidím smysl práce. Veliké ohodnocení přišlo také v době, kdy jsem zaučovala nové kolegyně. Řekly, že se díky mně hodně naučily, což mě potěšilo. Zkrátka jsem ráda, že mohu své zkušenosti předávat dál…

Klíčová slova: knihovna, rozhovor, knihovnictví, knihy, knihovník

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.

Přehled komentářů

Božena Čevelová | 25. 04. 2019, 20:42
Zajímavý a poučný rozhovor. Potvrdil i můj názor, že kniha je opravdu přítel člověka a nenahradí ji nic jiného. Jsem ráda, že existují ještě lidi, kteří mají ke své práci tak vřelý vztah.