28.02.2019 19:15


Rozhovor: Když se miminko narodí, je žena šťastná a má chuť ještě více trénovat, říká Petra Krejčová

Autor: Simona Chlupová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Sport

Dělat sport na vrcholové úrovni je velmi náročné. A co teprve, když se vrcholový sport spojí s mateřstvím. Své o tom ví i Petra Krejčová, bývalá vrcholová sportovkyně a vítězka závodu Ironman. 

Audio

    Když se miminko narodí, je žena šťastná
         
    Autor: Simona Chlupová

Petra Krejčová Foto: z archivu Petry Krejčové

České Budějovice – Petra Krejčová je bývalá triatlonistka. Minulý rok ukončila ve 39 letech svou sportovní kariéru. Jejím největším úspěchem byla výhra závodu Ironman na Havaji v roce 2015. Vítězství dosáhla v době, kdy už měla dva syny. Je tedy možné zvládnout obojí? Jak vrcholový sport, tak i mateřství? „Podle mě je to hlavně o organizaci. Každý je dle mého názoru schopný si každý den zasportovat, když chce.“

Co pro vás znamená sport?

Znamená pro mě asi úplně nejvíc. Hlavně to vždy byl můj životní styl. Především v dospělosti, kdy jsem hodně trénovala a závodila. Celá rodina jím žila, ať už v dětství nebo v dospělosti.

Myslíte si, že ženy patří do vrcholového sportu?

Ano patří. Mám zkušenost, že žena může vrcholově sportovat. Já jsem taky žena a vrcholově jsem sportovala. Nemyslím si, že by mi to nějak ublížilo nebo způsobilo něco špatného. Spíše naopak mě to hodně posílilo, ať už fyzicky nebo mentálně. Jsem psychicky odolnější, protože jsem zvyklá hodně dřít. Člověka to trochu posune v zaměstnání i celkově v životě.

Je možné skloubit mateřství a vrcholový sport?

Pokud to má žena nastavené tak, že chce závodit a chce mít miminko, určitě to skloubit jde. Já si pamatuji, že s oběma syny jsem závodila hned po porodu. Mně přišlo, že v době po porodu byly ideální podmínky na to, co nejvíce natrénovat, protože miminka hodně spí. Na tu dobu jsem si plánovala tréninky. Uložila jsem je do kočárku a šla s nimi běhat nebo jezdila doma na rotopedu. Když je hlídal manžel nebo babička, tak jsem šla na kolo. Na tréninky, kde to bylo možné jsme chodili společně. Myslím si, že to bylo jedno z nejšťastnějších období. Pak když byli děti větší, už to bylo těžší, ale samozřejmě se to dalo zvládnout.

Mateřství tedy může posunout ženu ve sportu ještě dál.

Rozhodně. Mně se to třeba stalo. Po porodech jsem neměla tolik natrénováno, jako dřív. Měla jsem ale lepší výsledky. Byla jsem hlavně psychicky v pohodě. Díky kojení jsem také byla odolnější. Dítě vám jednak síly ubírá, tím že se o něj staráte, ale zároveň vás dobíjí, takže máte chuť více trénovat, žít, závodit a být dobrá.  

Sport je pro tělo hodně náročný a stejně tak i porod. Jak jste na tom byla po zdravotní stránce?

Já jsem po porodu byla úplně v pohodě a přišla jsem si plná síly. Spíše jsem byla odpočinutá, protože v těhotenství jsem nemohla sportovat tolik, jako dřív. Takže jsem byla strašně natěšená, až se děti narodí a budu moci začít pořádně dřít. Samozřejmě fyzická kondice po porodu není úplně nahoře, spíše jsem na tom byla pokaždé hodně špatně. Zároveň tréninky nebyly dlouhé, jak by například na Ironmana měly být, ale vždy jsem to nějak poskládala.

Máte pocit, že jste se díky sportu ochudila o zážitky s dětmi?

Vůbec. Spíše naopak. Když kluci byli malí, jezdili jsme na všechny závody společně. Poté, co začal závodit i starší syn Kuba ve vodním slalomu, tak jsme závody plánovali tak, abychom mohli jezdit společně. Minulý rok jsem začala cítit, že je pro mě důležitější Kubův sport. Bylo mi líto, že ho neuvidím, protože jsem byla jinde na závodech. Proto jsem se rozhodla ukončit kariéru.

Jaký pro vás byl konec sportovní kariéry?

Snažím se smířit s tím, že jsem skončila po čtyřiceti letech sportování. Bylo mi to líto, a hlavně jsem si přišla zbytečná, že nic jiného neumím a lidé si mě nemají už proč vážit, protože si mě vždy vážili za nějaký výkon, či medaili. Probírala jsem to se sebou a manželem. Byla jsem si promluvit o tom, jak to zvládnout i u lékaře. Po fyzické stránce to bylo lepší, protože tělo si už chtělo odpočinout, přece jenom už mi bylo skoro čtyřicet, tudíž bylo unavené a taky trošku opotřebované. Myslím si, že jsem se nesmířila, že je konec ale žiju dětmi a úspěchy syna. Snažím se teď své zkušenosti předat hlavně jim.

Jak funguje rodina, kde vrcholově sportuje více členů?

U nás sportují všichni. Já jsem měla podporu hlavně od manžela, protože je bývalý sportovec. Ví, co obnáší, když člověk hodně trénuje. Vždy mě podporoval, dokonce přestal dělat vodní slalom, abychom spolu mohli být. Dělal asi pět let i triatlon, takže jsme společně trénovali. Když má v práci volno, tak se o syny stará on, a navíc ještě trénuje Kubu. Teď se snažím přizpůsobit tomu, kdy má Kuba tréninky. Vím, že půjde trénovat od čtyř do šesti, tak když se budu chtít koukat, tak se budu koukat a když ne, tak vím, že můžu jít třeba na kolo nebo běhat. Snažíme se, aby měli všichni v určitou dobu trénink, ať už svůj nebo společný a víme, že pak budeme spolu. Se závody je to stejné.

Rodina a vrcholový sport se tedy nevylučuje?

Určitě ne. Spíše si myslím, že to rodinu stmeluje. Například chvilky radosti, když něco vyhrajete prožívají všichni s vámi. Stejně tak i prohru. Nejste v tom sama.

Klíčová slova: Petra Krejčová, triatlon, ženy ve sportu, sport, mateřství, Ironman

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.