13.03.2018 18:10


ROZHOVOR: Když hraji, nepřemýšlím nad tím kde zrovna jsem, myslím jen na hudbu, říká houslistka Julia Fischer

Autor: Anna Vaculíková | Kurz: Stisk | Kategorie: Kultura

Německá houslistka s československými kořeny začala hrát na housle ve třech letech a v současnosti je jednou z největších houslových špiček. Ke hře na housle a později i na klavír vedla Julii Fischer její matka Viera. Později se Julia stala nejmladší profesorkou v německé historii. Je rezidenční sólistkou v několika světových hudebních uskupeních a ve hře na klavír je stejně aktivní, jako ve hře na housle. Obdivovatelé klasické hudby ji měli možnost slyšet v různých koutech světa. Její housle z poloviny osmnáctého století zazněly poprvé i v Brně v Besedním domě. 

Julia Fischer. Foto: © Felix Broede

Brno – Julia Fischer a Julianna Avdějeva, ruská koncertní klavíristka, zakončily své evropské turné v Brně v Besedním domě. O koncert byl velký zájem, pro posluchače klasické hudby šlo o jednu z vrcholných událostí letošního roku. Julia a Julianna představily brněnskému publiku náročný program složený ze skladeb trojice autorů Brahms, Szymanovski a Šostakovič.

Váš houslový repertoár je nesmírně široký, ale jaký skladatel je vám nejbližší?

To je těžké. Nakonec záleží na mém koncertním programu. Mám nejraději toho, jehož skladby zrovna hraji. Například před dvěma lety jsem hrála program Deseti sonát od Beethovena, tak tehdy to byl Beethoven. Na tomhle turné jsem každý večer hrála sonáty od Šostakoviče, tak teď je to Šostakovič. Nemůžu říct, který repertoár mám nejraději. Ráda beru trochu od každého skladatele.

Za uplynulé dva týdny jste hrála v devíti městech. Nesplývají vám jednotlivá místa dohromady?

My, muzikanti máme takovou ochrannou funkci. Vůbec nepřemýšlíme nad tím, kde zrovna jsme. Otázky, které mě ráno po probuzení napadnou jako první, jsou, zda musím dnes někde být, v kolik hodin a jaký je program. Nepřemýšlím nad tím, ve kterém městě zrovna jsem. Nakonec hraju koncert, kde se koná, není důležité.

Jak se vám hrálo před brněnským publikem?

Velmi dobře. Program s Šostakovičem a Szymanovskim byl velmi těžký. Druhá sonáta od Brahmse je také komplikovaná. Ale publikum bylo skvělé, velmi dobře poslouchalo. Přišlo hodně mladých lidí. 

Takže mladí lidé chodí na koncerty?

Ano, v Brně bylo hodně mladých lidí, také v Praze, Varšavě i Krakově, mnohem více než třeba v Mnichově. Minulý víkend jsme měli koncert v Alicante a po vystoupení jsem vyšla ven a tam stálo asi sto studentů a čekali na fotku a na autogram.

A vnímáte rozdíl v ohlasu, když hraje před výrazně mladším publikem?

Když hraji na koncertě, nemyslím na to, kdo sedí v hledišti, myslím jen na hudbu. Ale po koncertě cítím, jestli publikum hudbu vnímalo se zájmem.

Hrajete raději v komorních sálech, jako byl tady v Brně, nebo ve velkých sálech?

Tady v Brně to byl perfektní sál, poněvadž hrát komorní hudbu pro více než dva tisíce lidí, je dost těžké. Bylo by to ovšem obtížné i kdyby to byl naopak velmi malý sál pro dvě stě diváků. V tak malém sále už vím, že hraji příliš nahlas i klavír zní příliš hlasitě, a to se necítím dobře. Jsem zvyklá na velké sály. Sál pro sobotní program byl perfektní. 

Kde jste se potkaly s Juliannou Avdějevou?

Julianna a já máme hodně společných kamarádů. V roce 2010 vyhrála Chopinovu soutěž (jedna z nejstarších a nejprestižnějších klavírních soutěží - pozn. redakce), tehdy jsem ji slyšela poprvé. Nyní bydlí v Mnichově a máme možnost hrát společně. Je velmi milá, inteligentní a profesionální klavíristka, a proto s ní ráda spolupracuji a cestuji. Toto turné nebyla naše první spolupráce, ale asi už třetí nebo čtvrtá. Poprvé jsme spolu hrály asi před šesti lety.

Jak vybíráte skladby na koncert?

Pro aktuální turné jsme je vybíraly společně s Juliannou. Ona chtěla sonátu od Šostakoviče, já sonátu od Szymanovského. A jelikož jsou to dost náročné skladby, doplnily jsme program něčím romantickým, a to sonátou od Brahmse.

Jak dlouho trvá příprava na koncert, jako byl v sobotu?

Na turné jsme společně cvičily třikrát. Před prvním koncertem jsme zkoušely od dva týdny dříve. To neznamená, že bychom necvičily už předtím. Skladby Brahmse jsem hrála poprvé asi v patnácti, Šostakoviče před čtyřmi lety. Jen Szymanovski byl pro mě nový. Mýty jsem začala cvičit asi v prosinci. 

Jste nejmladší profesorkou v německé historii. Jak důležitá je pro vás tato oblast působení?

Je pro mě velmi důležitá. Já velmi ráda učím a mám velmi dobré žáky. Vždy se těším, až přijedu z turné domů a můžu učit. Už to nejsou děti, ale studenti, takže už hrají stejný repertoár jako já. Když mám já v programu koncert Beethovena, tak oni jej mají taky. Mohu se učit s nimi.

Je pro vás těžké skloubit výuku s koncertováním?

Mám to zorganizované tak, že jeden týden v měsíci jsem pryč na turné, kde hraju téměř každý večer koncert a jinak jsem doma v Mnichově a mohu učit. 

Máte československé kořeny. Jaký je váš vztah k českým autorům?

V deseti letech jsem hrála poprvé Romanci od Dvořáka. Potom jsem se učila Dvořákův houslový koncert. Hrála jsem koncert Martinů a jeho sonátu. S mým kvartetem jsme nedávno vystupovali s Janáčkovým kvartetem. Skladby českých autorů mám velmi ráda. Neznamená to ovšem, že je mám raději, než Mozarta nebo Beethovena. Jsou pro mě důležití a vždy si dávám pozor, abych je měla v repertoáru, ale nemůžu říci, že je mám víc v oblibě než jiné skladatele. 

Jaké máte pocity při hraní. Odehrává se vám v hlavě nějaký příběh nebo se vám vybavují pouze noty?

Ne, žádný příběh při hraní nevidím, protože pokud bych skladbu dokázala vyjádřit slovy, tak už ji nemusím hrát.

Klíčová slova: Julia Fischer, housle, koncert, Brno, Besední dům

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.