09.03.2018 10:55


ROZHOVOR: Jsme dobrá parta, i když se nám zrovna nedaří na ledě, říká hokejista Jan Vaverka

Autor: Zuzana Vrbecká | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Sport

Jít na vysokou školu a zanechat úspěšné sportovní kariéry. Mnoho studentů učinilo toto těžké rozhodnutí a k oblíbené aktivitě si už nenašlo cestu. Na podobné rozcestí se před třemi lety dostal i student managementu sportu Jan Vaverka. Na návrat k hokeji čekal dva roky, teď si však nový tým nemůže vynachválit.

Jan Vaverka, hráč HC Masaryk Univerzity. Foto: Zuzana Vrbecká

Brno -  Jan Vaverka prožil své hokejové začátky v brněnské Kometě, ale zahrál si i v Norsku. Svoji slibně vyvíjející se kariéru však po maturitě ukončil. Příležitost vrátit se na led poskytl Janu Vaverkovi hokejový tým Masarykovy univerzity. „Nejen, že můžu hrát dobrý hokej, ale dá se to i skloubit se školou,“ říká hokejový útočník.

 

Jak tehdy probíhalo vaše rozhodování mezi kariérou profesionálního hokejisty a vysokoškolským studiem?

Poslední rok osmiletého studia na gymnáziu jsem získal angažmá v Norsku. Tam se mi dařilo – hrál jsem i několik zápasů za A tým mužů. Přitom jsem zvládl dokončit maturitní ročník. To bylo hlavně díky vstřícnosti učitelů, kteří mě znali a věděli, jak náročné jsem to tehdy měl. Potom jsem se nechal přijmout na vysokou školu pouze kvůli statusu studenta. Tehdy mi to přišlo jako nejlepší řešení. Jenže časem jsem už nechtěl být pouze „studentem na papíře“ a musel jsem se rozhodnout, jestli zůstanu hrát v Norsku nebo se vrátím do Česka studovat. Nakonec jsem dal přednost studiu.

 

Proč jste se rozhodl přihlásit do hokejového týmu Masarykovy univerzity?

Mám hokej moc rád. Po nuceném ukončení kariéry mě hrát v nižší lize nelákalo. Hokejový tým Masarykovy univerzity má výbornou úroveň a stíhám přitom studovat.

 

Líbí se vám v novém týmu?

Postupně jsme si vytvořili dobrou partu. Není to profesionální soutěž, takže nemusíme tak přísně dodržovat zdravou životosprávu. Se spoluhráči můžeme jít třeba na pivo, a i to nás více stmelí. Každé ráno se těším na kluky do kabiny, jak si popovídáme. To je podle mě hlavní.

 

Jak hodnotíte úroveň hokeje HC Masaryk univerzity?

Řekl bych, že je to srovnatelné s druhou ligou. Některé druholigové týmy se proti tomu ale ohradily. Máme v plánu s jedním z nich sehrát přátelský zápas, tak se pravda ukáže. 

 

Setkal jste se někdy s nadměrnou rivalitou v univerzitním hokeji?

Nic takového jsem nezažil. Jde hodně znát, že je to vysokoškolská liga, a i popichování mezi týmy má úroveň a dá se nad to povznést.

 

Máte před zápasy nějaký rituál?

Rád si jdu zasportovat – třeba si zahrát badminton nebo zaplavat. Ráno si většinou přispím a zajdu na dobré jídlo. Těsně před zápasem si čerstvě olepím hokejku a pravý chránič si vždycky zavazuji jako první. Také musím před každou třetinou poklepat všechny tři tyčky soupeřovy branky.

 

Než jste nastoupil do týmu Masarykovy univerzity, měl jste dva roky od hokeje pauzu. Jak rychle se vám podařilo vrátit do původní formy?

V té ještě zpátky nejsem (směje se). Celý život jsem sportoval na vrcholové úrovni, takže jsem byl zvyklý hodně jíst a nepřibral jsem. Když jsem s hokejem skončil a nehýbal se tak často, kila šla nahoru. Při náboru se mi dokonce ostatní hráči smáli, hlavně při kondičních testech. Ještě se mi nepodařilo dostat na původní váhu a s tím i formu, ale věřím, že příští sezónu to bude lepší.

 

Jak zpětně vnímáte hokejové zkušenosti z Komety i norského angažmá?

V Kometě jsem se naučil hlavně režimu. Přišel jsem tam do mladšího dorostu a to je etapa, ve které se začíná pořádně trénovat. Do té doby je to spíš koníček. S čím jsem ale v Kometě nebyl moc spokojený, byly mezilidské vztahy. Rodiče hodně mluvili trenérům do práce a celkově tam panovala divná atmosféra. Když jsem hrál ve Velkém Meziříčí, byli jsme s hráči i rodiči lepší parta. V Kometě se rodiče dívali na zápas odděleně a pokřikovali na nás. Někdy i sprostě. Několikrát se stalo, že rodič přišel během přestávky do kabiny diktovat trenérům, kdo by měl dostat na ledě víc prostoru. Myslím si, že to do mládežnického hokeje nepatří.

Na Norsko vzpomínám moc rád. Jednak jsem tam byl sám a musel jsem se naučit se o sebe postarat. Také jsem měl možnost poznat cizí zemi se vším všudy. Žil jsem tam dva roky a z toho půl roku přímo v norské rodině, takže jsem poznal i jejich zvyky – jak jí, jak se chovají a jaký mají režim. Také se mi líbil jejich přístup v hokeji. Nechali mě třeba samotného trénovat na ledě i po skončení tréninku.

 

Máte hokejovou zkušenost jak s místními kluby, tak i norskými. Pociťujete nějaký rozdíl ve stylu hry?

Na norském hokeji jde znát, že tam působí zahraniční trenéři – třeba z Kanady. Hraje se tam více tělem a z každé výhodné pozice se střílí. V Česku ještě pořád hrajeme dost kombinační hokej a snažíme se dovézt puk až do brány.

 

Jaké máte studijní a pracovní plány?

Věnuji se pokeru, to je momentálně můj hlavní zdroj příjmu kromě podpory rodičů. Také o tom píšu bakalářskou práci. Konkrétně je mým tématem příprava profesionálních pokerových hráčů. S tím bych chtěl do budoucna pokračovat. Jinak mám v plánu dokončit vysokoškolské vzdělání a možná i pracovat v oboru, třeba jako trenér juniorů.

 

Jan Vaverka (23 let) je studentem Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně, kde studuje obor Management sportu. S hokejem začal v Rosicích u Brna, poté přešel do Velkého Meziříčí. Zahrál si i za tým mladšího dorostu v Kometě, kde strávil šest let. Rok před maturitou na gymnáziu v Zastávce u Brna získal angažmá v norském Lillehammer IK a potom ve Frisk Asker. Nyní je součástí týmu HC Masaryk University.

Klíčová slova: hokej, HC Masaryk Univerzity, Brno, Jan Vaverka

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.