23.04.2018 18:49


Rozhovor: Inspirací pro malování může být i škola, přeřeknutí nebo slovní hříčka

Autor: Veronika Charvátová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Eliška Andělová neboli Anděla je 21letá studentka pedagogické fakulty Karlovy univerzity. Nevěnuje se pouze studiu vysoké školy, je také členkou studentských i okrašlovacích spolků, a také talentovanou malířkou a grafičkou. V prosinci 2017 se rozhodla svou originální tvorbu ukázat světu na Instagramu pod názvem – Co dělá Anděla. 

Eliška Andělová pózuje v jogínské pozici. Foto: Facebookový profil Elišky Andělové

Rozhovor s Eliškou Andělovou se uskutečnil přes videohovor, protože studuje v Praze. V rozhovoru jsme vzhledem ke stejnému věku přistoupily na tykání. Text je doplněný o fotografie obrázků, které Eliška vytvořila a jsou zveřejněny na instagramovém profilu Co dělá Anděla

Odkud nejčastěji čerpáš inspiraci pro svou tvorbu?

Moje inspirace je škola, protože já tyto obrázky tvořím už od základky, intenzivněji pak od střední školy. Jsem přesně ten student, kterého by žádný učitel nechtěl mít ve třídě. V hodinách jsem se strašně nudila a nebyla moc ochotná jen tak sedět a dávat pozor. Spíš jsem vnímala, právě když jsem si kreslila. Jak byl monotónní výklad třeba v chemii, která jde zcela mimo mě, tak jsem najednou začala přemýšlet a napadne mě: „Aha! Tohle je sranda, to musím nakreslit.“ A doteď to tak funguje. Někdy mě inspirují přeřeky, nebo někdo řekne větu a já si říkám: „Ha! Změnit tam tohle písmenko a nakreslit k tomu něco, to by byla sranda.“ Takže takhle to funguje. Zrovna dneska jsem nakreslila na přednáškách dva obrázky, protože jsem měla povídací předměty, automaticky jsem tvořila.

Jako budoucí učitelka výtvarné výchovy věnuješ určitě spoustu času kreslením ve škole, kolik času ti zbývá na malování pro radost?

Ono by se zdálo že hodně, ale ani ne. Ráda se totiž zapojuji do mimoškolních aktivit, takže mi moc času na samotné kreslení nezbývá. Kreslím hlavně na přednáškách, nebo když už si řeknu a dost a začnu rovnou malovat. To se tak stává, že ve čtyři ráno běhám po pokoji se štětcem a barvami, které jsou úplně všude. Ale to je tak jediný čas, kdy mě chytne takzvaná tvořivá múza a maluji klidně přes noc.

Chodila si do umělecké školy nebo jsi spíše výtvarník samouk?

Začala jsem kreslit už jako malá. Malování je věc, která mě provází celým životem. Jsem ráda, že mě naši ve třetí třídě přihlásili do Zušky (pozn. red. Základní umělecká škola) ,kam jsem chodila do svých devatenácti let. Naše první paní učitelka tam byla naprosto úžasná. Z toho, co mě naučila, čerpám i na výšce, což mi připadá roztomile vtipné. Jsem ji vděčná, protože mě naučila v kreslení nejvíc.  Doteď se u ní doma jednou nebo dvakrát ročně ještě s dalšími absolventy scházíme.

Do svých obrázků zapojuješ různé slovní hříčky, metafory nebo satiru, jak tohle všechno zvládáš vytvářet nejen v češtině, ale i v angličtině?

To je mnohdy tragické, protože obrázek, ten mám vymyšlený za pět, nebo deset minut. Přijde nápad a já ho za další půlhodinku nakreslím. Když kreslím, tak anglický název nevymýšlím, až když ho postuju na Instagram, tak mi to zabere leckdy hodinu a půl, nebo dvě, než něco kloudného v angličtině vymyslím. Lidem se ale ty anglické popisky líbí, začínám zjišťovat, že kolikrát i více než samotná kresba.

Obrázek, který nakreslila Eliška. Foto: Instagram Elišky Andělové

Takže mezi tvé fanoušky patří také cizinci?

Mám pár sledujících z řad cizinců, ale je to spíš takové to instagramové like for like nebo folow for folow. Nejspíš čekají, že je budu sledovat nazpátek, ale to já nedělám. Věci, které chci sledovat, sleduji ze svého osobního profilu. Když jsem se koukala na statistiku, kdo mě odebírá, tak tam bylo i pár lidí v kategorii 65 plus. Tak si říkám: „Ale!“. Docela mě to překvapilo a taky samozřejmě potěšilo.

Plánuješ se malováním v budoucnu živit?

No, už občas přijde nějaká ilustrátorská zakázka nebo nabídka na grafiku, takže už s tím pozvolna začínám. Netuším však, jestli to vydrží. Do budoucna se chci živit hlavně učitelstvím, ale zároveň si uvědomuji výši učitelských platů. Tím pádem bych se chtěla stát, nechci říct slavnou, ale třeba známou grafičkou. Dělat obojí by se mi celkem líbilo.

Ve tvé tvorbě se občas objevují politická témata, sleduješ aktuální politické dění?

Politiku jsem dřív úplně vypouštěla. Říkala jsem si, že je to něco úplně mimo mě. Nicméně poslední rok dva mi začalo docházet, že to není nic mimo mě. Nejen, že mám možnost účastnit se voleb, ale politika je součást mého života. Žiju přece v téhle zemi, která je řízena našimi politiky. Nejsem rozhodně expert, ale mám řadu stran a osob, na které mám dost vyhraněný názora, což se v mé tvorbě může odrážet.  

Čím nejraději maluješ a jaká technika ti příliš nepřirostla k srdci?

Mám ráda akvarel, pastelky a tempery. S klasickými olejovými barvami moc nepracuji, protože mě to nikdo nenaučil. Chodila jsem totiž klasicky na gympl. Pak mám moc ráda i grafiku jako například suchou jehlu a linoryt. Studuji na vysoké výtvarku, takže se musím vypořádat se spoustou technik.

Obrázek, který nakreslila Eliška Andělová. Foto: Instagramo Elišky Andělové

Máš hodně mimoškolních aktivit, jsi členkou studentského spolku Agora a mimo jiné také lektorkou jógy, jak si se k tomu dostala?

To je hrozně vtipné. Dělám jógu s přestávkami asi šest let, ale v posledních dvou letech mě to neuvěřitelně moc chytlo, za což nese zásluhy paní magistra Kamila Černá, ke které chodím na předmět jóga. Je skvělá lektorka a hodně jsem se toho od ní naučila. Když jsme byli se studentským spolkem na seznamovacím kurzu, bylo tam za úkol vymyslet náhradní program pro lidi, kteří nechtěli hrát hromadnou hru. Tak jsem nabídla, že můžu předcvičovat půlhodinku jógu. Lidem se to líbilo a kamarádky mě poprosily, jestli bych to nemohla začít dělat jako projekt…no, a ten už tři čtvrtě roku funguje. Každý úterní večer mám hodinku jógy. Zatím to vypadá dobře, nikdo se nezabil, nikoho nic moc nebolí, takže to beru jako úspěch.

V Ústí nad Labem jste s kamarádkami založily spolek Směj se a dostaly jste také ocenění za občanskou angažovanost, jak tento spolek vznikl?

Směj se jsme založily s kamarádkami Markétou Petříčkovou a Barborou Zikovou asi před pěti lety. Chodily jsme společně do Zušky, kamarádky pak odcházely a naše učitelka nám domluvila prostory v čajovně, ve kterých jsme měly za měsíc vystavovat. Takže jsme začaly narychlo tvořit, a to zapříčinilo, že se začala naše společná tvorba dále rozvíjet. Kamarádka pak byla nemocná a doma si vyráběla samolepky s nápisem směj se. Když se uzdravila, začala je lepit po městě. No a nám se ten slogan zalíbil a jako název spolku už nám vydržel. Tehdy jsme dělaly dlouhodobější projekty například za oživení šedých ulic. Před třemi lety jsme za to byly nominovány na cenu Gratias Tibi za občanskou angažovanost, kterou jsme v naší kategorii vyhrály.

Jaké jsou plány Směj se do budoucna?

V zimě jsme předělávaly ústecký podchod, který je teď celý růžový. Nyní jsme dokončily nový projekt, kterým je lavička z palet, taky celá růžová. Scházíme se stále, ale je to trošku problematičtější, každá studujeme vysokou školu a každá navíc někde jinde, ale snažíme se pokračovat.

Klíčová slova: Eliška Andělová, Co dělá Anděla, grafika, malování, jóga,

Fotogalerie



">

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.