19.05.2017 16:31


Rozhovor: Hudba je jako linka, kolem které kolísám, říká skladatelka

Autor: Lenka Jebáčková | Kurz: Stisk | Kategorie: Kultura

Od malička žije hudbou. Píše vlastní texty a skládá k nim melodii na klavír. Osmnáctiletá Alžběta Brothánková si ve čtrnácti letech založila kapelu Break Falls, kterou nyní tvoří tři členky. Před půl rokem vydaly první album, zhruba jednou měsíčně je můžete slyšet v brněnských podnicích či na demonstracích. Život bez tónů si totiž nedokáží představit.

Autor: Alžběta Brothánková

Brno – Pod masivní sochou koně na náměstí před Moravskou galerií v Brně stál obrovský dav lidí. Okolo proudily stovky občanů a po celém centru se nesl chaotický ruch – šumění papíru demonstračních cedulí, křik lidí rezonující ve větru a neutuchající skřípění brzdících tramvají. To vše ale zahlušil ostrý, řezavý, lehce nakřáplý hlas, který se tíživě nesl celým středem města. Na pódiu se do podmanivého rytmu kapely Break Falls lehce vlnila osmnáctiletá studentka brněnského biskupského gymnázia a zpěvačka Alžběta Brothánková. 

Kapela Break Falls na květnové demonstraci s názvem Proč? Proto! Foto: Niya Mirek Němeček

Minulý týden ve středu jste se v Brně zúčastnily demonstrace s názvem Proč? Proto!, kde jste s kapelou Break Falls hrály. Ta byla namířená převážně proti politikovi Andreji Babišovi. Snažíte se svými písněmi dávat najevo svoji politickou orientaci?

Rozhodně nerozumíme politice natolik, abychom si troufly před tolika lidmi sdělovat své konkrétní subjektivní názory. Pouze se svojí cestou snažíme reagovat na špatné věci, které kolem sebe vidíme. Nejsme politicky orientovaná kapela, ale často máme shodné osobní postoje, nebo spíš nesouhlas k určité věci. Je to pouze náš osobní postoj. Hudba pro mě není o tom, abych skrze ni sdělila, že nesouhlasím s Babišem nebo Zemanem. Chci se svobodně vyjadřovat, tvořit a zpívat a myslím, že to má dost společného i s demonstrací. Tím, že tam hrajeme, říkáme, že chceme být svobodní v tom, co děláme. Hudba není křičení našich vlastních názorů, spíše pocitů, které chceme projevovat. Že máte kapelu, která není politicky orientovaná, ale ještě neznamená, že její členové nemají politické názory. V hudbě vyjadřujeme pouze naši subjektivní pravdu, tedy upřímnost, ale jako individua máme také své názory.

Název vaší kapely Break Falls v překladu příliš nedává smysl. Co vlastně znamená?

Ve svých čtrnácti letech jsem se na Facebooku dohadovala s o rok starší členkou kapely Markétou Chmelíkovou o název. Mně se líbilo slovo Falls a řekla jsem Markétě, ať k tomu vymyslí nějaké další, aby to nebylo tak suchý. Vymyslela Break. Tak jsme to spojily. Postupem času jsme však zjistily, že název kapely má pro nás samotné hlubší význam. Souvisí i s logem naší kapely. Trojúhelník, který má u pravého rohu šipku směřující vzhůru. Break Falls doslova znamená "zlomit pády". Chceme, aby se člověk, který jde ke dnu, skrze hudbu odrazil a šel nahoru. Někdo si ale myslí, že jsme společně dělaly break dance, ale pořád u toho padaly, tak se na to vykašlaly a začaly dělat hudbu. 

Tříčlenná kapela Break Falls. Zleva - Markéta, Alžběta a Sabina. Foto: Steve Plucar

Když jste založily Break Falls, začínaly pouze dvě – vy a Markéta. To je docela neobvyklý počet členů na kapelu.

Ano, to je. Psala jsem si vlastní písně a měla jsem touhu je prezentovat. Jenže bych se cítila trapně, kdybych je hrála sama, tak jsem v roce 2014 oslovila Markétu, jestli se mnou nechce hrát na kytaru. Souhlasila a měsíc na to jsme měly první koncert v Brně. Bylo to hrozně trapný, naše angličtina špatná a texty hrozný. O to víc mi ale dělá radost sledovat ten posun. Od března 2016 s námi začala hrát Sabina Kašparová, třetí členka, která hraje na bicí. Hrály jsme už dost dlouho, ale neměly jsme progres. Hodně našich kamarádů nám říkalo, že tomu něco chybí. Od té doby, kdy se k nám připojila Sabča, jsem viděla, jak moc jsou pro nás bicí.

Jak byste popsala vaši hudbu?

Ze začátku byly písničky neucelené. Na Wikipedii jsme hledaly různé styly a řekly si: hej, třeba budeme hrát indie pop s nádechem jazzu. Posléze jsme však přišly na to, že jazzu vlastně vůbec nerozumíme, a tak jsme přešly k rocku. To taky nefungovalo. Takhle jsme to střídaly. Dnes podle mě hrajeme indie pop, tedy nezávislý. Neznamená to ale "indický", jak si čas od času někdo myslí. Hudba, kterou hrajeme teď, je více ucelená v názorech, které vyjadřujeme. Má pevnější strukturu. Je to jako učení se řemeslu. Časem si člověk najde ten správný grif.

Jaké názory mají z vašich písniček vyzařovat?

Ze začátku pro nás byla hudba jakýmsi zrcadlem – to, co jsme do ní daly, se nám odrazilo. V textech jsme pitvaly naše problémy, které nám ležely v hlavě a tím, že jsme je napsaly, se nám ucelily. Jenže s hudbou jsme vyrůstaly a měnily se. Situace, ve kterých se nacházíme dnes, už neházíme jenom do písniček, ale naučily jsme se je řešit také v reálu. Tím pádem ty songy převzaly hodnotu toho, že skrze ně něco dáváme lidem. Nyní je to spíš takové sklo, přes které lze vidět a skrze které mluvíme k lidem o našich zkušenostech. Sdělujeme pouhou nezkreslenou realitu toho, jaké to je. Chci, aby naše písně byly emocionální, protože mají takovou melodii, jakou mají, a protože to, co reálně řešíme, je samo o sobě emocionální. Ale nechci si vykonstruovat nějakou situaci, které nádech emocionality vnutím.

Takže písničky píšete všechny?

Songy píšu já a Markéta. Jsou ale i takové, které tvoříme společně. Markét mi dá text, já vymyslím melodii, nebo naopak. Kdo napíše song, je ale to poslední, protože ještě projde mnoha úpravami a několikrát jej měníme a dáváme do něj něco ze sebe. Ve výsledku je tak úplně jiný, než na začátku, jak ho původně člověk zamýšlel.

Jaké máte za sebou úspěchy?

Za náš největší úspěch považuju, že jsme zvládly nahrát album. Hodně jsme se na tom naučily a hudbu si ucelily. Posunulo nás to dopředu. Jinak jsme se účastnily mnoha hudebních soutěží. Jedna z nich byla například Hvězda internetu 2014 Mattoni Slavík. Porota tehdy vybírala z necelých dvou tisíců kapel sto nejlepších. Diváci a kamarádi kapel pak měli hodnotit tu nejlepší. Šlo de facto o sbírání co nejvíce „lajků“. To nám, a hlavně našim přátelům, přišlo docela otravné. Přesto jsme ale skončily na padesátém osmém místě. Celkově mi přijde, že jsou ty soutěže dementně postavené.

Kapela Break Falls při nahrávání svého debutového alba. Foto: Lenka Jebáčková

Co tím myslíte?

Vadí mi, že je to hodně komerční. Organizátoři využívají kapely jen k tomu, aby spamovaly své přátele. Samotný princip je hrozně špatný.

Takže nehrajete pro slávu?

To zase ne, ráda bych rozšiřovala publikum, protože je to skvělý pocit, když hrajete pro stále větší a větší dav. Spíše mi vadí komerční soutěže, protože tam vnímám nelogický nepoměr mezi tím, kdo vyhrává, a tím, co umí. Je to postavené na totálním konstruktu. Kdo má víc kamarádů nebo je víc vtíravý, ten se lépe umístí.

Kde a jak často hrajete?

Převážně hrajeme v Brně, párkrát v Olomouci. Prostřednictvím soutěže jsme také jednou hrály v Ostravě. Hrajeme zhruba jednou měsíčně, ale záleží na příležitostech. Často máme i víc koncertů než zkoušek.

Je pro vás kapela Break Falls koníčkem, nebo se jí chcete živit?

Ani jedno. Hudba pro mě není koníček, není to jako bych si jednou týdně zašla zahrát tenis a konec. Hudba je pro mě něcím, čím rozvíjím sama sebe. Je mojí součástí. Živit bych se jí ale nechtěla, protože je pro mě takovým plus do života, které mi pomáhá, abych ten život žila. Hudba pro mě představuje zázemí, pomoc k tomu, abych nějaký život měla. Až budu mít jednou nějaké zaměstnání, hudba mi bude dodávat šťávu. Naplňuje mě a je životem, jaký chci. Nechci mít ale jenom tu výplň. Více věcí mohu dokázat tak, že je doplní právě hudba.

Jak vidíte budoucnost Break Falls?

Chtěla bych, aby se kapela čím dál více rozvíjela, ale zase to nechci lámat přes koleno. Pro mě a ani pro holky není hudba jenom Break Falls, je součástí nás samotných. Nevím, jestli budeme hrát až do stáří jako Eva a Vašek, ale teď a tady je to pro nás to nejdůležitější. Kapelu vnímám jako část naší cesty. Co bude ten cíl, to netuším. Ale hudba bude navždy naší součástí.

Myslíte, že je důležité, aby mladí lidé měli nějaký zájem či koníček, který je bude rozvíjet?

Rozhodně. Nedokážu si představit, v čem jiném bych ho měla než v muzice. Psychicky mi to hrozně moc pomáhá. Hudba je jakási linka, kolem které kolísám, ale pořád mě udržuje okolo. Občas jsem měla určitá existenciální dilemata a chtěla jsem totálně změnit svůj život, ale díky hudbě jsem získala nadhled. Dnes vidím tu časovou linii, ty songy, které v minulosti vznikaly, které všechny byly o něčem, co pro mě bylo tehdy důležité. Když se na to pak zpětně dívám, uvědomuju si tu časovou linii a zjišťuju, že to třeba není ten největší problém, který zrovna mám. 

Snažíme se jen svoji cestou reagovat

Klíčová slova: hudba, kapela, kultura, Brno, studenti, život

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.