14.10.2017 11:59


ROZHOVOR: Důležité je vyzvat sám sebe, říká běžkyně Radka Sýkorová

Autor: Veronika Matúšová | Kurz: Stisk | Kategorie: Sport

Díky projektu Running Girls Brno sdílejí jeho zakladatelky Lucia Klimková a Radka Sýkorová s dalšími ženami svoji radost z běhu. Od června letošního roku se setkávají každý týden a kromě fyzické kondice rozvíjejí nová přátelství. Spíše než o samotný sportovní výkon a tempo jim jde o mnohá pozitiva, která pohyb přináší třeba i úplné začátečnici. „Užíváme si takovou psychoterapii na vzduchu,“ říká absolventka Masarykovy univerzity Lucia Klimková, která dnes pracuje v Brně.

Jakou roli hraje pohyb ve vašem životě?

Lucia Klimková (LK): Celý život dělám nějaký sport. Jsem z Tater a intenzivně jsem se věnovala běžeckému lyžování, ke kterému mě vedli rodiče. Oba dva jsou trenéři. Skončila jsem, když jsem přišla do Brna. Běh byl součástí mého tréninku vždycky.

Radka Sýkorová (RS): Také sportuji od dětství a jeden z mých rodičů byl taktéž trenér. Další naší shodou je fakt, že původní sport nás obou obsahoval slovo běh, i když nešlo čistě o něj. Já v Jičíně, odkud pocházím, dělala běh orientační. Dnes netrénujeme zdaleka tak intenzivně jako dřív, ale je fajn, že máme na čem stavět.

Za jakých okolností jste se seznámily?

RS: Seznámily jsme se přes přátele, našla jsem si brigádu v jednom obchodě, kde už Lucka pracovala. Byly jsme domluvené se společnou kamarádkou, že si večer zajdeme na víno. Právě ta třetí z nás, kterou jsme obě znaly, nakonec nemohla dorazit. Šly jsme tedy jen spolu, přestože jsme se neznaly. Bylo to dobré rozhodnutí.

LK: Ano, zjistily jsme, jak si rozumíme. Mám pocit, že se neznáme dva roky ale dvacet let.

Jak vás napadlo zapojit do běhání další holky? Tíhly jste také k trenérství?

LK: Trenérství jako takovému jsem se nikdy věnovat nechtěla. Na vysoké škole jsem studovala obor, který nesouvisí se sportem. Minulé léto jsem ale byla v Holandsku. Ve městě, ve kterém jsem bydlela, se každý týden setkávala skupinka různých běžkyň. Jako cizinka v novém prostředí jsem ocenila zejména tu socializační stránku nápadu, často jsme po běhu někam zašly a já se každý týden těšila na další setkání. Když jsem se v září vrátila domů, začaly jsme s Radkou pracovat na brněnské verzi.

RS: Plánování nám trochu zkomplikovala zima, musely jsme počkat. Skutečně jsme začaly v červnu letošního roku. V červenci a v srpnu jsme se scházely každou středu od sedmi hodin, nyní začínáme o hodinu dříve. Musíme se přizpůsobovat počasí, ale když bude zájem, jsme připravené vyběhnout třeba s čelovkami.

Jaké jsou vaše zkušenosti s běžeckými závody?

LK: Před dvěma týdny jsem běžela svůj první maraton, Mezinárodní maraton míru v Košicích, což je nejstarší závod tohoto druhu v Evropě. Je to taková největší meta pro běžce. Běhala jsem třikrát týdně a i to bylo málo. Jsou takoví, kteří prostě vyběhnou. Není mi však zcela jasné, jak se dá tak dlouhý závod zvládnout bez přípravy. Tam jsem si opět potvrdila, jak silně působí povzbuzování lidí kolem. Skutečnou krizi jsem pocítila až na pětatřicátém kilometru, ale věděla jsem, že už se nevzdám. To, že jsem na trati nebyla sama, bylo hrozně důležité. Myslím, že v kolektivu roste jedinec.

RS: Já mám zkušenost s půlmaratonem. Po takovém závodě člověk cítí skutečné vyčerpání, ale zároveň objevuje svoje možnosti, prověřuje odolnost a posiluje sebe sama. To všechno je použitelné i v běžném životě. Utkvěl mi v paměti jeden olomoucký závod, podpora fanoušků mě hodně strhla. Měla jsem slzy v očích. Se závody se mi vybavuje přející atmosféra, jeden předbíhá druhého a ten ho podporuje, to je přidaná hodnota sportu a to, o co skutečně jde. Vzpomínám ráda, jak jsem na závodě Masaryk run dobíhala a ti první, kteří už jen vyklusávali, běželi podél trati a fandili ostatním.

Jak vypadá váš klasický středeční výběh?

RS: Začínaly jsme v Lužánkách, ale sem chodí běhat opravdu velká spousta lidí. Lucka pak objevila méně frekventovaný stadion za Lužánkami, čtyři sta metrů dlouhý okruh. Je fajn, že i když má každá jiné tempo, stále na sebe vidíme, cítíme se svobodněji. Nejdůležitější je pro nás společný zážitek. Popovídáme si a s vyplavenými endorfiny se zmenšují problémy, které zrovna řešíme. Pak zajdeme na pivo nebo na limonádu a zhodnotíme výběh. Pokud se sejdou různě rychlé běžkyně, není pro nás problém se rozdělit na dvě skupinky, přizpůsobujeme se holkám. Přivítáme i studenty, kteří jsou v Brně na Erasmu, to by bylo zajímavé zpestření.

LK: Důležité je, že může přijít opravdu každý včetně úplných začátečnic. Právě ty nás jako organizátorky velmi motivují. U začínajících je velmi důležitá pravidelnost. Získání kondice potřebuje čas, tak proč nezačít v kolektivu. Běhy jsou zadarmo a vždycky budou. A jak říká Radka, jde nám o společný prožitek a pohodu. Vyklušeme se, protáhneme, posilujeme, pak zase kousek popoběhneme, to všechno v adekvátním tempu. Pro komunikaci používáme naši stránku na Facebooku.

Děláte kromě běhu ve volném času ještě jiný sport?

LK: Nikdy jsem si nemyslela, že bude jóga pro mě, ale dnes tomu tak je. Myslím, že je velmi vhodné kombinovat jógu s během. Co člověku vyhovuje může přicházet i s věkem. Obecně ale miluji přírodu a její spojení s pohybem je ideální a přirozené.

RS: Power jógu jsme si oblíbily obě, je to další činnost, která nás spojuje. Velkým kladem je zlepšení práce s dechem, která je důležitá samozřejmě i pro běh. Jógu může cvičit každý. V souladu s Luckou je i moje láska k vysokohorské turistice, obecně chůze je skvělou alternativou k běhání. Jako doplněk k běhu může být vhodné i plavání.

Poradíte něco začátečníkům, ať už jde o běhání nebo jiný sport?

RS: Běhu člověk musí přijít na chuť, čemuž může pomoci i fajn skupina. Já osobně se hodně řídím pocity, nejsou pro mě důležité plány. Sama cítím, kdy se potřebuji protáhnout, nucení se podle mě není dobré. Důležité je se nevzdat, ale být na sebe i hodní. Jednou jste nahoře, jednou dole. Například čas na jednom závodě, který jsem letos běžela, byl horší než ten z minulého roku a přijímám to, výkon jde po vlnách. Ale i to, že se vzdáte, může být vítězství, přiznat si, že dnes něco nesedlo. Každý je jiný, někomu vyhovuje zaměření na vytrvalost, někomu běh na kratší tratě.

LK: Je opravdu důležité mít se rád a poslouchat svoje tělo. Sport je jako volnočasová aktivita jiný než vrcholová příprava, kterou jsem prošla. Naučil mě právě té citlivosti. Já zase naopak mám ráda trochu toho plánování, vyhlídku konkrétního cíle. Vím, že jsem se někam přihlásila a pracuji na sobě. Co do vybavení, boty jsou základ, ale ze začátku, myslím, není nutné investovat velké částky, případně je vhodné se poradit se specialistou. Je ale pravda, že někoho může hezké nové oblečení a celková sladěnost motivovat k pokračování.

Klíčová slova: sport, běh, Brno

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.