05.05.2018 16:27


ROZHOVOR: Být au pair je nejlevnější způsob, jak žít delší dobu v zahraničí, říká studentka

Autor: Jana Blahošová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Jednadvacetiletá studentka Nikola Plšková strávila čtyři měsíce v Německu jako au pair. Poté, co odešla z vysoké školy, si potřebovala utřídit myšlenky. Vyrazila k cizí rodině daleko od přátel a příbuzných za zážitky a zkušenostmi.

Nikola Plšková studuje účetnictví a finanční řízení ve Zlíně, kde se také narodila. Foto: Jana Blahošová

Zlín – Být au pair a starat se o děti v cizí zemi je sen mnoha mladých dívek i chlapců. Podle au pair Nikoly Plškové je to nejlevnější možnost, jak vyjet do zahraničí na delší dobu, naučit se jazyk, poznat novou kulturu a ještě si něco přivydělat. „Člověk se nesmí bát, musí opustit svoji komfortní zónu. První týdny jsou náročné, ale ta zkušenost za to stojí,“ tvrdí jednadvacetiletá dívka, která v současnosti studuje účetnictví a finanční řízení a v létě se chystá opět do Německa.

Proč jste se rozhodla vyjet zrovna do Německa?

Mám ráda němčinu a chtěla jsem se v ní zlepšit. Učila jsem se jí od základní školy, ale mé znalosti nebyly dostačující. Navíc tady ve Zlíně jsem nenarazila na cizince, se kterými bych mohla zlepšit konverzaci. Proto jsem se rozhodla, že odjedu na krátkou dobu do zahraničí. Chtěla jsem se také více osamostatnit a zkusit, jak se žije jinde. Navíc jsem čerstvě opustila vysokou školu, takže jsem si potřebovala ujasnit, co budu v životě dělat.

Rozmýšlela jste se i mezi jinými možnostmi než pracovat jako au pair?

Ne. Myslím si, že pro mladé lidi je tohle nejlepší způsob, jak žít nějakou dobu v zahraničí a podle mě také nejlevnější, jelikož au pair si nemusí sama platit ubytování ani stravu. Většinou žije přímo v domě hostitelské rodiny. V Německu rodina také platí au pair zdravotní pojištění, dobrovolně může hradit jazykové kurzy.  

Jaký byl první krok?

Našla jsem si na internetu jednu stránku, která sdružuje potenciální au pair a hostitelské rodiny. Každý si vytvoří profil, označí určitá kritéria, například místo, doba pobytu, počet dětí v rodině, jazykové dovednosti, reference a podobně. Podle kritérií se zájemci ukáží rodiny, ze kterých si vybírá. Já jsem se vážně rozhodovala mezi dvěma rodinami.

Kam jste nakonec odjela?

Vybrala jsem si dvoučlennou rodinu, maminku Stefanii a její tříletou dceru Leu, o kterou jsem se starala. Bydlely v malé vesnici jménem Schweiburg v Dolním Sasku. Odjížděla jsem z České republiky na začátku května a byla s nimi až do konce srpna.

Jaká byla Stefanie?

Myslím si, že Stefanie byla výjimečná hostitelka. Byla velmi chápavá, co se týče mojí němčiny. Pokud jsem si nevěděla rady a nedokázala se vyjádřit německy, byla ochotná okamžitě přejít do angličtiny. I když jsem byla v podstatě její podřízená, brala mě jako kamarádku. Po večerech jsme si povídaly na terase a občas si daly i víno.

Co všechno patřilo mezi vaše povinnosti?

Mým hlavním úkolem bylo starat se o malou Leu, když byla Stefanie v práci. Každý všední den jsem ji vodila do školky. Vstávali jsme společně asi v sedm hodin a po ranní hygieně jsem ji zavedla do školky, kde se nasnídala. Lea se nerada česala, tak jsem jí vždy pustila pohádky, aby to příliš nevnímala. Po druhé hodině jsem ji vyzvedla a odpoledne jsme trávily spolu.

Ráda navštěvuje Park Komenského, který se před několika lety rekonstruoval. Foto: Jana Blahošová

Jaká byla Lea?

Měla jsem ji opravdu ráda. Často opravovala mé chyby v němčině. Když jsem řekla něco špatně, začala se smát a řekla to správně. Myslela si, že si s ní takto hraji a dělám to schválně. Někdy byla ale dost umíněná. Například mě překvapilo, že nosila plenky. Ale ne jen občas, měla je celý den. Nechodila vůbec na záchod nebo na nočník. Když jsem ji to chtěla naučit, vyváděla.

Měla sourozence?

Ano, nevlastního bratra, kterého však nevídala. Byla vysněné dítě, takže se jí maminka hodně věnovala. Dostávala se jí spousta pozornosti. Musela jsem být někdy přísná a neústupná, protože jinak mě neposlechla. Například jednou večer, kdy už byla vykoupaná a najezená, se rozhodla, že si půjdeme hrát ven na zahradu. Samozřejmě jsem nesouhlasila, ale nenechala se odbýt. A tak jsem jí trošku pohrozila klekánicí, která si chodí pro malé děti, které jsou venku v době, kdy už mají dávno spát. To na ni zabralo a do deseti minut byla v posteli.

Co jste dělala ve volném čase?

Uklízela jsem dům nebo relaxovala. Ve Schweiburgu nebylo moc možností. Bydlelo tam málo lidí mého věku, takže jsem neměla možnost se s nikým seznámit. Dostupnost větších měst byla špatná. Myslím si, že si Stefanie uvědomovala, jak je vesnice zapadlá, a proto jsme společně všechny tři hodně cestovaly po severním Německu. Snažila se mi toho ukázat co nejvíce. Navštívily jsme třeba Brémy, Hamburg, Oldenburg, Varell nebo město na severu Nizozemí Groningen.

Litovala jste někdy svého odjezdu do Německa?

Ne, jsem za to ráda. Je to skvělá zkušenost, kterou si člověk za peníze nekoupí. Všem nerozhodným lidem, kteří o tomhle uvažují, doporučuji odvážit se a vyjet. První týdny jsou vždy těžké, hlavně kvůli jazykové bariéře a tomu, že je člověk tak daleko od rodiny a přátel. Avšak jakmile se aklimatizuje, je to super zážitek. Příště bych možná zvolila větší město, abych se seznámila s více lidmi.

Plánujete znovu vyjet jako au pair?

Letos jedu na celý červenec opět do Německa, do města kousek od Düsseldorfu. Pojedu ke čtyřčlenné rodině se dvěma holčičkami. Potom bych chtěla cestovat a podívat se i za svou bývalou hostitelskou rodinou, protože máme skvělé vztahy a stále jsme v kontaktu.

Klíčová slova: au pair, Německo, péče o dítě, cestování, práce v zahraničí, zkušenost

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.