15.04.2018 19:47


ROZHOVOR: Barefootová obuv patří mezi věci týkající se zdravého životního stylu, říká výrobce minimalistických bot

Autor: Dagmar Matulíková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Barefoot, bosé boty, bosý životní styl. Stále více se rozšiřující trend v obouvání, o jehož prospěšnosti se vedou polemiky. Boty, které umožňují větší kontakt chodidla se zemí, ale zároveň chrání nohu před ostrými kameny či prachem. O tom, jaké jsou výhody a nevýhody minimalistické či barefootové obuvi hovořil Marek Píža.

Marek Píža vyrábí veškeré modely ručně. FOTO: Dagmar Matulíková

Marek Píža je šestadvacetiletý rodák z Luhačovic na Zlínsku. V současnosti má vystudovaný obor Design obuvi na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Botám se začal věnovat před šesti lety. V té době se začal také informovat o minimalistickém stylu obouvání. V současnosti vyrábí obuv pod značkou Bosky minimalistic shoes. Jedná se především o sandály, ale do budoucna plánuje také prodej uzavřených bot.

 

 

Jaký je rozdíl mezi obyčejnou a barefootovou obuví?

Barefootová obuv, na rozdíl od toho, jak se dělají klasické boty, respektuje nohu v jejím reálném tvaru a ne v představě, která se po dlouhé roky při vývoji bot nějak ustanovila. Noha mezitím vypadá úplně jinak. Barefootová bota by měla poskytovat dostatek prostoru, což platí zejména pro prsty, které jsou v konvenční botě nejvíce utlačované. Ale pro pohyb je velmi důležité, aby měly prsty dostatek prostoru. Týká se to i kleneb a celkového prostoru v botě. Dalším důležitým rozdílem je, že barefootová bota je obecně tenká. A to proto, aby se pohyb co nejvíc podobal přirozenému pohybu naboso. A taky nemá žádný zdvih paty, kterému se u bot říká drop. Je to z důvodu zachování přirozené biomechaniky pohybu. Obecně se tam nachází nějaké zdravotní záležitosti, které musí bota splňovat. Neměla by být toxická, naopak by měla být prodyšná a podobně.

Vyjmenoval jste hlavní rozdíly. Můžete popsat další vlastnosti, které by měla bota splňovat?

Když mluvíme o skladbě spodní části boty, tak se obecně řeší celková výška podešve. Ale protože neustále experimentuju s různými materiály a formami obuvi, tak si myslím, že možná ještě důležitější než samotná tloušťka, je celková měkkost nebo poddajnost boty. Ne vždycky může být tenká podrážka zárukou toho, že se bude noha chovat přirozeně. Vždycky musíme počítat s tím, že už máme nějakou botu, která naše chodidlo, a potažmo celé tělo, ovlivňuje. Snaha by měla být o co nejpřirozenější působení, což úzce souvisí s celkovou měkkostí nebo poddajností podešve.

Musí si noha člověka, který doteď nosil pouze konvenční obuv, na barefootovou botu nějakým způsobem zvykat?

Myslím, že je velkou otázkou vůbec to, co znamená konvenční obuv. Celkově taky záleží na stavu člověka. Myslím tím třeba pohybový aparát. Je rozdíl, když někdo stráví půl dne ve volných papučích, kde má nohu v relativně přirozeném tvaru, nebo jestli někdo chodí už několik let na vysokých podpatcích. Dále s tím souvisí, v jakém stavu je pohybový aparát. Mnohem víc to ovlivňuje, jestli má člověk zkrácené svaly na nohách či celkově na těle, jaké má držení celého těla, jakým způsobem se pohybuje. Jsou tedy lidi, pro které ten přechod nemusí znamenat téměř žádný problém, skoro ho nepocítí. A jsou lidi, pro které to může být bolavý přechod, který budou muset uskutečňovat nějakou dobu, než si na to jejich tělo přivykne.

Proč je pro obyčejného člověka dobré nosit tuto obuv?

Já si myslím, že je to dobré proto, že je to přirozené. Patří to mezi věci týkající se zdravého životního stylu. Stejně tak, jak se říká, že by se měl člověk hýbat nebo zdravě stravovat, měl by dbát i na zdravé obouvání. Protože správné obutí je podpůrným prvkem správného pohybu.

Existují naopak případy, ve kterých není vhodná?

Myslím, že jsou to ty případy, kdy na to tělo není připravené. Z toho však vyplývá otázka, kdy na to tělo není připravené? Protože vždycky jde o posun k lepšímu od klasické nezdravé boty a nevhodného způsobu obutí. Ale určitě jsou případy těžkých vad nohou, kdy opravdu člověk potřebuje nějaké speciálně vyvinuté boty, potřebuje mít pro nohy správnou oporu. U diabetiků a podobně se řeší úplně jiné problémy v obouvání – například, když se ti lidi nesmí zranit, nohy se nesmí nějakým způsobem namoci, protože to pro ně může být nebezpečné. Tak v těchto případech, když už jsou lidé nějakým způsobem nemocní, je to určitě na zvážení.

Často se lze setkat s názorem, že když má někdo ploché nohy, potřebuje speciální botu z lékárny, která je vyztužená a podporuje klenbu. Je to pravda nebo jsou barefootové boty vhodné i v tomto případě?

Je to trochu jiný směr, než se doposud říkalo. Proto je pochopitelné, že jsou z toho lidé zmatení. V podstatě jde o to, že klenba drží pomocí svalů a šlach. A ty, když se podpoří speciální obuví, ještě více ochabnou místo toho, aby nohu držely. Když má člověk klenby - řekněme - spadlé, tak samozřejmě může cítit úlevu, když má správně podepřené kosti a vůbec když se ta noha dostane do správné pozice. Ale to je zase věc, která je velmi individuální, vložka by měla být udělána přesně na konkrétní chodidla. Měla by být opravdu vyvinuta odborníkem tak, aby to všechno fungovalo. A osobně si nemyslím, že by většina prodávaných bot, které se tváří jako zdravotní, tohle splňovaly. Druhá otázka je, jak bude člověk tu barefootovou botu nebo nějaký jiný styl minimalistického obutí používat. Protože noha s propadlou klenbou potřebuje posílit a stabilizovat se. Takže by člověk nemusel barefootovou botu nosit pořád, ale spíš ji užívat jako zdravotnický doplněk, společně se cvičením chodidla. Mohl by chodit bosky nebo v nějakém barefootovém obutí po vhodném povrchu, který by působil na chodidlo tím správným stimulem.

Co je správný povrch, například v období, kdy si noha na minimalistickou obuv zvyká?

Vycházejme z toho, že noha je tady odjakživa proto, aby se s ní chodilo, a nepotřebuje k tomu žádné opory. Rovněž celý pohybový aparát se vyvíjel v závislosti na tom, že jsme nikdy moc nechodili po jednotvárných površích, jako je dokonale rovný asfalt či beton. Takže se na to můžeme dívat z pohledu, že přirozené prostředí pro nohu je určitá míra terénu, který je pro nohu podnětný. Jsou tam nerovnosti, se kterými se noha musí vyrovnávat. A tam to barefootové obutí dává z hlediska citlivosti a propojení těla s chodidlem největší smysl. Dá se říci, že nám škodí spíše tvrdé jednotvárné povrchy než chození v barefootových botách po těchto površích.

Pokud někdo váhá, zdali jsou pro něj tyto boty vhodné, má se poradit s fyzioterapeutem?

Dneska už určitě mnoho fyzioterapeutů tuhle problematiku řeší a má na ni nějaký názor. Ale stále jsou i tendence z dřívějška, například jak jsme se bavili o podporách kleneb. Někdy člověk nemusí narazit na fyzioterapeuta nebo ortopeda, který by byl tomuto stylu nakloněný a poradil mu. Nějaký jedinec ze staré školy to může rovnou zamítnout.

V současnosti se užívá jak pojem barefootová obuv, tak i minimalistická. Vidíte v tom nějaký rozdíl?

Já osobně vidím rozdíl v tom, že barefootová bota je přísněji specifikovaná. A „minimalistická bota“ vnímám jako obecnější pojem snahy minimalizovat botu a vliv boty na lidské tělo. Minimalistickou botou je bota, která se snaží být přirozenější. U barefootové boty existují specifika, které ji více definují. Nevnímám to však jako přísné dělení – tohle je barefootová, tohle minimalistická a tohle už konvenční bota. Ve výsledku mohou být nějaké detaily uživateli jedno a záleží na tom, jak je bota udělaná. A vzhledem k tomu, že je to poměrně mladý obor, jsou přístupy od jednotlivých výrobců a značek rozdílné. Myslím si, že se definice a také přístup k botám bude do jisté míry ještě vyvíjet.

Zmiňoval jste, že pracujete s různými materiály. Který vám připadá nejlepší?

Obecně si myslím, že pro tyto boty je nejlepší nějaká forma přírodní gumy a podobné materiály. Svým způsobem nejde o to, který materiál by byl lepší nebo horší, ale spíše o to, jaká skladba materiálů je použita. Obuvnické materiály už se asi nějak zásadně měnit nebudou, protože jsou vhodné a dlouhodobě vyvíjené. Proto je moje snaha spíše dosahovat lepších obuvnických vlastností různými kombinacemi než vyvíjením nových materiálů. Bota jako celek musí dávat smysl.

Mohl byste uvést příklad nějaké kombinace, se kterou rád pracujete?

Napadá mě jich víc, ale ono je to výrobní tajemství (směje se).

V současnosti se lze často setkat s různými workshopy, které jsou zaměřeny na vlastní podomáckou výrobu minimalistické obuvi. Vesměs to však spočívá ve vystřihnutí si „podrážky“ z gumy a navázání provázků, aby držela na noze. Je to podle vás vhodné nebo by lidé měli sáhnout spíše po obuvi ve speciálních prodejnách na minimalistickou obuv zaměřených?

Já proti tomuto domácímu vyrábění bot vesměs nic nemám. Připadá mi to super v tom, že si lidé bez nutnosti velké investice nezávazně vyzkouší, jaké to je chodit v nějaké formě barefootového obutí. Jestli je to vhodné, si každý rozmyslí sám, až v tom nějakou dobu chodí. Myslím si, že pro určité terény to klidně vhodné je. Spíše se jedná o uživatelský diskomfort, než že bych to považoval za vyloženě špatné. Obecně jsou tam však věci, které je nutné brát v potaz. Pokud někdo chodí téměř pořád po tvrdých površích a udělá si podrážku z opravdu tenoučké gumy, tak to nemusí mít pro nohu správný dopad. Nohy se vyvíjely v jiném prostředí, než je asfalt, beton a podobně. Je to na zvážení, protože boty z vlastní výroby jsou bez jakéhokoli tlumení a jsou velmi tenké. Lidé by se měli nejprve zamyslet nad tím, jak a kde je budou používat.

Vidíte budoucnost v barefootové obuvi?

Ano. V tom smyslu, že to určitě ovlivní pohled na obouvání do budoucna. Myslím si, že budoucnost bot se bude nacházet někde na pomezí mezi obyčejnou a barefootovou obuví. Že se vyprofiluje kategorie vhodnějšího a zdravějšího obouvání, kdy budou boty více respektovat chodidlo a přirozenou biomechaniku. Ale nevidím to na nějaké extrémy, že by celý svět nosil tři provázky s podešví.

Klíčová slova: barefoot, minimalistická obuv, naboso

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.