16.04.2019 20:37


Rozhodl jsem se, že se ufetuju k smrti, vzpomíná bývalý narkoman

Autor: Lucie Kohoutková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Devětatřicetiletý Bronislav z Brna se od dětství potýkal s drogami. Posledních deset let úspěšně abstinuje a nebojí se svůj příběh sdílet se světem. Přednáší na výukových seminářích o závislostech a mimo to se věnuje práci a rodině.

Bronislav abstinuje už deset let. Foto: Lucie Kohoutková

Brno – Když bylo Bronislavovi (celé jméno redakce s ohledem na ochranu osobních údajů neuvádí – pozn. red.) dvanáct let, začal kouřit a pít alkohol. „Pak jsem si přečetl knížku My děti ze stanice Zoo. Zajímalo mě, co ty postavy prožívají. Chtěl jsem to zkusit taky,“ vzpomínal na začátky s drogami. Doma netrávil moc času, kvůli špatnému vztahu s nevlastním otcem. „Neměl jsem ho rád, často mě bil. Jednou jsem dostal i bičem. Na matku toho bylo moc, nezastávala se mě. Začali mě doma zamykat, ale já jsem stejně vždycky utekl,“ popsal Bronislav. Od rodičů mu chyběla podpora a pozornost. „Hrával jsem rugby. Rodiče ostatních se chodili dívat, ale od nás tam nikdy nikdo nebyl. Jednou jsem dojel z mistrovství s medailí na krku. Naši mi na to nic neřekli,“ dodal.

Škole se Bronislav příliš nevěnoval. Na brněnské zednické učiliště téměř nedocházel. Rozhodl se, že se raději ufetuje k smrti. To neuniklo pozornosti jeho přátel, se kterými sdílel byt i závislost. „Na konci posledního ročníku se mě ostatní narkomani ptali na školu. Naložili mě do auta a odvezli tam. Známý, který mi drogu poprvé podal, šel za ředitelkou a přemluvil ji, abych mohl udělat závěrečné zkoušky,“ vysvětlil. Měl štěstí a zedníkem se vyučil.

První zkušenost s pervitinem popisuje jako úžasnou. V tu chvíli se rozhodl, že ho zkusí znovu. Každá droga mu způsobovala jiný prožitek. „Například z lysohlávek jsem si vařil čaj. Pak jsem se smál, měl halucinace, viděl rozmazaně. Čas rychle běžel. Zkoušel jsem všechny možné drogy, ale nakonec jsem preferoval heroin,“ přiznal Bronislav. Když neměl jak se dostat k tvrdým drogám, alespoň se opil nebo sáhl po prášcích na spaní.

Silné účinky drog ovšem po čase slábly a množství přestalo stačit. Řešením bylo například zvyšování dávek, míchání různých drog nebo jiné experimentování. „Po pervitinu mi bylo teplo, tak jsem zkoušel naopak stát pod ledovou vodou. Výsledný stav záleží na individuálním rozpoložení a situaci. Nikdo nezaručí, jestli bude legrace, nebo člověk skončí v nemocnici se smrtelnou otravou,“ popsal Bronislav. Podle něj není dobré být při užívání tvrdých drog sám. „Když se někomu udělalo špatně, tak jsme ho vzali a dali na lavičku mezi lidi. Velkým nebezpečím pro uživatele návykových látek jsou například auta nebo vlaky,“ dodal. Sám si rizika neuvědomoval. „Po požití drogy mi bylo všechno úplně jedno. Nevnímal jsem ani fakt, že jsem špinavý a na ulici. Myslel jsem jen na to, abych si heroin nepíchnul špatně. Když se trefíte mimo žílu, neúčinkuje hned. Zážitek by pak nebyl dost silný,“ vysvětlil.

Peníze získával drobnými krádežemi. S těmi začal doma a postupoval až do obchodních center. Příležitostně drogy sám prodával. Přepadávat lidi nechtěl. „Stalo se to jen jednou. Seděli jsme v hospodě. Přišel muž, který vypadal, že je bohatý. Začali jsme se bavit. Venku jsme ho pak zbili a utekli s penězi. Když jsem vystřízlivěl, svědomí mě tížilo. Zdálo se mi o tom,“ svěřil se Bronislav, který si byl údajně plně vědom toho, co dělá. Trestaný nikdy nebyl.

Aby člověk mohl s drogami přestat, musí se podle Bronislava dostat až na pomyslné dno a mít takzvaně odfetováno. K tomu se přiblížil, když ho opustila manželka. Následně se pokusil o sebevraždu. „To byl moment, kdy jsem zavolal matce a řekl si o pomoc. Věděl jsem, že buď umřu, nebo s tím něco udělám,“ řekl. Nastoupil na tři měsíce do léčebny v Kroměříži. Pak si našel zaměstnání jako hlídač a začal chodit do posilovny.  Myslel si, že nad drogami vyhrál. Jednou ho ale do práce přišel navštívit známý s tím, jestli si tam může píchnout heroin. „Nechtěl jsem ho nechat na ulici, tak jsem souhlasil. Ale když jsem uviděl, jak mu droga teče do žíly, půlku jsem si dal také,“ vzpomínal. Z práce utekl a nikdy se tam nevrátil.

Bronislav nastoupil na léčení znovu. Tentokrát po léčebně pokračoval do terapeutické skupiny. Od roku 2008 si drogu nevzal. V komunitě ho naučili pracovat i s vracející se touhou po droze. Důležité je, odvést pozornost někam jinam. „Hodně pomáhá se jít například osprchovat, nebo napít vody. Nejdůležitější je chtít přestat. Pokud člověk není úplně rozhodnutý, nebude bojovat,“ shrnul Bronislav. Sám zná případy, kdy se lidé marně pokoušeli abstinovat. Hodně z nich zemřelo. Naopak osobně nezná nikoho, komu by se z drog podařilo dostat.

Jeho pohled na svět se změnil. Nejvíce mu záleží na tom, aby se měli dobře lidé, kteří to s ním měli dřív těžké. Radost mu dělá tříletý syn a rád se věnuje práci na zahradě. „Rodina je nakonec to jediné, co mi zůstalo. Vadí mi, že jsem si pokazil život. Mohl jsem mít úplně jiné zaměstnání. Zlobím se na sebe, ale nelituji se,“ zakončil Bronislav. Nyní pracuje jako seřizovač strojů. Příležitostně přednáší také na preventivních protidrogových programech.

Klíčová slova: drogy, závislost, léčba

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.